Philippe Garrel je synem herce Maurice Garrela. Sám režisér označuje dva významné zdroje svých děl – Godardovy filmy a tvorbu rockové skupiny Velvet Underground. Zajímá ho však i poetika francouzské nové vlny a také její témata, především citová krize moderního člověka a rovněž mechanismy vzestupu a pádu revolučních ideálů. U jeho scénářů najdeme jména spisovatele M. Cholodenka (Les baisers de secours/ Ochranné polibky, 1989) a filmařky N. Lvovské (Le coeur fantôme/ Přízračné srdce, 1996), spolupracuje s kameramanem W. Lubtchanským. Garrel dosud natočil osmnáct celovečerních snímků, z nich za J ́entends plus la guitare (Už neslyším kytaru, 1991) obdržel Stříbrného lva na MFF v Benátkách, kde o deset let později získal Cenu mezinárodní kritiky i jeho film Sauvage innocence (Divoká nevinnost, 2001). V roce 2005 si z Benátek odnesl Stříbrného lva za režii filmu Pravidelní milenci.