Hudební skladatel, textař, zpěvák, herec, scénárista, kameraman, režisér, kytarista a cyklista.

Na konci osmdesátých let je Pjeer van Eck svými dánskými rodiči poslán na převýchovu do tehdejšího socialistického Československa. Aby v právě probíhající normalizaci příliš nevyčníval, je nucen přijmout české jméno Petr Vaněk. V té době vznikají ve spolupráci s Františkem Kortánem první filmové pokusy „Podsvětí New Yorku“ a brutální drama Jeaspeare Schade von Westrum.

Dlouhá léta též tráví po sklepích s rockovými kapelami, zejména v Kyjích se skupinou Žito. Těsně před revolucí vzniká jazz-rocková formace Villa, která časem dosáhne jakéhosi lokálního úspěchu. V roce 92 též chvíli působí ve skupině Žentour, odkud bohužel brzy odchází. (Opět mu praskla při koncertu struna.)

Po té se snaží prosadit, jako cyklista – závodník. Avšak výsledky jsou dost mizerné a očekávaný sponzor se nehlásí. (Jednou z příčin neúspěchu je zřejmě přetrvávající láska k tabákovým výrobkům.) V roce 1997 spoluzakládá XXL blues band, z něhož se časem v rámci úsporných finančních opatření vyvine XXL acoustic groove, hrající dodnes.

V roce 2002 se Petr Vaněk rozhodne, že opět přijme své původní dánské přízvisko. U této příležitosti vzniká první světová MP3 opera Baltazooro (www.xxlmusic.cz), která vychází v příloze Softwarových novin v 50-ti tisícovém nákladu. (Mezi zajímavosti tohoto opusu jistě patří fakt, že mistr nahrál i nazpíval všechny party sám.)

V roce 2004 je rozhodnuto, že na podporu posledního alba kapely bude natočen film, nikoliv klip. Vzniká Sedlák ve městě. Od tohoto roku také následuje další řada snímků, které obdrží nespočet cen a uznání. Nakonec za film o nepoučitelných kuřácích No smoking obdrží Pjeer van Eck (společně s Petrem Krávou Ledvinou) na festivalu v Karlových Varech i kameru. Ovšem pod jednou podmínkou. Musí dál točit své šílené filmy.

Od té doby se Pjeerova kamera nezastavuje a její objektiv stále nepřetržitě bloudí a sleduje, Děti, dospělé, dědky i babičky.