Raúl Gonzáles Blanco je španělský fotbalista, který v současné době hraje za německé FC Schalke 04, kam přestoupil v létě 2010 po šestnácti letech strávených v Realu Madrid. Jako mladý hrál za Atlético Madrid, ale poté, co se prezident Atletica...
Životopis
Raúl Gonzáles Blanco je španělský fotbalista, který v současné době hraje za německé FC Schalke 04, kam přestoupil v létě 2010 po šestnácti letech strávených v Realu Madrid. Jako mladý hrál za Atlético Madrid, ale poté, co se prezident Atletica Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, přešel do Realu Madrid. Postupem času získal zkušenosti a stal se tak jedním z nejznámějších a nejlepších hráčů. Od roku 1996 do roku 2006 hrál také ve španělském reprezentačním týmu.
Kariéra
Svoji kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky, jako třináctiletý hráč ukázal, že má talent. Nastřílel 65 branek. Zásadní změna v jeho kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Nezbylo nic jiného, než přejít do céčka konkurenčního Realu Madrid. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér A-týmu Jorge Valdano se ho rozhodl obsadit v Primera Division, tak v říjnu 1994 se stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emília Butragueňa a Real získal dalšího kvalitního fotbalistu.
Do konce sezony 1994/95 nastřílel v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky Real získal titul znovu, tentokrát již s ním samotným jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.
V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. On sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků ve svém životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.
Ročník 1998/1999, kdy nastřílel 25 branek se stal nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za rivalem z Barcelony.
Ročník 1999/2000 se mu vydařil, v lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že získá Zlatý míč, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl těsně před koncem hrací doby po faulu kopal pokutový kop. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko bylo vyřazeno.
V sezoně 2000/2001 se stal s 24 góly podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu.
Ročník 2001/2002, kdy Real slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád získal tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům nevyšlo a skončili po prohře s Korejci.
Ročník 2002/2003 mu přinesl již čtvrtý španělský mistrovský titul v jeho šestadvaceti letech. Přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po odchodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš on, kdo převezme kapitánskou pásku.
Soutěžní ročník 2003/2004 nebyl nejvydařenější, nastřílel jen dvanáct branek. Ani Realu tato sezóna se moc nevyvedla, v lize "Galacticos" skončili až na třetím místě, v Lize Mistrů už ve čtvrfinále.
Ani ročník 2004/2005 nebyl o nic lepší. Náhradník Owen vstřelil více branek než on jako kapitán Realu. Ovšem Owen měl nejlepší průměr na góly, narozdíl od jiných útočníku merengues (pusinek). Vše se obrátilo k lepšímu, když do týmu přišel holandský kanonýr Ruud van Nistelrooy, se kterým si velmi dobře na hřišti rozumí a spolu vytvořili velice obávané útočné duo. 28. října 2005 dal v zápase s Olympiakosem Pireus svůj padesátý gól v Champions League a jako první hráč tak překonal hranici 50 gólů v této soutěži. V současné chvíli má na kontě 61 branek, poslední dal v domácím zápase do sítě AS Řím 5. března 2008.
Po sezóně 2007/2008, kdy dokázal s Realem Madrid obhájit domácí titul a sám ukončil sezónu jako druhý nejlepší střelec Primera division s 18 góly, přišlo i zklamání. Trenér Španělska Luis Aragonés i přes mohutné protesty fanoušků a odborníků nevzal na Mistrovství Evropy do Rakouska a Švýcarska.
Osobní život
Je ženatý, se svou manželkou Mamen má pět dětí.
Úspěchy
Klubové
- 6× vítěz španělské ligy (1994/95, 1996/97, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08)
- 3× vítěz španělského Superpoháru (1997, 2001, 2003)
- 3× vítěz Ligy mistrů (1997/98, 1999/00, 2001/02)
- 1× vítěz evropského superpoháru (2002)
- 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1998, 2002)
Individuální
- 3× nejlepší útočník podle UEFA (1999, 2000, 2002)
- 2× nejlepší střelec španělské ligy (1999, 2001)
- 2× nejlepší střelec Ligy mistrů (2000, 2001)
- 2× Bronzová kopačka (1999, 2001)
- 1× FIFA World Player (3. místo): 2001
- nejlepší střelec španělské reprezentace všech dob
- španělský sportovec roku (2007)
Kariéra
Svoji kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky, jako třináctiletý hráč ukázal, že má talent. Nastřílel 65 branek. Zásadní změna v jeho kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Nezbylo nic jiného, než přejít do céčka konkurenčního Realu Madrid. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér A-týmu Jorge Valdano se ho rozhodl obsadit v Primera Division, tak v říjnu 1994 se stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emília Butragueňa a Real získal dalšího kvalitního fotbalistu.
Do konce sezony 1994/95 nastřílel v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky Real získal titul znovu, tentokrát již s ním samotným jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.
V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. On sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků ve svém životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.
Ročník 1998/1999, kdy nastřílel 25 branek se stal nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za rivalem z Barcelony.
Ročník 1999/2000 se mu vydařil, v lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že získá Zlatý míč, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl těsně před koncem hrací doby po faulu kopal pokutový kop. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko bylo vyřazeno.
V sezoně 2000/2001 se stal s 24 góly podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu.
Ročník 2001/2002, kdy Real slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád získal tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům nevyšlo a skončili po prohře s Korejci.
Ročník 2002/2003 mu přinesl již čtvrtý španělský mistrovský titul v jeho šestadvaceti letech. Přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po odchodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš on, kdo převezme kapitánskou pásku.
Soutěžní ročník 2003/2004 nebyl nejvydařenější, nastřílel jen dvanáct branek. Ani Realu tato sezóna se moc nevyvedla, v lize "Galacticos" skončili až na třetím místě, v Lize Mistrů už ve čtvrfinále.
Ani ročník 2004/2005 nebyl o nic lepší. Náhradník Owen vstřelil více branek než on jako kapitán Realu. Ovšem Owen měl nejlepší průměr na góly, narozdíl od jiných útočníku merengues (pusinek). Vše se obrátilo k lepšímu, když do týmu přišel holandský kanonýr Ruud van Nistelrooy, se kterým si velmi dobře na hřišti rozumí a spolu vytvořili velice obávané útočné duo. 28. října 2005 dal v zápase s Olympiakosem Pireus svůj padesátý gól v Champions League a jako první hráč tak překonal hranici 50 gólů v této soutěži. V současné chvíli má na kontě 61 branek, poslední dal v domácím zápase do sítě AS Řím 5. března 2008.
Po sezóně 2007/2008, kdy dokázal s Realem Madrid obhájit domácí titul a sám ukončil sezónu jako druhý nejlepší střelec Primera division s 18 góly, přišlo i zklamání. Trenér Španělska Luis Aragonés i přes mohutné protesty fanoušků a odborníků nevzal na Mistrovství Evropy do Rakouska a Švýcarska.
Osobní život
Je ženatý, se svou manželkou Mamen má pět dětí.
Úspěchy
Klubové
- 6× vítěz španělské ligy (1994/95, 1996/97, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08)
- 3× vítěz španělského Superpoháru (1997, 2001, 2003)
- 3× vítěz Ligy mistrů (1997/98, 1999/00, 2001/02)
- 1× vítěz evropského superpoháru (2002)
- 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1998, 2002)
Individuální
- 3× nejlepší útočník podle UEFA (1999, 2000, 2002)
- 2× nejlepší střelec španělské ligy (1999, 2001)
- 2× nejlepší střelec Ligy mistrů (2000, 2001)
- 2× Bronzová kopačka (1999, 2001)
- 1× FIFA World Player (3. místo): 2001
- nejlepší střelec španělské reprezentace všech dob
- španělský sportovec roku (2007)