Od svých osmi let vyrůstal v Los Angeles, kde jako jedenáctiletý syn židovského právníka začal hrát divadlo ve Westside Jewish Community Center. Po maturitě na Beverly Hills High School studoval 1965-67 na San Fernando Valley State College....
Životopis
Od svých osmi let vyrůstal v Los Angeles, kde jako jedenáctiletý syn židovského právníka začal hrát divadlo ve Westside Jewish Community Center. Po maturitě na Beverly Hills High School studoval 1965-67 na San Fernando Valley State College. Profesionální hereckou kariéru zahájil v losangeleském Gallery Theatre a 1966 se připojil v San Franciscu k souboru The Session, jehož komediální produkce byly založeny na improvizaci. Náhradní vojenskou službu vykonával 1967-69 jako nemocniční úředník v Los Angeles County General Hospital.
Na přelomu 60. a 70. let účinkoval na Broadwayi, objevil se v mimobroadwayských show a rovněž působil na různých scénách v Los Angeles. 1972 absolvoval po boku Henryho Fondy turné s hrou Williama Saroyana Minuty na hodinách. Od pol. 60. let příležitostně vystupuje v TV, mj. v seriálech Karen (1964-65), American Chronicles (Americké kroniky), Love on a Rooftop (Láska na střeše), Occasional Wife (Příležitostná manželka), The Big Valley (Velké údolí) a Room 222 (Pokoj 222).
Před film. kamerou debutoval malou rolí studenta z Berkeley, který hrozí policií, když se strhne v pronajatém bytě hádka mezi protagonisty (Dustin Hoffman a Katharine Rossová), v smutné komedii Absolvent (r. M. Nichols). Výrazněji na sebe upozornil úlohou rázného a výmluvného intelektuála Curta Hendersona, jednoho z party abiturientů, kteří spolu tráví poslední chvíle před odchodem na univerzity, v nostalgické komedii Americké graffiti (r. G. Lucas). Jeho role Baby Face Nelsona v dramatu Dillinger z roku 1973 mu zajistila účast v projektu George Lucase Americké nápisy na zdech
Titulní part kariéristického židovského mladíka z kanadského dramatu Učňovská léta Duddyho Kravitze (r. T. Kotcheff) mu vynesla zvláštní uznání poroty na MFF v Západním Berlíně 1974. Mezinárodní hvězdu z něho učinila role elektromontéra Roye Nearyho, jemuž se podaří odhalit přítomnost mimozemských bytostí na Zemi, ve sci-fi snímku Blízká setkání třetího druhu (r. S. Spielberg). O dva roky dříve hrál Dreyfuss také v trháku Stevena Spielberga Čelisti. Poté hrál ve filmu Herberta Rosse Děvče pro zábavu, za nějž byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší herec.
Skvělou komicky laděnou kreaci, za niž obdržel Oscara 1977, cenu BAFTA 1978 a Donatellova Davida 1978, předvedl v postavě egocentrického divadelního herce Elliota Garfielda, který sdílí jeden malý byt s bývalou tanečnicí (Marsha Masonová) a její dcerou (Quinn Cummingsová), ve film. přepisu divadelní komedie Neila Simona Loučím se, děvče (r. H. Ross).
V roce 1982 se ocitl Richard Dreyfuss v životní krizi, k jejímuž prohloubení přispěla navíc jeho závislost na alkoholu a drogách. Po prodělání náročné odvykací léčby se vrátil s novou energií před film. kameru a na jeviště v New Yorku a zejm. v Los Angeles, kde se představil v inscenacích her Marka Medoffa Ruce jeho nepřítele a Larryho Kramera Normální srdce. V roce 1986 si Dreyfuss zahrál po boku Nicka Nolteho a Bette Midler v komerčním hitu Somrák z Beverly Hills v režii Paula Mazurskyho. Následujícího roku se objevil s Barbrou Streisand ve filmu matadora Martina Ritta Bláznivá, dále ve filmu Policejní dohled režiséra Johna Badhama, kde hrál spolu s Emiliem Estevezem. Úspěšný byl I film Barryho Levinsona Konkurenti , kde se po jeho boku objevil Danny DeVito.
V roce 1988 se Dreyfuss objevil v dalším filmu Paula Mazurskyho Moon Over Parador a o rok později v dramatu Stevena Spielberga Navždy. Se začátkem 90. let 20. století se objevil v titulní roli snímku Mike Nicholse Pohlednice z Hollywoodu, dramatu Toma Stopparda Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi , v roce 1991 se objevil ve filmu Lasse Hallstroema Jednou dokola a pak ve snímku Franka Oze A co Bob? V březnu 1999 vytvořil na jevišti londýnského Theater Royal po boku Marshy Masonové postavu Mela Edisona v komedii Neila Simona Zajatec 2. avenue.
Jako spoluautor a spoluscenárista se podílel na některých TV pořadech (mj. Je to legrační, ale nevypadáš na 200 a Zajatec cti). Další úspěch mu přinesla titulní úloha hudebníka Glenna Hollanda, za jejíž ztvárnění v psychologickém filmu Opus pana Hollanda (r. S. Herek) byl nominován na Oscara 1995 a na Zlatý glóbus 1995. Po manželství s TV scenáristkou a producentkou Jeramie Rainovou (1983-92) se oženil 1999 se svou účetní Janelle Laceyovou.
Ve snímku režiséra Wolfganga Petersena Poseidon (2006) ztvárnil postavu Richarda Nelsona, který stojí o silvestrovském večeru na zábradlí lodi a je rozhodnut, že spáchá sebevraždu. Sám Richard Dreyfuss popisuje postavu Nelsona jako „osamělého muže středního věku se zlomeným srdcem, jehož celoživotní láska, s níž si chtěl užít plavbu, jej opustila kvůli někomu jinému.“
Na přelomu 60. a 70. let účinkoval na Broadwayi, objevil se v mimobroadwayských show a rovněž působil na různých scénách v Los Angeles. 1972 absolvoval po boku Henryho Fondy turné s hrou Williama Saroyana Minuty na hodinách. Od pol. 60. let příležitostně vystupuje v TV, mj. v seriálech Karen (1964-65), American Chronicles (Americké kroniky), Love on a Rooftop (Láska na střeše), Occasional Wife (Příležitostná manželka), The Big Valley (Velké údolí) a Room 222 (Pokoj 222).
Před film. kamerou debutoval malou rolí studenta z Berkeley, který hrozí policií, když se strhne v pronajatém bytě hádka mezi protagonisty (Dustin Hoffman a Katharine Rossová), v smutné komedii Absolvent (r. M. Nichols). Výrazněji na sebe upozornil úlohou rázného a výmluvného intelektuála Curta Hendersona, jednoho z party abiturientů, kteří spolu tráví poslední chvíle před odchodem na univerzity, v nostalgické komedii Americké graffiti (r. G. Lucas). Jeho role Baby Face Nelsona v dramatu Dillinger z roku 1973 mu zajistila účast v projektu George Lucase Americké nápisy na zdech
Titulní part kariéristického židovského mladíka z kanadského dramatu Učňovská léta Duddyho Kravitze (r. T. Kotcheff) mu vynesla zvláštní uznání poroty na MFF v Západním Berlíně 1974. Mezinárodní hvězdu z něho učinila role elektromontéra Roye Nearyho, jemuž se podaří odhalit přítomnost mimozemských bytostí na Zemi, ve sci-fi snímku Blízká setkání třetího druhu (r. S. Spielberg). O dva roky dříve hrál Dreyfuss také v trháku Stevena Spielberga Čelisti. Poté hrál ve filmu Herberta Rosse Děvče pro zábavu, za nějž byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší herec.
Skvělou komicky laděnou kreaci, za niž obdržel Oscara 1977, cenu BAFTA 1978 a Donatellova Davida 1978, předvedl v postavě egocentrického divadelního herce Elliota Garfielda, který sdílí jeden malý byt s bývalou tanečnicí (Marsha Masonová) a její dcerou (Quinn Cummingsová), ve film. přepisu divadelní komedie Neila Simona Loučím se, děvče (r. H. Ross).
V roce 1982 se ocitl Richard Dreyfuss v životní krizi, k jejímuž prohloubení přispěla navíc jeho závislost na alkoholu a drogách. Po prodělání náročné odvykací léčby se vrátil s novou energií před film. kameru a na jeviště v New Yorku a zejm. v Los Angeles, kde se představil v inscenacích her Marka Medoffa Ruce jeho nepřítele a Larryho Kramera Normální srdce. V roce 1986 si Dreyfuss zahrál po boku Nicka Nolteho a Bette Midler v komerčním hitu Somrák z Beverly Hills v režii Paula Mazurskyho. Následujícího roku se objevil s Barbrou Streisand ve filmu matadora Martina Ritta Bláznivá, dále ve filmu Policejní dohled režiséra Johna Badhama, kde hrál spolu s Emiliem Estevezem. Úspěšný byl I film Barryho Levinsona Konkurenti , kde se po jeho boku objevil Danny DeVito.
V roce 1988 se Dreyfuss objevil v dalším filmu Paula Mazurskyho Moon Over Parador a o rok později v dramatu Stevena Spielberga Navždy. Se začátkem 90. let 20. století se objevil v titulní roli snímku Mike Nicholse Pohlednice z Hollywoodu, dramatu Toma Stopparda Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi , v roce 1991 se objevil ve filmu Lasse Hallstroema Jednou dokola a pak ve snímku Franka Oze A co Bob? V březnu 1999 vytvořil na jevišti londýnského Theater Royal po boku Marshy Masonové postavu Mela Edisona v komedii Neila Simona Zajatec 2. avenue.
Jako spoluautor a spoluscenárista se podílel na některých TV pořadech (mj. Je to legrační, ale nevypadáš na 200 a Zajatec cti). Další úspěch mu přinesla titulní úloha hudebníka Glenna Hollanda, za jejíž ztvárnění v psychologickém filmu Opus pana Hollanda (r. S. Herek) byl nominován na Oscara 1995 a na Zlatý glóbus 1995. Po manželství s TV scenáristkou a producentkou Jeramie Rainovou (1983-92) se oženil 1999 se svou účetní Janelle Laceyovou.
Ve snímku režiséra Wolfganga Petersena Poseidon (2006) ztvárnil postavu Richarda Nelsona, který stojí o silvestrovském večeru na zábradlí lodi a je rozhodnut, že spáchá sebevraždu. Sám Richard Dreyfuss popisuje postavu Nelsona jako „osamělého muže středního věku se zlomeným srdcem, jehož celoživotní láska, s níž si chtěl užít plavbu, jej opustila kvůli někomu jinému.“
