Vyrůstal jako jedináček v rodině vysokého úředníka automobilového koncernu Ford, kvůli jehož pracovním povinnostem se neustále stěhovali. Od dětství trpěl pocity osamělosti, které se snažil rozptylovat tím, že bavil spolužáky svými imitátorskými parodiemi.

Studoval politické vědy na kalifornské Claremont Men's College, ale postupně svůj zájem soustředil na divadlo, jemuž se začal plně věnovat na Marin College v kalifornském Kentfieldu. Tříletou hereckou průpravu u Johna Housemana v newyorské Juilliard School of Music and Drama zakončil rolí Estragona ve školní inscenaci Beckettova absurdního dramatu Čekání na Godota.

Profesionální kariéru zahájil nejprve jako pouliční mim a posléze vystupoval jako komik po nočních klubech v San Franciscu (Holy City Zoo, Intersection a The Boardinghouse) a Los Angeles (Comedy Store, Improvisation a The Ice House). Jako autor a interpret vlastních komických skečů a improvizací se uplatnil mj. v TV pořadech Laugh Inn (1977-78, Zasmějme se spolu) a Happy Days (1978, Šťastné dny), v němž vytvořil burleskní postavu mimozemšťana Morka z Orku, který se stal hrdinou seriálu Mork and Mindy (1978-82).

První větší příležitost před film. kamerou se mu naskytla v podobě titulní úlohy v komediálním muzikálu Pepek námořník (r. R. Altman), vycházejícím z kreslených grotesek a comicsů 20. a 30. let. Právě v době, kdy u něho vrcholila krize drogové závislosti, se rázem proslavil tragikomickou postavou zápasníka a spisovatele T. S. Garpa, který se nemůže vymanit z područí své příliš dominantní matky (Glenn Closeová), ve stejnojmenné film. adaptaci románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (r. G. R. Hill).

S nepřízní osudu se potýká také jeho další antihrdina, ruský cirkusový saxofonista Vladimir Ivanov, o jehož peripetiích v americkém exilu pojednává hořká komedie Moskva na Hudsonu (r. P. Mazursky). Bravurní kreaci, při níž plně využil své zkušenosti pódiového baviče a jež mu vynesla Zlatý glóbus 1987 a nominaci na Oscara 1987, předvedl v postavě temperamentního diskžokeje a rozhlasového speakera Adriana Cronauera, který se snaží svými vtipnými pořady rozptýlit depresivní nálady amerických vojáků na vietnamské frontě, ve válečném dramatu Dobré ráno, Vietname (r. B. Levinson).

Pozici mezinárodní hvězdy si R. W. upevnil a o Oscara 1989 se ucházel rolí nekonformního profesora anglické literatury Johna Keatinga, jenž v prostředí zkostnatělých tradic a přísné disciplíny vštěpuje svým žákům touhu po svobodě a kráse, v hořké komedii Společnost mrtvých básníků (r. P. Weir).

Pověst vynikajícího charakterního herce, schopného vystihnout i ty nejjemnější odstíny duševního hnutí svých hrdinů, znovu potvrdil v psychologickém komorním dramatu Čas probuzení (r. P. Marshallová), v němž působivě ztělesnil samotářského neurologa Malcolma Sayera, jemuž se podaří alespoň načas přivést zpět do života pacienty postižené chorobou letargické strnulosti a navázat přitom přátelství s jedním z nich (Robert De Niro). Stejnou vřelost, velkodušnost a touhu pomáhat trpícím v sobě nese bláznivý bezdomovec Parry, za jehož ztvárnění ve film. podobenství Král rybář (r. T. Gilliam) obdržel Zlatý glóbus 1991 a byl nominován na Oscara 1991.

Další Zlatý glóbus 1993 získal za úlohu rozvedeného manžela Daniela Hillarda, který v převlečení za starší dámu přijme místo pečovatelky svých vlastních děti, v komedii Mrs. Doubtfire - táta v sukni (r. Ch. Columbus). Za gramofonové nahrávky svých výstupů získal třikrát hudební cenu Grammy a svými výstupy v TV show Carol, Carl, Whoopi and Robin si vysloužil cenu Emmy 1987, která mu byla znovu udělena 1988 díky účinkování v TV revui ABC Presents a Royal Gala. 1978-88 byl R. W. ženatý s Valerií Velardiovou a 1989 se oženil s vychovatelkou svého syna Marshou Garcesovou.

Smrt
Dne 11. srpna 2014 kolem sedmé hodiny večerní místního času byl herec nalezen ve svém domě mrtvý. Příčina smrti byla po ohledání těla koronerem předběžně stanovena na udušení. Jednalo se o sebevraždu. „Přišla jsem o manžela i nejlepšího přítele, svět pak o jednoho z nejpopulárnějších umělců. Mám zlomené srdce,“ řekla Williamsova žena Susan Schneider .

Autor: Miloš Fikejz, limilimi