Určitě znáte slova kickflip, heelflip, varial 360 a podobně. Ale možná nevíte, že za všemi těmito slovy stojí jeden člověk a není jím nikdo jiný než Rodney Mullen. Člověk, bez kterého by skate nebyl tím jak jej známe dnes. Člověk s neobyčejným...
Životopis
Určitě znáte slova kickflip, heelflip, varial 360 a podobně. Ale možná nevíte, že za všemi těmito slovy stojí jeden člověk a není jím nikdo jiný než Rodney Mullen. Člověk, bez kterého by skate nebyl tím jak jej známe dnes. Člověk s neobyčejným talentem a vůlí učit se stále něčemu novému. Než se pustíme proti proudu času a připomeneme si tak mezníky v Rodneyho životě, podívejte se na krátké video abyste přesně věděli o kom je tu řeč.
Rodney Mullen se narodil 17. srpna roku 1967 do rodiny multimilionářského doktora. V té době měl už skateboarding za sebou svou významnou evoluční změnu, kdy přešel z vln oceánu do vln betonových na souši. V té době se skateboarding provozoval mezi jedinci z těch nižších vrstev a ti byli samozřejmě našemu dr. Mullenovi krajně nesymaptičtí. Ten viděl svého syna kráčet minimálně ve svých šlépějích a dráha skateboardového drivera se zřejmě příliš odlišovala od jeho představ. Hlavně to byl doktor a svým praktickým pohledem na celou věc viděl skateboarding jako rizikový sport plný zranění a různých nehod.
Po sečtení a podtržení všech uvedených faktů je jasné, že Rodney to neměl ze začátku vůbec jednoduché a trvalo mu dlouhou dobu než otce přesvědčil o své pevné vůli na sk8u začít jezdit. Naposledy se jej vážně zeptal před Silvestrem roku 1977 a otec s ním tehdy uzavřel jakýsi obchod. Při prvním zranění na skateboardu Rodney končí, když jej otec přistihne bez chráničů, končí také. Obchod byl uzavřen a Rodney začíná jezdit na začátku roku 1977.
Rodney Mullen coby happy freestyler.
Rodney dlouho čekal na svou šanci a jezdit začal jako blázen. Po devíti měsících má už svého prvního sponzora, kterým je Surf Shop. Ti jej také přihlásili do prvních závodů a ty samozřejmě vyhrál. V roce 1978 se dostává do Kona skateparku, kde se potkává s prvními profíky. A na to setkání dlouho nezapomene. Dělal v té chvíli handstand a nebyl sestřelen nikým jiným než Stacy Peraltou. Víme jaký to byl slušňák, takže nás nepřekvapí, že malému Rodneymu pomohl na nohy, omluvil se mu a odjel. Ten den dostal od Staceyho autogram a sponzorství od firmy Walker. Další závody, Oceanside Nationals, přišli v létě roku 1979 a mezi rozhodčími byl i Steve Rocco.
Steve Rocco byl v té době známým a kvalitním freestylerem, ke kterému Rodney vzhlížel s úctou a v té době o něm říkal, že je daleko před ostatními profíky. Mimo jiné Steve Rocco později zakládá firmu World Industries. Rodney závody , kde sedí Steve v porotě, vyhrává. V roce 1980 již dostává sem tam desku Powell Peralta a světlo světa začínají vidět triky tipu casper a helipops. Rodney má i svého trenéra a je to jeho kamarád Barry Zaritzky. Ten jej upozorní na závody v San Diegu konané 20. srpna. A kdyby jej prý nechtěli jeho rodiče poslat, že prý prodá nějaké své věci a cestu do S.D. mu zaplatí. Jenže Rodneymu měla začít v září škola a otec si opět postavil hlavu se slovy, že škola je přednější.
Rodney se už vzdává jakékoli naděje, ale do jeho života opět vstupuje Stacey Peralta. Osobně jej zve na závody. Peralta už je v té době poměrně známý a otec souhlasí s podmínkou, že je to Rodneyho poslední výlet. Rodney odjíždí den po svých třináctých narozeninách do San Dieaga a zde se rozhoduje ve finále freestylu mezi jím a Steve Roccem. Rodney vítězí. On, malý capart, porazil velkého Steve Rocca. Mimochodem jako jediný z freestylerů má na sobě Rodney kompletní chrániče.
Rodneyho vynález, flat ollie z roku 1988.
Tento den je zlomový v přístupu jeho otce. Rodney se formálně dostává pod ochranná křídla firmy Powell- Peralta, časopisy začínají Rodneymu volat, firmy do něj cpou peníze a otec dává konečně zelenou počínání jeho syna. Z Rodneyho je konečně někdo.
V následujícím období od roku 81 až 91 vítězí Rodney Mullen na zhruba čtyřiceti mistrovstvích. Respektive, kam přijel tam vyhrál. Jedinou výjimkou byl rok 83, na závodech Spring Contest v Del Mar, kde skončil druhý za Per Wellingerem. Jinak byl něco jako Schumacher v F1. Byl slavný, měl peníze, měl vše co chtěl. Až z toho měl strach. Byly to chvílemi i období v jeho životě, kdy už neměl žádný cíl. Jeho prvním cílem bylo vyhrát závod a stalo se. Chtěl mít profi smlouvu, stalo se. Chtěl mít své pro modely, fotky v časopisech, jméno na tričkách a samolepkách. To vše se stalo.
V oblasti freestylu nebyl nikdo kdo by jej mohl porazit a on se strachem čekal jakou cenu bude muset za to zaplatit. Je dobře že znal ten strach, protože spousta jeho kámošů strach neměla, dostali se také vysoko a z té výšky se padá rychle a dopad mívá drtivé následky. Rodney to věděl a čekal jako v příběhu o Faustovi na svůj zdánlivý konec. Po „prohraném“ závodu v Del Mar, se na nějaký čas Rodney uzavírá sám do sebe i s otázkami typu kdo jsem, proč tu jsem a proč to dělám. Přicházejí na řadu knihy od Kafky, Dostojevského, Sartra a Nietzscheho. Rodney chce se vším skončit, ale nenachází nic co by jej naplňovalo tak jako skateboarding. S ním má život smysl, bez něj je život jen prázdné slovo. Jako bublina líně se potulující oblohou, která časem praskne a nic po ní nezbude. Tento rozklad duše vidí jak Rodney sám, tak i jeho otec. On osobně jej znovu ke skatebordingu začne přemlouvat a Rodney po roce pauzy a sebezpytování opět začíná jezdit, závodit a vítězit.
Rodney a Casper Stall.
V letech 86 až 91 si připadá jako rocková hvězda. Jezdí v limuzínách, létá po světě concordem, je zván do talk show, do filmu, má svou vlastní ochranku. Ale stále má na paměti důležitou věc. Sláva a peníze jsou velmi těžkým testem pro každého a je velmi snadné v tom víru událostí ztratit kontrolu nad sebou samotným. On si ale dokáže slávu i užívat, což je vidět na konci tohoto videa z roku 1990, natočeného při závodech v německém Munsteru.
V roce 91 vítězí Rodney v San Franciscu na závodech a ohlašuje konec své závodní kariéry. V té době se Mike Ternasky z Plan B a Steve Rocco z World Industries vsadí o to, že Mike dostane Rodneyho zpátky na desku. Bohužel se neví o co se vsadili a co Rocco prohrál. Příchod Mike do Rodneyho života je označován stejně jako příchod Stacey Peralty a jeho postrčení k ježdění za Plan B je zlomové jak pro Rodneyho, tak pro celý skateboarding. Rodney se přestává točit na místě v piruetách a své triky a vychytávky začíná dělat při klasické streetové jízdě. Doklad tohoto historického přechodu je pro nás zaznamenán v první videu Plan B, Questionable. Toto video je první, kde Rodney vůbec předvádí cosi, co se dá u něj označit jako street skating. Je na vašem posouzení, jak hustá tato část videa je a předtím než se na něj podíváte, vám musím připomenot, že se jedná o rok 1992.
V roce 1993 umírá jeho maminka na leukémii a Rodney Mullen díky skateboardingu překonává tuto ztrátu. Dál jezdí a natáčí za Plan B i další jejich videa až do roku 1997, kdy se firma dva roky po smrti Mike Ternaskyho rozpadá a Rodney zakládá A-Team.
Rodney nikdy nepodlehl novince v devadesátých letech jménem slick. Ti starší vědí, že to byla umělá vrstva na spodní straně skateu, po které se parádně slidovalo. Ale pro Rodneyho je klasický wood lepší, protože s ním cítí prý každý dotek desky o překážku. Ve své již otcovské době jezdí i s mnohem mladšími skatery a některé si bere i do svého „učení“. Z tohoto vztahu vzejdou například i taková jména jako Guy Mariano nebo Dae Won Song. Mezi jeho oblíbené triky patří variace frontside crookedů a flipů z nich, dálě noseollie hardflip a darkslide. Možná byste do něj netypovali, že mezi jeho oblíbenou hudbu patří ta klasická v zastoupení pánů Šostakoviče, Dvořáka a především Beethovena. V současné době vede firmy jako Tensor, Dwindle Distribution a jezdí po světě s Globe týmem.
Po Rodney Mullenovi nám tu zůstalo spousty fotek, videí a díky němu je skatebaording tím, čím je. Na této adrese adrese najdete spousty krátkých ukázek moci Rodney Mullena, jako například kickflip underflip, nosemanual darkslide nebo handstand flip. Také je tam kompletní seznam jeho triků. Rodney se v současné době účastní skateboardového dění a velmi jej zajímá jakýkoli posun sk8ové scény někam dál. Škoda ale, že už těžko jej uvidíme jezdit na vlastní oči. Kdyby ano, tak by to možná vypadalo jako v roce 1986 na závodech World´s Fair Expo Yet ve Vancouveru v Kanadě. Zde se sešlo několik tisíc diváků a ti mu po skončení jeho jízdy dopřáli standing ovation. Ale nebylo jen tak zatleskat a čau, oni tleskali celé minuty a i když chtěl Rodney odejít z placu, nenechali ho a tleskali dál. Do té doby, než Rodney ještě pár kousků přidal. Očití svědkové praví, že nic podobného na jiných závodech, s jinými jezdci, už nikdy neviděli.
Věta na závěr vám osvětlí proč právě oranžový balet. Rodney pokládá oranžovou barvu jako barvu štěstí a když si může vybrat, má zespodu svou desku právě oranžovou. A při jeho kadenci flipů musíme uznat, že se na něj oranžová směje velice často.
Rodney Mullen se narodil 17. srpna roku 1967 do rodiny multimilionářského doktora. V té době měl už skateboarding za sebou svou významnou evoluční změnu, kdy přešel z vln oceánu do vln betonových na souši. V té době se skateboarding provozoval mezi jedinci z těch nižších vrstev a ti byli samozřejmě našemu dr. Mullenovi krajně nesymaptičtí. Ten viděl svého syna kráčet minimálně ve svých šlépějích a dráha skateboardového drivera se zřejmě příliš odlišovala od jeho představ. Hlavně to byl doktor a svým praktickým pohledem na celou věc viděl skateboarding jako rizikový sport plný zranění a různých nehod.
Po sečtení a podtržení všech uvedených faktů je jasné, že Rodney to neměl ze začátku vůbec jednoduché a trvalo mu dlouhou dobu než otce přesvědčil o své pevné vůli na sk8u začít jezdit. Naposledy se jej vážně zeptal před Silvestrem roku 1977 a otec s ním tehdy uzavřel jakýsi obchod. Při prvním zranění na skateboardu Rodney končí, když jej otec přistihne bez chráničů, končí také. Obchod byl uzavřen a Rodney začíná jezdit na začátku roku 1977.
Rodney Mullen coby happy freestyler.
Rodney dlouho čekal na svou šanci a jezdit začal jako blázen. Po devíti měsících má už svého prvního sponzora, kterým je Surf Shop. Ti jej také přihlásili do prvních závodů a ty samozřejmě vyhrál. V roce 1978 se dostává do Kona skateparku, kde se potkává s prvními profíky. A na to setkání dlouho nezapomene. Dělal v té chvíli handstand a nebyl sestřelen nikým jiným než Stacy Peraltou. Víme jaký to byl slušňák, takže nás nepřekvapí, že malému Rodneymu pomohl na nohy, omluvil se mu a odjel. Ten den dostal od Staceyho autogram a sponzorství od firmy Walker. Další závody, Oceanside Nationals, přišli v létě roku 1979 a mezi rozhodčími byl i Steve Rocco.
Steve Rocco byl v té době známým a kvalitním freestylerem, ke kterému Rodney vzhlížel s úctou a v té době o něm říkal, že je daleko před ostatními profíky. Mimo jiné Steve Rocco později zakládá firmu World Industries. Rodney závody , kde sedí Steve v porotě, vyhrává. V roce 1980 již dostává sem tam desku Powell Peralta a světlo světa začínají vidět triky tipu casper a helipops. Rodney má i svého trenéra a je to jeho kamarád Barry Zaritzky. Ten jej upozorní na závody v San Diegu konané 20. srpna. A kdyby jej prý nechtěli jeho rodiče poslat, že prý prodá nějaké své věci a cestu do S.D. mu zaplatí. Jenže Rodneymu měla začít v září škola a otec si opět postavil hlavu se slovy, že škola je přednější.
Rodney se už vzdává jakékoli naděje, ale do jeho života opět vstupuje Stacey Peralta. Osobně jej zve na závody. Peralta už je v té době poměrně známý a otec souhlasí s podmínkou, že je to Rodneyho poslední výlet. Rodney odjíždí den po svých třináctých narozeninách do San Dieaga a zde se rozhoduje ve finále freestylu mezi jím a Steve Roccem. Rodney vítězí. On, malý capart, porazil velkého Steve Rocca. Mimochodem jako jediný z freestylerů má na sobě Rodney kompletní chrániče.
Rodneyho vynález, flat ollie z roku 1988.
Tento den je zlomový v přístupu jeho otce. Rodney se formálně dostává pod ochranná křídla firmy Powell- Peralta, časopisy začínají Rodneymu volat, firmy do něj cpou peníze a otec dává konečně zelenou počínání jeho syna. Z Rodneyho je konečně někdo.
V následujícím období od roku 81 až 91 vítězí Rodney Mullen na zhruba čtyřiceti mistrovstvích. Respektive, kam přijel tam vyhrál. Jedinou výjimkou byl rok 83, na závodech Spring Contest v Del Mar, kde skončil druhý za Per Wellingerem. Jinak byl něco jako Schumacher v F1. Byl slavný, měl peníze, měl vše co chtěl. Až z toho měl strach. Byly to chvílemi i období v jeho životě, kdy už neměl žádný cíl. Jeho prvním cílem bylo vyhrát závod a stalo se. Chtěl mít profi smlouvu, stalo se. Chtěl mít své pro modely, fotky v časopisech, jméno na tričkách a samolepkách. To vše se stalo.
V oblasti freestylu nebyl nikdo kdo by jej mohl porazit a on se strachem čekal jakou cenu bude muset za to zaplatit. Je dobře že znal ten strach, protože spousta jeho kámošů strach neměla, dostali se také vysoko a z té výšky se padá rychle a dopad mívá drtivé následky. Rodney to věděl a čekal jako v příběhu o Faustovi na svůj zdánlivý konec. Po „prohraném“ závodu v Del Mar, se na nějaký čas Rodney uzavírá sám do sebe i s otázkami typu kdo jsem, proč tu jsem a proč to dělám. Přicházejí na řadu knihy od Kafky, Dostojevského, Sartra a Nietzscheho. Rodney chce se vším skončit, ale nenachází nic co by jej naplňovalo tak jako skateboarding. S ním má život smysl, bez něj je život jen prázdné slovo. Jako bublina líně se potulující oblohou, která časem praskne a nic po ní nezbude. Tento rozklad duše vidí jak Rodney sám, tak i jeho otec. On osobně jej znovu ke skatebordingu začne přemlouvat a Rodney po roce pauzy a sebezpytování opět začíná jezdit, závodit a vítězit.
Rodney a Casper Stall.
V letech 86 až 91 si připadá jako rocková hvězda. Jezdí v limuzínách, létá po světě concordem, je zván do talk show, do filmu, má svou vlastní ochranku. Ale stále má na paměti důležitou věc. Sláva a peníze jsou velmi těžkým testem pro každého a je velmi snadné v tom víru událostí ztratit kontrolu nad sebou samotným. On si ale dokáže slávu i užívat, což je vidět na konci tohoto videa z roku 1990, natočeného při závodech v německém Munsteru.
V roce 91 vítězí Rodney v San Franciscu na závodech a ohlašuje konec své závodní kariéry. V té době se Mike Ternasky z Plan B a Steve Rocco z World Industries vsadí o to, že Mike dostane Rodneyho zpátky na desku. Bohužel se neví o co se vsadili a co Rocco prohrál. Příchod Mike do Rodneyho života je označován stejně jako příchod Stacey Peralty a jeho postrčení k ježdění za Plan B je zlomové jak pro Rodneyho, tak pro celý skateboarding. Rodney se přestává točit na místě v piruetách a své triky a vychytávky začíná dělat při klasické streetové jízdě. Doklad tohoto historického přechodu je pro nás zaznamenán v první videu Plan B, Questionable. Toto video je první, kde Rodney vůbec předvádí cosi, co se dá u něj označit jako street skating. Je na vašem posouzení, jak hustá tato část videa je a předtím než se na něj podíváte, vám musím připomenot, že se jedná o rok 1992.
V roce 1993 umírá jeho maminka na leukémii a Rodney Mullen díky skateboardingu překonává tuto ztrátu. Dál jezdí a natáčí za Plan B i další jejich videa až do roku 1997, kdy se firma dva roky po smrti Mike Ternaskyho rozpadá a Rodney zakládá A-Team.
Rodney nikdy nepodlehl novince v devadesátých letech jménem slick. Ti starší vědí, že to byla umělá vrstva na spodní straně skateu, po které se parádně slidovalo. Ale pro Rodneyho je klasický wood lepší, protože s ním cítí prý každý dotek desky o překážku. Ve své již otcovské době jezdí i s mnohem mladšími skatery a některé si bere i do svého „učení“. Z tohoto vztahu vzejdou například i taková jména jako Guy Mariano nebo Dae Won Song. Mezi jeho oblíbené triky patří variace frontside crookedů a flipů z nich, dálě noseollie hardflip a darkslide. Možná byste do něj netypovali, že mezi jeho oblíbenou hudbu patří ta klasická v zastoupení pánů Šostakoviče, Dvořáka a především Beethovena. V současné době vede firmy jako Tensor, Dwindle Distribution a jezdí po světě s Globe týmem.
Po Rodney Mullenovi nám tu zůstalo spousty fotek, videí a díky němu je skatebaording tím, čím je. Na této adrese adrese najdete spousty krátkých ukázek moci Rodney Mullena, jako například kickflip underflip, nosemanual darkslide nebo handstand flip. Také je tam kompletní seznam jeho triků. Rodney se v současné době účastní skateboardového dění a velmi jej zajímá jakýkoli posun sk8ové scény někam dál. Škoda ale, že už těžko jej uvidíme jezdit na vlastní oči. Kdyby ano, tak by to možná vypadalo jako v roce 1986 na závodech World´s Fair Expo Yet ve Vancouveru v Kanadě. Zde se sešlo několik tisíc diváků a ti mu po skončení jeho jízdy dopřáli standing ovation. Ale nebylo jen tak zatleskat a čau, oni tleskali celé minuty a i když chtěl Rodney odejít z placu, nenechali ho a tleskali dál. Do té doby, než Rodney ještě pár kousků přidal. Očití svědkové praví, že nic podobného na jiných závodech, s jinými jezdci, už nikdy neviděli.
Věta na závěr vám osvětlí proč právě oranžový balet. Rodney pokládá oranžovou barvu jako barvu štěstí a když si může vybrat, má zespodu svou desku právě oranžovou. A při jeho kadenci flipů musíme uznat, že se na něj oranžová směje velice často.
