Od roku 1963 do roku 1965 navštěvoval hereckou školu v Heidelbergu, po jejímž ukončení nastoupil do jednoročního angažmá v tamním divadle Zimmertheater.

V letech 1966-72 působil v divadle Theater am Turm ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se zejm. pod režijním vedením Clause Peymanna vyprofiloval jako charakterní herec v řadě dramat Petera Handkeho, díky jejichž TV verzím (Spílání publiku, Kaspar, Kronika probíhajících událostí) vstoupil do širšího diváckého povědomí.V roce 1973 vytvořil titulní part v Rostandově hře Cyrano de Bergerac na jevišti berlínského divadla Volksbühne.

Poč. 70. let zahájil film. kariéru ve spolupráci s režisérem Wimem Wendersem, v jehož filmech dodnes ztělesňuje outsidery s lehce ironickým úsměvem a potlačovaným verbálním projevem, váhavé hrdiny, kteří věčně za něčím či za někým putují: německý reportér Philip Winter, který se vrací s devítiletou dívenkou (Yella Rottländerová) z New Yorku do své vlasti, kde hledá její příbuzné, v road movie Alice ve městech; spisovatel Wilhelm Meister, který se vydává do světa, aby načerpal poznatky pro své literární dílo, v moderní adaptaci Goethova románu Falešný pohyb (Německá film. cena 1975);

Samotářský opravář promítacích přístrojů Bruno, o jehož putování podél hranice obou německých států, při němž se sblíží s dětským psychologem (Hans Zischler), vypráví psychologické road movie V běhu času; soukromý berlínský detektiv Philip Winter ve filozoficky laděném sci-fi melodramatu s kriminální zápletkou Až na konec světa a v podobenství Tak daleko, tak blízko!; zvukař Philip Winter, hledající v Lisabonu svého přítele-režiséra, k jehož filmu začne mezitím připravovat zvukovou složku, ve snímku Lisabonský příběh.

Kromě významných německých režisérů (mj. W. Wenders, M. von Trottová, P. Handke a H. Sanders-Brahmsová) o něho projevují zájem také jiní evropští režiséři, kteří mu poskytli zajímavé příležitosti mj. v postavách historických osobností: král Karel III. ve volné film. adaptaci knihy L. N. Tolstého Slunce i v noci (r. P. Taviani a V. Taviani); spisovatel Lion Feuchtwanger, internovaný roku 1940 spolu s jinými umělci ve Francii do pracovního tábora poblíž Marseille, ve filmu Les Milles (r. S. Grall).

V roce 1982 účinkoval ve Wendersově režii na Salcburském divadelním festivalu v premiérové inscenaci Handkeho hry Nad vesnice.