Herectví studoval u Reného Simona a jako devatenáctiletý debutoval ve filmu, kde na sebe upozornil rolí začínajícího dirigenta Gilberta Telliera, kterého zabije jeho milenka (Brigitte Bardotová), protože má raději její mírnou sestru-houslistku (Marie-José Natová), v kriminálním soudním dramatu Pravda (r. H.-G. Clouzot).

Zároveň od pol. 50. let působil na divadle, kde se představil mj. v hrách Josého André Lacourta Maturitní rok, Bertolda Brechta V houštinách měst, Paula Claudela Saténový střevíček a Jeana Racina Berenika.

V letech 1966-68 byl členem souboru Clauda Régyho Théâtre-Antoine, na jehož scéně hrál v klasickém repertoáru (L. Pirandelo) i v dílech moderních autorů (P. Handke).

Během 60. let spolupracoval s řadou významných francouzských režisérů, zejména z okruhu nové vlny, ale větší příležitosti před kamerou dostal teprve poč. 70. let: duševně rozpolcený manžel Mathieu v psychologické studii M jako Mathieu (r. J.-F. Adam); David, bývalý milenec půvabné ženy (Romy Schneiderová), žijící s postarším bohatým obchodníkem (Yves Montand), v lyrickém psychologickém dramatu César a Rosalie (r. C. Sautet); knižní vydavatel Axel, do něhož se zamiluje mladičká spisovatelka (Ann Zachariasová), v dramatu Néa (r. N. Kaplanová).

Ačkoliv nejčastěji ztělesňoval senzibilní, psychicky nevyrovnané postavy milovníků, nevyhýbal se ani komediální poloze, jak o tom nejlépe svědčí úloha bisexuálně orientovaného Fernanda, který sdílí nekonvenční domácnost společně s dalším mužem (Mario Gonzales) a dívkou (Christine Murillová), v milostné komedii Proč ne? (r. C. Serreauová).

Příležitostně se vrací také k divadelní činnosti, roku 1982 účinkoval na jevišti Théâtre Montparnasse ve hře Harolda Pintera Zrada a v roce 1985 slavil úspěch po boku Miou-Miou v dramatu Marguerite Durasové La musica, inscenovaném v divadle Rondo-Point.

Byl hostem MFF v Karlových Varech 1972.