Je dcerou skladatele Josefa Bergera. V šesti letech začala studovat tanec na Akademii dramatických umění ve Vídni.

Po maturitě na gymnáziu navštěvovala v letech 1957-58 herecké kurzy v Semináři Maxe Reinhardta, z nichž byla vyloučena, protože vystupovala navzdory zákazu ve filmech, byť jen jako statistka.

První divadelní angažmá získala ve vídeňském Josefstadtu, kde v roce 1958 debutovala v Pirandellově Jindřichu IV.

Roku 1960 uzavřela pětiletou smlouvu s film. producentem Arthurem Braunerem, který ji obsazoval vesměs do nenáročných zábavných a hudebních filmů.

Během 60. let se prosadila jako mezinárodní hvězda zejm. díky italským dobrodružným snímkům a americkým westernům společnosti Columbia, kde hrála svůdné blondýnky, jímž sice není cizí milostné flirtování, ale které přitom dbají na svou počestnost.

V roce 1966 se S. B. provdala za herce a režiséra Michaela Verhoevena (původně vystudovaný lékař) a v roce 1965 s ním v Mnichově založila produkční film. společnost Sentana Films. V rámci této firmy Verhoeven natočil mj. řadu hraných filmů se svou ženou (Ten, kdo se miluje ve skleníku, Párování, Skříňka s jedem, Milá Melánie, Zabíjející auta a Rychlá Gerdi). Na některých dílech svého manžela se S. B. podílela také jako producentka (mj. Nalezené žrádlo, Nedělní dítě, Bílá růže a Hrozná holka).

Během 70. let působila především v Itálii a Francii, kde hrála v erotických komediích a špionážních thrillerech. Umělecky náročnější kreaci předvedla v postavě atraktivní manželky bohatého průmyslníka, o jejíž milostné aféře s mladým gymnaziálním profesorem (Helmut Griem) pojednává kriminální komedie Morálka Ruth Halbfassové (r. V. Schlöndorff).

Ke zvýšení její popularity přispělo rovněž účinkování v TV, kde měla dokonce své vlastní pořady Die Senta Berger-Show (1969) a Das Starporträt (1975, Portrét hvězdy), moderovala mj. show Ihr Lieblingsprogramm (1978-79, Váš zamilovaný program) a koncem 80. let vytvořila hlavní role v seriálech Kir Royal (1984-86; r. Helmut Dietl) a Die schnelle Gerdi (1988-89, Rychlá Gerdi; r. M. Verhoeven; + prod.).

Často se vrací k divadelní činnosti; V letech 1974-82 se představila na divadelním festivalu v Salcburku jako milenka ve hře Huga von Hofmannsthala Jedermann.

V letech 1979-81 slavila úspěch na jevišti vídeňského Burgtheateru v Molièrově Tartuffovi, kde jí byl partnerem Klaus Maria Brandauer.

V roce 1988 na sebe upozornila jako zpěvačka gramofonovou deskou "Wir werden sehen..." ("Budeme se dívat..."), na níž interpretuje písně s vlastními texty. Od poč. 70. let se politicky angažuje; v roce1972 se účastnila volební kampaně na podporu Willyho Brandta.

Se svým manželem se zúčastnila MFF v Karlových Varech 1982, 1986 a 1996.