Jan Sergej Ingr byl československý generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a diplomat.
Byl strýcem olympioničky Dany Zátopkové.
Dětství a studia
Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři...
Životopis
Jan Sergej Ingr byl československý generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a diplomat.
Byl strýcem olympioničky Dany Zátopkové.
Dětství a studia
Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry.
Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlašuje jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.
1. světová válka
Po vypuknutí 1. světové války odjíždí jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu.
Na podzim 1915 upadne do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií se pozastavil a proto vstupuje do 1. srbské dobrovolnické divize a bojuje proti bulharské armádě v Dobrudži.
V roce 1916 přechází ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijímá pravoslaví a jméno Sergej.
Na podzim 1917 odjíždí do Francie, v roce 1918 bojuje v Ardenách, v srpnu 1918 je převelen do italského Foligna. Na konci války má hodnost kapitána a hovoří pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).
Meziválečné období
V prosinci 1918 se vrací do Československa, kde pomáhá vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak je převelen na Těšínsko, kde vytlačuje polskou armádu. 27. ledna dobyl Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 je povýšen na majora a je mu udělen Československý válečný kříž.
2. světová válka
20. června 1939 odchází na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži buduje Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergej Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě je však z funkce 19. září 1944 odvolán; řízením ministerstva byl dočasně pověřen Jan Masaryk. Beneš jej postaví do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 je odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.
Poválečné období
6. června 1945 je povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stává vyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignuje a se svými dvěma syny zůstává v exilu. V roce 1949 spoluzakládá Radu svobodného Československa a 17. června 1956 umírá na infarkt v Paříži.
V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel uděluje Řád M.R. Štefánika in memoriam.
Byl strýcem olympioničky Dany Zátopkové.
Dětství a studia
Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry.
Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlašuje jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.
1. světová válka
Po vypuknutí 1. světové války odjíždí jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu.
Na podzim 1915 upadne do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií se pozastavil a proto vstupuje do 1. srbské dobrovolnické divize a bojuje proti bulharské armádě v Dobrudži.
V roce 1916 přechází ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijímá pravoslaví a jméno Sergej.
Na podzim 1917 odjíždí do Francie, v roce 1918 bojuje v Ardenách, v srpnu 1918 je převelen do italského Foligna. Na konci války má hodnost kapitána a hovoří pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).
Meziválečné období
V prosinci 1918 se vrací do Československa, kde pomáhá vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak je převelen na Těšínsko, kde vytlačuje polskou armádu. 27. ledna dobyl Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 je povýšen na majora a je mu udělen Československý válečný kříž.
2. světová válka
20. června 1939 odchází na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži buduje Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergej Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě je však z funkce 19. září 1944 odvolán; řízením ministerstva byl dočasně pověřen Jan Masaryk. Beneš jej postaví do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 je odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.
Poválečné období
6. června 1945 je povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stává vyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignuje a se svými dvěma syny zůstává v exilu. V roce 1949 spoluzakládá Radu svobodného Československa a 17. června 1956 umírá na infarkt v Paříži.
V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel uděluje Řád M.R. Štefánika in memoriam.