Šimon Caban je přední český scénograf, choreograf, fotograf, režisér a obecně divadelní a filmový tvůrce. Často spolupracuje se svým bratrem Michalem Cabanem.

Jeho profesní směřování zásadně ovlivnilo studium scénografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Josefa Svobody (absolutorium 1987). V roce 1981 spolu se svým bratrem Michalem zakládají Baletní jednotku Křeč - tanečně divadelní soubor s nímž realizují vlastní představy o divadle a vizuálních produkcích. Obě inscenace (TV 20.10 „Právě tady!“ a Baletní jednotka Křeč na Laguně Varadero - no to snad není možný!) z prvé poloviny osmdesátkých let se staly nejen hity divadelní Prahy té doby, ale i prvními radikálními ukázkami nové divadelní poetiky stírající hranice žánrů (opera, činohra, rock, pantomima, tanec) a esteticky rozvíjející postmodernismus. Zásadní pro práci souboru byla i práce s americkou choreografkou Twylou Tharp ve filmu M. Formana Amadeus. Série mnoha produkcí a akcí vyvrcholila v předvečer sametové revoluce koncem osmdesátých let rockově taneční událostí Show Tomáše Tracyho (BJK spolu s hudební skupinou Laura a její tygři) v pražském Paláci kultury a filmem Barvy, jež byl součástí kultovního filmu celé generace Pražská 5 (1988).

Důležitá etapa individuální fotografické tvorby Šimona Cabana jej zařadila do generace fotografů (Miro Švolík, Tono Stano, Michal Cihlář, Peter Župník aj.) jejichž tvorbu zachytila Anna Fárová v legendární výstavě v pražské Fotochemě (1988) následně v roce 1990 ve francouzském Arles. Etapa byla završena zakoupením kolekce fotografií do sbírek moderního umění v Centres Pompidou v Paříži. V roce 2012 Uměleckoprůmyslové muzeu v Praze zařadilo jeho fotografickou práci v ucelené kolekci, jako jednoho ze zásadních zástupců postmoderny osmdesátých let do své fotografické sbírky. Devadesátá léta též přinesla zásadní souhrnnou výstavu se Simonou Rybákovou, v dánském Aarhusu (1990).

Jako architekt realizuje rodinné domy, interiéry a rekonstrukce firemních sídel (UPP, HBO) z nichž některé byly oceněny zvláštní cenou Grand Prix Architektury.

Ocenění doplňuje i Zlatá triga za expozici české národní sekce na světové výstavě scénografie Pražské Quadrienále, jíž byli se Simonou Rybákovou kurátory (1999). Další kapitolu rozsáhlé tvorby Šimona Cabana (spolu s bratrem Michalem pod společnou značkou CABANI) tvoří celkové režijní a výtvarné pojetí akcí typu Louskáček (vyhlášení Grand Prix v oblasti reklamy) televizního festivalu Zlatá Praha, Ceny akademie populární hudby Anděl, státních reprezentativních zakázek, například prezentaci nahrávky Národní hymny v Pantheonu Národního Muzea v Praze pod záštitou premiéra vlády ČR, design prostorů pro konání summitu NATO 2002 v Praze, slavnostní otevření Národního domu v New Yorku (2008), zahájení MS v klasickém lyžování Liberec 2009, Český národní den na EXPO v Šanghaji 2010, a režie programu Českého národního domu v olympijském Londýně 2012.

Od roku 2000 vytváří scénografie pro přední pražská a brněnská muzikálová divadla (Broadway, Kalich, Hybernia, Městské divadlo Brno), ale těžiště tvorby přechází ke komplexněji pojaté scénografii v rámci vlastní režie. V Národním divadle v Praze inscenují Cabani Janáčkovu Lišku Bystroušku (2002), ve Státní opeře Praha Bernsteinova Candida (2006). Samostatnou režii ve své scénografii pak Šimon Caban realizuje v muzikálu Galileo, Baronky, v pražském divadle Kalich, Nahé múze v Městském divadle Brno (2010), kde uvádí i vlastní autorský projekt Muchova epopej s hudbou Aleše Březiny (2011). V ostravském Národním divadle Moravskoslezském Pardon My English George a Iry Gershwina a muzikál Guys and Dolls (Sázky z lásky). V Klicperově divadle v Hradci Králové uvedl vlastní úpravu kultovní Sexmise (2012) a pro brněnský Buranteatr nastudoval v roce 2013 autorský přepis klasického díla Dáma s kaméliemi, pod titulem Pán s kaméliemi. V novém pražském divadle Studio Dva režíruje vánoční příběh Děvčátko (2013), kde opět spojuje autorství scénáře, režie a scénografie.