Šindži Imaoka náleží mezi skupinu tvůrců japonských erotických filmů označovanou jako šičifukudžin (Sedm bůžků štěstí), kteří debutovali v oblasti pinku filmů na konci 90. let. Po neúspěšném zakončení studia na univerzitě začal Imaoka pracovat jako asistent Hisajasua Satoa a dalších režisérů u firmy Šiši Pro. V roce 1995 debutoval jako režisér erotickým snímkem Suisei-mači (Čekání na kometu) pro společnost Kokuei. Jeho suše humorné pinku snímky obsahující nezvykle málo sexuálních scén a zaměřující se na tragikomické postavy, jež uvázly ve stereotypech a zoufale hledají cestu ven, slavily úspěch na zahraničních festivalech i u domácího publika. Tammono (Bowlingová koule, 2004) a Kaeru no uta (Žabí píseň, 2005) se v Japonsku dokonce dostaly i do širší distribuce.