Původně se chtěl věnovat hudbě a proto přestoupil z 5. ročníku gymnázia na pražskou konzervatoř. Přátelé ho přivedli do Divadelního kolektivu mladých (ambiciózního amatér. souboru), který působil na sklonku 30. let v Praze.

Profesionálně začal vystupovat počátkem okupace, kdy jako elév byl angažován činohrou Národního divadla v Praze. Roku 1940 působil v Moderním divadle na Žižkově, krátce hrál i u kočovných společností a tři sezony (do konce války) strávil v Intimním divadle.

Bezprostředně po osvobození patřil k zakládajícím členům českého souboru Teplického divadla, ale následující rok se vrátil na předchozí působiště, z něhož se mezitím vyvinulo Realistické divadlo. Roku 1948 přešel do Městského oblastního divadla Žižkov a po dvou letech do Státního divadla v Brně. Od roku 1953 se mu domovskou scénou stala činohra pražského Národního divadla, kde náležel až do svého odchodu na odpočinek (1990) k nejzaměstnávanějším členům souboru, byť vesměs ve vedlejších rolích klasického repertoáru.

Od mládí tíhl k charakternímu, psychologicky prohloubenému herectví, k němuž ho předurčovala jak široká, plasticky modelovaná tvář, tak i
jeho spíše rozložitá postava. Z mladistvě mileneckých a lyrických rolí brzy dospěl k zemitým a přímým charakterům chlapsky pevné ražby. Propůjčoval jim výmluvný obrys, nacházel pro ně výstižné gesto i jasný a zřetelný tón.

Filmový debut si odbyl epizodkou v Krškově lyrické komedii Řeka čaruje, ale pravidelnější pracovní návštěvy Barrandovských ateliérů zahájil na přelomu 40. a 50. let; většinou jen kvůli menším rolím v politicky exponovaných a často schématických filmech.

Vážná dlouhotrvající choroba zkomplikovala v 60. letech jeho práci na jevišti i před kamerou, kde se objevil jen v třech epizodních úlohách.
Návštěvníci kin si ho mohli v následujících dvou desetiletích povšimnout ve velmi řídkých a okrajových rolích (zřejmě i pro krátkodobou emigraci v roce 1968 s M.Sedláčkovou), např. ve filmu Velikonoční dovolená, Tři nevinní, Dva muži hlásí příchod, Mladý muž a bílá velryba, Zelená vlna, Silnější než strach, Causa králík.

Množství menších i větších úkolů mu nabídla TV nejen v inscenacích ale zejména v seriálech - jako např. F.L.Věk, Byli jednou dva písaři, Žena za pultem, Okres na severu, Zlá krev atd.

Daleko významnější byla jeho tvorba pro rozhlas a dabing, kde svůj charakteristický hlas propůjčil významným světovým hercům (Michel Galabru, Walter Matthau, Peter Ustinov, Jean Gabin a Spencer Tracy), ale namluvil i své české kolegy v řadě českých filmů.

Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu F. Filipovského (1995). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix za dlouholetou činnost v oblasti záznamu uměleckých výkonů (1993).