Cesta Soni Dvořákové k herectví a posléze na televizní obrazovku vedla trochu klikatě. "Lidé mě podle hlasu poznávali odjakživa, ještě když jsem se na obrazovce objevovala jen sporadicky. Můj hlas znali hlavně z dabingu a psali do televize, kdo je vlastně ta Soňa Dvořáková s tím sametovým hlasem. Vizáž i hlas si spojili v roce 1991, kdy jsem se na obrazovce začala objevovat jako programová hlasatelka Československé televize," usmívá se Soňa nad mátovým čajem v jedné z vinohradských kaváren.

Vyučila se švadlenkou, jenže rychle od šití utekla. Všichni jí radili, "aby s tím krásným, violovým hlasem konečně něco dělala". Učila se zpívat, hrála dětské role v muzikálech v Karlínském divadle a v amatérském souboru Orfeus Radima Vašinky. Nakonec složila zkoušky na pražskou DAMU.

"Byla to krásná, bezstarostná studentská léta. Sociální i prospěchové stipendium, takže pro skromňáka "peněz jako želez", smažený sýr u Zlaté štiky stál tehdy pouhých 3,50 Kčs! Jezdila jsem tramvají, na každého se usmívala a myslela si, že celý svět je můj." Soňu učili na akademii tak charismatičtí herci, jako byli Vlasta Fabianová nebo Václav Voska.

A pak herecký start. Stálé angažmá v Liberci v Divadle F. X. Šaldy, odkud ji chtěli přetáhnout do Státního divadla v Ostravě, kam Soňa nakonec nešla, protože ji tohle město tehdy připadalo trochu šedivé a smutné. Dnes konstatuje s úsměvem, že kdyby tu nabídku přijala, možná by se její herecká kariéra rozběhla úplně jinak. Vždyť tam bylo i televizní studio. "Jenže já v té době vůbec nepřemýšlela o budoucnosti z hlediska nějakých televizních úspěchů, a navíc bych nepotkala svou libereckou lásku, manžela, se kterým žiju dodnes."

S MANŽELEM NA ŠTACI PO SVĚTĚ
"Můj budoucí manžel hrál v Černém divadle Jiřího Srnce a začali jsme spolu bydlet v Liberci u jeho maminky. Odjížděl vždycky na čtvrt roku pryč, a když se vrátil, tak mi vyprávěl o světě. To se nedalo vydržet. A tak jsem začala hrát v Černém divadle a jezdili jsme spolu. Projezdili jsme kus světa. Nebyla jsem snad jen v Austrálii a v Japonsku."

Herecké štěstí je vrtkavé. Jednou z podmínek, aby vás neopustilo, je, že nesmíte takzvaně zmizet z očí. Pražským divadelníkům Soňa zmizela na osm let. Nejdříve do Liberce, potom do světa. Nebylo lehké navázat na přetrženou niť. Její návrat do hereckého světa pak znamenal působení na "volné noze". Hostovala v pražských divadlech, jezdila po republice s monodramaty, dabovala, připravovala a moderovala v rozhlase pořad Host do domu.

"Byla jsem už z toho kočovného a nejistého života unavená. V roce 1989 jsem zaslechla, že byl vyhlášen první svobodný konkurs na televizního moderátora ČST. Konkurs jsem vyhrála a stala se ze mě redaktorka a moderátorka ve zpravodajství. Bylo to jedno z nejintenzivnějších období mého života, byla jsem pohlcena prací. Vymýšlela jsem reportáže, natáčela, stříhala je. Odvysílala jsem na 150 reportáží a několik samostatných pořadů. S Mirkou Čejkovou jsme střídavě moderovaly Minuty dne. Moc mě to bavilo, ale po roce a čtvrt intenzivní prácejsem se najednou cítila jako vyždímaný hadr."

Z MODERÁTORKY HLASATELKOU
V té době bylo Soně Dvořákové nabídnuto, zda by se nechtěla stát programovou hlasatelkou. "Teprve když jsem přešla do poklidné hlasatelny, uvědomila jsem si, jaké velké zátěži jsou denně vystavováni zpravodajci a jak skvělou školou myšlení tahle práce byla. Hlasatelna byla proti tomu líbezným, klidným pracovištěm."

Z hlasatelny k divákům České televize promlouvala Soňa Dvořáková sedm let. Když skončila, neporazilo ji to. Našla si jiné životní priority. Je to člověk, kterého pořád láká něco nového. Herečka, redaktorka, moderátorka, dabérka, televizní hlasatelka, spíkr a pedagog moderování. Tohle vše je žena s podmanivým hlasem, který propůjčila mnoha slavným světovým herečkám. "Teď momentálně na obrazovce nejsem. Příležitostí jsem dostala dost, některé jsem i zahodila. Ale kam se budou moje cesty ubírat dál, je otázkou osudu. Teprve teď jsem vyzrálý člověk, který má z čeho rozdávat," říká Soňa Dvořáková.

KARIÉRA:
- 1968 - 1973 DAMU
- 1973 - angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci
- 1977 - 1980 Černé divadlo J. Srnce
- 1980 - herečka na volné noze
- 1990 - 1991 redaktorka zpravodajství ČST
- 1992 - 1998 hlasatelka ČT

Od roku 1998 herečka a pedagog moderování na herecké škole.