Souad Massi se narodila 23.srpna 1972. Ve dvaceti zpívala španělské flamenco, o pět let později cestovala po Alžíru s hardrockovou kapelou, což je v zemi drcené fundamentalisty rizikové povolání i pro chlapa. Z Alžíru se vystěhovala do Francie,...
Životopis
Souad Massi se narodila 23.srpna 1972. Ve dvaceti zpívala španělské flamenco, o pět let později cestovala po Alžíru s hardrockovou kapelou, což je v zemi drcené fundamentalisty rizikové povolání i pro chlapa. Z Alžíru se vystěhovala do Francie, kde se stala přes noc hvězdou. Její nezařaditelnou tvorbu přirovnávali k Tracy Chapman či Suzanne Vega. Podobně jako Natacha Atlas stojí Souad Massi jednou nohou v Evropě a druhou v Africe, ale na rozdíl od ní se sama zásobuje unikátními hořkosladkými písněmi. Její kombinace severoafrických melodií s evropskou kytarou působí jako hudební rébus, všechna tři alba zpěvačky patří v Česku ke kultovním nahrávkám. Letos na jaře získala cenu BBC a zařadila se vedle Khaleda a Rachida Tahy k velvyslancům alžírské hudby ve světě.
Souad Massi se narodila na předměstí města Alžír a vyrůstala v rodině s šesti dětmi. Její otec pracoval pro vodárny a miloval alžírskou tradiční hudbu, zatímco její matka poslouchala Jamese Browna a Jacquese Brela. Její starší bratr, který skládal hudbu, jí poradil aby studovala kytaru. Když roku 1989 začala Souad veřejně vystupovat, vzbudila pozornost v té době nejvýznamnější alžírské hardrockové skupiny Atakor. Ještě v době svého dospívání se Souad stala její sólovou kytaristkou. To pro ni otevřelo nové hudební obzory, objevila hudbu AC/DC a Metallicy a navykla si vystupovat před publikem na festivalech. Atakor vydali své první kazetové album roku 1997 a o rok později natočila Souad svoje kazetové album s šesti písničkami. Pod názvem Souad vyšlo pouze v Alžírsku a zpěvačka se na něm vrací ke svým dřívějším vlivům, americkému folku i country.
V lednu 1999 dostala pozvání do Paříže k vystoupení na festivalu Femmes d'Algérie (Alžírské ženy). Sešli se zde umělci z celého Alžírska, aby dali najevo svůj odpor proti fundamentalismu, ale vrcholem celého programu se stal originální repertoár Souad Massi. Zpěvačka pak strávila dva roky přípravou svého debutového alba Raoui (Vyprávění) které vyšlo na jaře 2001. V následujících měsících se ocitla jako hlavní účinkující v pařížské Olympii, prodej jejího alba dosáhl 80 000 a získala dvě významné ceny: za nejlepší cizí píseň v Charles Cros Academy i cenu Nejvyšší rady Frankofonie.
Její druhé album Deb vyšlo na jaře 2003 a ve Francii se stalo nejprodávanějším titulem world music. Inspiraci pro své třetí album zpěvačka našla během svého turné v Tunisku. Tehdy ucítila vůni aromatické v noci kvetoucího keře zvaného Mesk Elil (Zimolez), což zpěvačce přineslo nostalgické vzpomínky na její dospívání v Alžírsku. Album Mesk Elil jí na jaře 2006 pomohlo získat cenu BBC Radio 3 Planet.
Souad Massi se narodila na předměstí města Alžír a vyrůstala v rodině s šesti dětmi. Její otec pracoval pro vodárny a miloval alžírskou tradiční hudbu, zatímco její matka poslouchala Jamese Browna a Jacquese Brela. Její starší bratr, který skládal hudbu, jí poradil aby studovala kytaru. Když roku 1989 začala Souad veřejně vystupovat, vzbudila pozornost v té době nejvýznamnější alžírské hardrockové skupiny Atakor. Ještě v době svého dospívání se Souad stala její sólovou kytaristkou. To pro ni otevřelo nové hudební obzory, objevila hudbu AC/DC a Metallicy a navykla si vystupovat před publikem na festivalech. Atakor vydali své první kazetové album roku 1997 a o rok později natočila Souad svoje kazetové album s šesti písničkami. Pod názvem Souad vyšlo pouze v Alžírsku a zpěvačka se na něm vrací ke svým dřívějším vlivům, americkému folku i country.
V lednu 1999 dostala pozvání do Paříže k vystoupení na festivalu Femmes d'Algérie (Alžírské ženy). Sešli se zde umělci z celého Alžírska, aby dali najevo svůj odpor proti fundamentalismu, ale vrcholem celého programu se stal originální repertoár Souad Massi. Zpěvačka pak strávila dva roky přípravou svého debutového alba Raoui (Vyprávění) které vyšlo na jaře 2001. V následujících měsících se ocitla jako hlavní účinkující v pařížské Olympii, prodej jejího alba dosáhl 80 000 a získala dvě významné ceny: za nejlepší cizí píseň v Charles Cros Academy i cenu Nejvyšší rady Frankofonie.
Její druhé album Deb vyšlo na jaře 2003 a ve Francii se stalo nejprodávanějším titulem world music. Inspiraci pro své třetí album zpěvačka našla během svého turné v Tunisku. Tehdy ucítila vůni aromatické v noci kvetoucího keře zvaného Mesk Elil (Zimolez), což zpěvačce přineslo nostalgické vzpomínky na její dospívání v Alžírsku. Album Mesk Elil jí na jaře 2006 pomohlo získat cenu BBC Radio 3 Planet.
