Narozen: ve znamení raka
Místo narození: ve stověžaté Praze
Životní motto: nikdy neříkej nikdy
První oblíbený citát : Netrhejte křídla motýlům, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku,...
Životopis
Narozen: ve znamení raka
Místo narození: ve stověžaté Praze
Životní motto: nikdy neříkej nikdy
První oblíbený citát : Netrhejte křídla motýlům, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
Oblíbená barva: barva duhy
Mé koníčky: cestování, fotografování, automobilový sport a samozřejmě hudba
Co poslouchám: největší moji oblíbenci jsou Beatles a Abba. Z mluveného slova rád poslouchám vyprávění pana Jana Wericha.
Můj oblíbený film: těch je více, patří mezi ně všechny dobré komedie a detektivky, kde je napětí a neteče tolik krev
Oblíbený seriál: jednoznačně Byli jednou dva písaři s panem Sovákem a panem Horníčkem
Co mě dokáže rozčílit: bezohlední řidiči na silnicích
Tři přání od zlaté rybky: zdraví, láska a svět bez válek
Čeho si nejvíce vážím u žen: všeho, co ženu dělá ženou – jemnosti, laskavosti, něžnosti…..
Čím jsem chtěl být jako malý kluk: jezdcem Formule 1
Oblíbené jídlo: svíčková na smetaně s hodně brusinkami, šlehačkou a citrónem
Co, těžko odpouštím: zradu blízké osoby, těžko se také odpouští tomu,
kdo nemá snahu se omluvit…..
Oblíbené pití: dobrá káva, čaj a Kofola
A co alkohol: často řídím, tak se alkoholu raději vyhýbám, ale z cest si vozím na ochutnávku různé značky piva, které pak s mým kamarádem ochutnáváme a hodnotíme. Ve své vinotéce mám i pár lahví dobrého vína.
Co říkám počítačům a internetu: je dobré kolik informací člověk získá na jednom místě a kolik věcí se dá po internetu vyřídit, ale hrozně to krade čas
Oblíbené místo na dovolenou: jsem vyloženě teplomilný člověk, proto miluji dovolenou v létě a pokud možno u moře, ale i u nás bývá krásně
Kdy jsem byl v životě nejšťastnější: v dětství, vždy když nám rodiče připravili hezké chvíle. Moc rád vzpomínám na vánoce.
Oblíbená kniha: s knížkami je to jako s filmem. Je jich spousta. Ale abych uvedl alespoň jednu, tak jmenuji knížku Třikrát 87.revír od Ed Mc Baina.
Jak vzpomínám na léta strávená ve školní lavici: teď je to již milá vzpomínka. To špatné jsem zapomněl a zůstalo jen to hezké, spousta legrace, první lásky a první básničky. Jako třída se scházíme i v dnešní době.
Čeho v životě lituji: ztráty času, který jsem kdy promarnil
Můj vztah ke zvířatům: od dětství jsem miloval psy, ale až v dospělosti jsem si mohl vzít z útulku krásného a mazlivého aljašského malamuta. Mým snem je i více poznat svět z koňského sedla.
Jak a kde skládám písničky: když přijde „můza“ a ta si nevybírá, skládám písničky v podstatě všude. To pak potřebuji mít po ruce tužku a papír nebo diktafon. Doma pak pokračuji ve skládání s kytarou.
Z čeho mám strach: z výšek
Co mi udělá radost: posezení v klidu s přáteli
Můj muzikantský sen: vystupovat s vlastní kapelou
Můj hudební vzor: konkrétně nikoho za vzor nemám, ale vážím si spolupráce s Markem Dobrodinským
Jak relaxuji: když je čas, rád zajdu do lesa na houby, svezu se na kole nebo rád kutím v dílně a na zahrádce
O čem nerad hovořím: o svém soukromí
A co názor ostatních: na názoru ostatních mi záleží
Můj vztah ke zpěvu, hudbě a textům se začal pravděpodobně rozvíjet už při poslechu prvních písniček, které si moje maminka zpívala doma při práci. Maminka si nejenom ráda zpívala, ale i ráda recitovala různé básničky a říkadla a já ji se zájmem poslouchal.
Nevím, kdy jsem složil svůj první verš, ale už na základní škole jsem se pokoušel o vlastní tvorbu v kapele Exploze, kterou jsme založili se spolužáky. V té době jsem také začal chodit do lidové školy umění, abych zdokonalil svou hru na kytaru.
Své první opravdové vystoupení jsem zažil ještě jako kluk v srpnu roku 1977 ve dvojici se svým bratrancem Milanem Knapem. Zpívali jsme a hráli jsme vlastní písničky a řešili v nich problémy tehdejšího světa. O dva roky později jsme začali používat název skupina Decibel, ale to už s námi hostoval na bicí Vláďa Hulák. A když se mě někdo náhodou zeptá, jak vlastně název Decibel vznikl, odpovím, že jsem jednoho dne náhodně otevřel Ottův naučný slovník a tam objevil slovo decibel, na kterém jsme se pak shodli, že to bude vhodný název pro naši skupinu.
Další moje hudební kroky vedly do skupiny Radial, do které mě na baskytaru hodil lano její kytarista, můj bývalý spolužák a spoluhráč ze skupiny Exploze, Petr Kefurt. Ve skupině Radial působily i dvě zpěvačky. Hráli jsme nejvíce převzaté věci a pod vedením kapelníka Ivana Jeřábka, který už bohužel není mezi námi, jsme dosáhli několika ocenění.
Postupně nás všechny rozdělil nástup na základní vojenskou službu. Po vojně se začalo rýsovat opětovné působení ve skupině Decibel, která procházela mnoha proměnami. Ve čtyřčlenné sestavě, ve které jsem se usadil za bicí, jsme s bratrancem Milanem Knapem a kamarády Milošem Březinou a Milanem Vobrubou dosáhli asi největších úspěchů v době, když jsme nacházeli na naše koncerty a vystoupení kladný ohlas v tisku i mezi diváky.
Časem postupně narůstala touha splnit si v hudbě i své soukromé sny. V Decibelu jsem hrál, zpíval, Decibel hrál i mé písničky, ale většinou jsem se dobrovolně podřizoval duchu rockové kapely, i když mě to táhlo především k vlastním romantickým písničkám, které jsem zatím psal do šuplíku. Vše se postupně začalo měnit, když mě můj kamarád Jakub Smolík seznámil s Markem Dobrodinským, který se ujal mých demosnímků, aby svým aranžmá dal písním profesionální podobu. Tak jsem na vlastní náklady vydal své první písničky na CD s názvem Splněný sen, na kterém můžete například slyšet i hlas Gábiny Goldové nebo kytaru Norbiho Kovacse ze skupiny Lokomotiva. Díky Markově trpělivosti, předáním mnoha jeho rad a zkušeností a i díky jeho kamarádskému přístupu jsem získal v roce 2003 první zkušenosti s natáčením ve studiu, konkrétně ve studiu Buton, které dnes již neexistuje.
Setkání s Markem Dobrodinským považuji za osudové. Díky jeho zkušenostem a díky jeho přístupu muzikanta profesionála, vděčím právě jemu za úspěch mých písniček. Povzbuzen výsledky našeho snažení, jsem se pustil do dalšího skládání. Za velký úspěch považuji i to, že si dvě mé písničky vybral na své CD „Řekni, že je nebe“ Jakub Smolík. Velmi mě potěšilo, že se i na dalším CD Jakuba Smolíka, „Láska se narodila o Vánocích“ objevila má píseň, konkrétně duet „Vánoční“, který Jakub nazpíval s talentovanou Viktorkou Genzerovou. Naše spolupráce s Jakubem tím neskončila, ale i nadále pokračuje. Jakub v současné době vybírá písně na své nové CD a oslovil i mne, tak to třeba vyjde do třetice.
V poslední době jsme s Markem Dobrodinským a jeho studiovou skupinou, dokončili u Marka ve studiu na tři desítky písniček a je v přípravě vydání mých dvou autorských CD a jednoho DVD u jednoho z našich předních vydavatelství, u vydavatelství Česká muzika, na kterém mimo mého sólového zpěvu budete moci slyšet ve dvou duetech i hlas dvou výborných zpěvaček, Elišky Jandové a Heleny Odstrčilové. V průběhu minulých měsíců jste mě mohli vidět zpívat především na akcích pořádaných agenturou Veronika a také jste mě mohli svými hlasy podpořit v soutěži 5. minut slávy. I díky Vašim hlasům, za které děkuji jsem se umístil ve finále této soutěže na 3.místě. Je to těžké skloubit vše dohromady. Mám i další aktivity a také své povolání, práci servisního technika. Nějaký čas mi zabrala i příprava materiálů pro tyto stránky, které máte právě možnost číst a prohlížet. Za jejich realizaci vděčím Martinu Šimonovi. Také jsem věnoval nějaký čas přípravě programu pro vlastní vystoupení, které jsem již představil prvním divákům. Budu velice rád, když se najde příležitost, abych mohl zazpívat i Vám.
STANDA ČERMÁK
Narodil se v roce 1963. Je duší romantik a proto zpívá a skládá své písničky již od klukovských let, kdy poprvé držel v ruce kytaru.
Jak šel život, tak postupně hrál v několika skupinách, kde seděl nejčastěji za bicími. Chtěl si však splnit především svůj sen. Chtěl dát svým písničkám v nahrávacím studiu profesionální podobu.
Zlomovým byl rok 2003, kdy začal spolupracovat s Markem Dobrodinským. Pod jeho vedením vzniklo v jeho studiu již přes třicet Standových písniček.
Hudbu a texty neskládá jen pro sebe. Za velký úspěch považuje, že pár jeho písní zpívá i Jakub Smolík.
Standa má spoustu nápadů a plánů a jak říká, těší ho odezva diváků i kamarádů. Proto ho baví skládat další a další písničky. V "civilu" Standa pracuje jako servisní technik.
Životní motto: nikdy neříkej nikdy
Oblíbená barva: barva duhy
Mé koníčky: cestování, fotografování, automobilový sport a samozřejmě hudba
Co mě dokáže rozčílit: bezohlední řidiči na silnicích
Oblíbené jídlo: svíčková na smetaně s hodně brusinkami, šlehačkou a citrónem
Co říkám počítačům a internetu: je dobré kolik informací člověk získá na jednom místě a kolik věcí se dá po internetu vyřídit, ale hrozně to krade čas
Kdy jsem byl v životě nejšťastnější: v dětství, vždy když nám rodiče připravili hezké chvíle. Moc rád vzpomínám na vánoce.
Čeho v životě lituji: ztráty času, který jsem kdy promarnil
Můj vztah ke zvířatům: od dětství jsem miloval psy, ale až v dospělosti jsem si mohl vzít z útulku krásného a mazlivého aljašského malamuta. Mým snem je i více poznat svět z koňského sedla.
Jak a kde skládám písničky: když přijde "můza" a ta si nevybírá, skládám písničky v podstatě všude. To pak potřebuji mít po ruce tužku a papír nebo diktafon. Doma pak pokračuji ve skládání s kytarou.
Můj hudební vzor: konkrétně nikoho za vzor nemám, ale vážím si spolupráce s Markem Dobrodinským
Přeji Vám příjemný poslech mých písniček.
Váš Standa Čermák
9. července 2009
Místo narození: ve stověžaté Praze
Životní motto: nikdy neříkej nikdy
První oblíbený citát : Netrhejte křídla motýlům, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
Oblíbená barva: barva duhy
Mé koníčky: cestování, fotografování, automobilový sport a samozřejmě hudba
Co poslouchám: největší moji oblíbenci jsou Beatles a Abba. Z mluveného slova rád poslouchám vyprávění pana Jana Wericha.
Můj oblíbený film: těch je více, patří mezi ně všechny dobré komedie a detektivky, kde je napětí a neteče tolik krev
Oblíbený seriál: jednoznačně Byli jednou dva písaři s panem Sovákem a panem Horníčkem
Co mě dokáže rozčílit: bezohlední řidiči na silnicích
Tři přání od zlaté rybky: zdraví, láska a svět bez válek
Čeho si nejvíce vážím u žen: všeho, co ženu dělá ženou – jemnosti, laskavosti, něžnosti…..
Čím jsem chtěl být jako malý kluk: jezdcem Formule 1
Oblíbené jídlo: svíčková na smetaně s hodně brusinkami, šlehačkou a citrónem
Co, těžko odpouštím: zradu blízké osoby, těžko se také odpouští tomu,
kdo nemá snahu se omluvit…..
Oblíbené pití: dobrá káva, čaj a Kofola
A co alkohol: často řídím, tak se alkoholu raději vyhýbám, ale z cest si vozím na ochutnávku různé značky piva, které pak s mým kamarádem ochutnáváme a hodnotíme. Ve své vinotéce mám i pár lahví dobrého vína.
Co říkám počítačům a internetu: je dobré kolik informací člověk získá na jednom místě a kolik věcí se dá po internetu vyřídit, ale hrozně to krade čas
Oblíbené místo na dovolenou: jsem vyloženě teplomilný člověk, proto miluji dovolenou v létě a pokud možno u moře, ale i u nás bývá krásně
Kdy jsem byl v životě nejšťastnější: v dětství, vždy když nám rodiče připravili hezké chvíle. Moc rád vzpomínám na vánoce.
Oblíbená kniha: s knížkami je to jako s filmem. Je jich spousta. Ale abych uvedl alespoň jednu, tak jmenuji knížku Třikrát 87.revír od Ed Mc Baina.
Jak vzpomínám na léta strávená ve školní lavici: teď je to již milá vzpomínka. To špatné jsem zapomněl a zůstalo jen to hezké, spousta legrace, první lásky a první básničky. Jako třída se scházíme i v dnešní době.
Čeho v životě lituji: ztráty času, který jsem kdy promarnil
Můj vztah ke zvířatům: od dětství jsem miloval psy, ale až v dospělosti jsem si mohl vzít z útulku krásného a mazlivého aljašského malamuta. Mým snem je i více poznat svět z koňského sedla.
Jak a kde skládám písničky: když přijde „můza“ a ta si nevybírá, skládám písničky v podstatě všude. To pak potřebuji mít po ruce tužku a papír nebo diktafon. Doma pak pokračuji ve skládání s kytarou.
Z čeho mám strach: z výšek
Co mi udělá radost: posezení v klidu s přáteli
Můj muzikantský sen: vystupovat s vlastní kapelou
Můj hudební vzor: konkrétně nikoho za vzor nemám, ale vážím si spolupráce s Markem Dobrodinským
Jak relaxuji: když je čas, rád zajdu do lesa na houby, svezu se na kole nebo rád kutím v dílně a na zahrádce
O čem nerad hovořím: o svém soukromí
A co názor ostatních: na názoru ostatních mi záleží
Můj vztah ke zpěvu, hudbě a textům se začal pravděpodobně rozvíjet už při poslechu prvních písniček, které si moje maminka zpívala doma při práci. Maminka si nejenom ráda zpívala, ale i ráda recitovala různé básničky a říkadla a já ji se zájmem poslouchal.
Nevím, kdy jsem složil svůj první verš, ale už na základní škole jsem se pokoušel o vlastní tvorbu v kapele Exploze, kterou jsme založili se spolužáky. V té době jsem také začal chodit do lidové školy umění, abych zdokonalil svou hru na kytaru.
Své první opravdové vystoupení jsem zažil ještě jako kluk v srpnu roku 1977 ve dvojici se svým bratrancem Milanem Knapem. Zpívali jsme a hráli jsme vlastní písničky a řešili v nich problémy tehdejšího světa. O dva roky později jsme začali používat název skupina Decibel, ale to už s námi hostoval na bicí Vláďa Hulák. A když se mě někdo náhodou zeptá, jak vlastně název Decibel vznikl, odpovím, že jsem jednoho dne náhodně otevřel Ottův naučný slovník a tam objevil slovo decibel, na kterém jsme se pak shodli, že to bude vhodný název pro naši skupinu.
Další moje hudební kroky vedly do skupiny Radial, do které mě na baskytaru hodil lano její kytarista, můj bývalý spolužák a spoluhráč ze skupiny Exploze, Petr Kefurt. Ve skupině Radial působily i dvě zpěvačky. Hráli jsme nejvíce převzaté věci a pod vedením kapelníka Ivana Jeřábka, který už bohužel není mezi námi, jsme dosáhli několika ocenění.
Postupně nás všechny rozdělil nástup na základní vojenskou službu. Po vojně se začalo rýsovat opětovné působení ve skupině Decibel, která procházela mnoha proměnami. Ve čtyřčlenné sestavě, ve které jsem se usadil za bicí, jsme s bratrancem Milanem Knapem a kamarády Milošem Březinou a Milanem Vobrubou dosáhli asi největších úspěchů v době, když jsme nacházeli na naše koncerty a vystoupení kladný ohlas v tisku i mezi diváky.
Časem postupně narůstala touha splnit si v hudbě i své soukromé sny. V Decibelu jsem hrál, zpíval, Decibel hrál i mé písničky, ale většinou jsem se dobrovolně podřizoval duchu rockové kapely, i když mě to táhlo především k vlastním romantickým písničkám, které jsem zatím psal do šuplíku. Vše se postupně začalo měnit, když mě můj kamarád Jakub Smolík seznámil s Markem Dobrodinským, který se ujal mých demosnímků, aby svým aranžmá dal písním profesionální podobu. Tak jsem na vlastní náklady vydal své první písničky na CD s názvem Splněný sen, na kterém můžete například slyšet i hlas Gábiny Goldové nebo kytaru Norbiho Kovacse ze skupiny Lokomotiva. Díky Markově trpělivosti, předáním mnoha jeho rad a zkušeností a i díky jeho kamarádskému přístupu jsem získal v roce 2003 první zkušenosti s natáčením ve studiu, konkrétně ve studiu Buton, které dnes již neexistuje.
Setkání s Markem Dobrodinským považuji za osudové. Díky jeho zkušenostem a díky jeho přístupu muzikanta profesionála, vděčím právě jemu za úspěch mých písniček. Povzbuzen výsledky našeho snažení, jsem se pustil do dalšího skládání. Za velký úspěch považuji i to, že si dvě mé písničky vybral na své CD „Řekni, že je nebe“ Jakub Smolík. Velmi mě potěšilo, že se i na dalším CD Jakuba Smolíka, „Láska se narodila o Vánocích“ objevila má píseň, konkrétně duet „Vánoční“, který Jakub nazpíval s talentovanou Viktorkou Genzerovou. Naše spolupráce s Jakubem tím neskončila, ale i nadále pokračuje. Jakub v současné době vybírá písně na své nové CD a oslovil i mne, tak to třeba vyjde do třetice.
V poslední době jsme s Markem Dobrodinským a jeho studiovou skupinou, dokončili u Marka ve studiu na tři desítky písniček a je v přípravě vydání mých dvou autorských CD a jednoho DVD u jednoho z našich předních vydavatelství, u vydavatelství Česká muzika, na kterém mimo mého sólového zpěvu budete moci slyšet ve dvou duetech i hlas dvou výborných zpěvaček, Elišky Jandové a Heleny Odstrčilové. V průběhu minulých měsíců jste mě mohli vidět zpívat především na akcích pořádaných agenturou Veronika a také jste mě mohli svými hlasy podpořit v soutěži 5. minut slávy. I díky Vašim hlasům, za které děkuji jsem se umístil ve finále této soutěže na 3.místě. Je to těžké skloubit vše dohromady. Mám i další aktivity a také své povolání, práci servisního technika. Nějaký čas mi zabrala i příprava materiálů pro tyto stránky, které máte právě možnost číst a prohlížet. Za jejich realizaci vděčím Martinu Šimonovi. Také jsem věnoval nějaký čas přípravě programu pro vlastní vystoupení, které jsem již představil prvním divákům. Budu velice rád, když se najde příležitost, abych mohl zazpívat i Vám.
STANDA ČERMÁK
Narodil se v roce 1963. Je duší romantik a proto zpívá a skládá své písničky již od klukovských let, kdy poprvé držel v ruce kytaru.
Jak šel život, tak postupně hrál v několika skupinách, kde seděl nejčastěji za bicími. Chtěl si však splnit především svůj sen. Chtěl dát svým písničkám v nahrávacím studiu profesionální podobu.
Zlomovým byl rok 2003, kdy začal spolupracovat s Markem Dobrodinským. Pod jeho vedením vzniklo v jeho studiu již přes třicet Standových písniček.
Hudbu a texty neskládá jen pro sebe. Za velký úspěch považuje, že pár jeho písní zpívá i Jakub Smolík.
Standa má spoustu nápadů a plánů a jak říká, těší ho odezva diváků i kamarádů. Proto ho baví skládat další a další písničky. V "civilu" Standa pracuje jako servisní technik.
Životní motto: nikdy neříkej nikdy
Oblíbená barva: barva duhy
Mé koníčky: cestování, fotografování, automobilový sport a samozřejmě hudba
Co mě dokáže rozčílit: bezohlední řidiči na silnicích
Oblíbené jídlo: svíčková na smetaně s hodně brusinkami, šlehačkou a citrónem
Co říkám počítačům a internetu: je dobré kolik informací člověk získá na jednom místě a kolik věcí se dá po internetu vyřídit, ale hrozně to krade čas
Kdy jsem byl v životě nejšťastnější: v dětství, vždy když nám rodiče připravili hezké chvíle. Moc rád vzpomínám na vánoce.
Čeho v životě lituji: ztráty času, který jsem kdy promarnil
Můj vztah ke zvířatům: od dětství jsem miloval psy, ale až v dospělosti jsem si mohl vzít z útulku krásného a mazlivého aljašského malamuta. Mým snem je i více poznat svět z koňského sedla.
Jak a kde skládám písničky: když přijde "můza" a ta si nevybírá, skládám písničky v podstatě všude. To pak potřebuji mít po ruce tužku a papír nebo diktafon. Doma pak pokračuji ve skládání s kytarou.
Můj hudební vzor: konkrétně nikoho za vzor nemám, ale vážím si spolupráce s Markem Dobrodinským
Přeji Vám příjemný poslech mých písniček.
Váš Standa Čermák
9. července 2009
