Stanislav Langer se narodil 20. dubna 1887 v Zahrádce Mladotové u Sedlčan. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přesto se nechal zlákat divadlem. Po ochotnických zkušenostech začínal u kočovných divadelních společností ředitelů A....

Životopis

Stanislav Langer se narodil 20. dubna 1887 v Zahrádce Mladotové u Sedlčan. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přesto se nechal zlákat divadlem. Po ochotnických zkušenostech začínal u kočovných divadelních společností ředitelů A. Mušky či Jana Blažka. Jako profesionál od roku 1911 až do svého odchodu na odpočinek v roce 1948 působil v divadelním světě jako herec, ředitel, umělecký šéf činohry, režisér, majitel divadel a nebo dramaturg na různých scénách v Brně, Kladně, Olomouci, Plzni, Českých Budějovicích, Ostravě, Liberci a i Praze (Pištěkovo lidové divadlo, Lidové divadlo Uranie v Holešovicích, smíchovské Švandovo divadlo, Tylovo divadlo v Nuslích nebo Lidové divadlo Deklarace na Žižkově).

Po odchodu na penzi (naposled byl v letech 1946 – 1948 ředitelem ostravského Zemského divadla) se usadil v Praze a prakticky cele se až do své smrti věnoval české kinematografii. Stanislav Langer byl charakterním hercem převážně menších, ale o to více významných divadelních činoherních rolí. Nevyhnul se ani operetě a zpěvohře.

Využíval všech svých výrazových prostředků, vyšší postavy a tváře ověnčené pleší (díky níž je dodnes ve svých filmových epizodkách zcela snadno identifikovatelný). Do dějin českého divadla trvale stoupil jako zakladatel Tylova divadla v Nuslích (dnes Divadlo Na Fidlovačce), které jako první vedl v letech 1921 – 1925. Zde se hlásil k tylovské tradici, uváděl Tylovy hry i další české dramatiky (Jaroslav Vrchlický, Ladislav Stroupežnický), díla současná i klasická zahraniční (Shakespeare) a dramatizace („Babička“). Své divadlo musel kvůli nerentabilnosti opustit.

Začínal během svého angažmá v Uranii ve dvou němých filmech: velkostatkář Lesgov ve fantasy snímku MELCHIAD KOLOMAN (1920) Rudolfa Liebschera a muž v nedochovaném Pištěkově melodramatu TRNY A KVĚTY / ŽABEC (1921). Kvůli mimopražským štacím se k filmu dostal až jako penzista v zestátněném filmu: generální ředitel Vilém Juliš ve Steklého KARIÉŘE (1948), německý zaměstnanec pracovního úřadu v dramatu PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949) Václava Gajera, ředitel Jauris ve Fričově ZOCELENÍ (1950), hejtman Vrána v PŘÍPADĚ DR. KOVÁŘE (1950) Miloše Makovce, pan monsignore v Machově AKCI B (1951) a policejní komisař na Vinohradech v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952) Karla Steklého.

V průběhu 50. let byl policistou v Borského dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953), kardinálem při koncilu v dramatu JAN HUS (1954) Otakara Vávry, královým (Karel Jičínský) hofmistrem ve Steklého báchorce STRAKONICKÝ DUDÁK (1955), mužem ve Vlčkově RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM (1955), otcem Wolfa Maxmiliána z Albenreuthu zvaného Lomikar (Miloš Nedbal) v historických PSOHLAVCÍCH (1955) Martina Friče, staroměstským konšelem v dalším husitském dramatu Otakara Vávry JAN ŽIŽKA (1955), důstojníkem na večírku a důstojníkem u soudu ve dvou zfilmování Haškova světoznámého románu pod názvy DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) režiséra Karla Steklého.

A v poslední dekádě se představil př. jako poslanec v Opavě ve Weissově VLČÍ JÁMĚ (1957), předseda soudu v PADĚLKU (1957) Vladimíra Borského, psychiatr v povídkovém O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958), nápověda ve ZKOUŠCE POKRAČUJE (1959) Jaroslava Balíka, profesor ve Weissově TAKOVÉ LÁSCE (1959), lékař v dramatu Jiřího Weisse ROMEO, JULIE A TMA (1959), vyšetřovanec v Balíkově REPORTÁŽI PSANÉ NA OPRÁTCE (1961), přísedící v komedii režiséra Jiřího Krejčíka podle povídek Karla Čapka ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) a úplně naposledy jako kníže a ženich krasojezdkyně Niny Gruzie (Emília Vašáryová) v dramatu LIDÉ Z MARINGOTEK (1966) Martina Friče.

Skutečně ojediněle spolupracoval i s rozhlasem a televizí. Jeho ženou byla herečka Števa Langerová, která za manželovi nepřítomnosti (musel se věnovat svému ředitelování v Olomouci) vedla Stálé divadlo v Kladně (1938 – 1943). Za celou svoji kariéru nahrál Stanislav Langer přes pětadvacet filmových rolí, které si připravoval s pečlivostí sobě vlastní. I když jeho filmová kariéra trvala skoro padesát let (přesně čtyřicet šest let) odehrál ve 20. letech dva filmy, ve 30. žádný, ve 40. opět dva, v 50. osmnáct a v 60. tři. Stanislav Langer, vlastním jménem Stanislav Lang, zemřel 9. srpna 1967 v Praze ve vysokém věku osmdesáti let.