Stanley Kubrick, osobnost mnohými lidmi uznávaná, ale i proklínána… Člověk, který nebyl výjimečný jen svým citem pro fotografii a film, člověk, který se stal vzorem nebo inspirací pro nejednoho z nás…

Stanley se narodil 26. července 1928 ve státě New York, v USA. I když nebyl na škole nijakým premiantem třídy, již tenkrát ho považovali za umělce, za nadaného žáka. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec, doktor, nebyl nehezkými školními výsledky nadšen, a tak ho v roce 1940 poslal do Kalifornie ke strýci Martinu Pervelerovi s nadějí, že změna prostředí mu právě v tomto ohledu prospěje. Již o rok později se Stanley vrátil zpět do Bronxu, aby zde dokončil Taftovu střední školu, a otec určité změny k lepšímu viděl. Snažil se najít nějaký koníček, který by jeho syna uchvátil a aniž by tušil, jaké to bude mít následky, naučil ho hrát šachy a koupil mu fotoaparát.

Šachy najednou hrály v Kubrickově životě velmi důležitou roli. Nejen, že je využíval k přísunu finančních prostředků, také ho inspirovaly v celé jeho pozdější tvorbě. Staly se uměleckým motivem v mnoha filmech a jak je známo, vše rád s šachovou partií srovnával.

Svůj první fotoaparát obdržel od otce Jacka v den svých třináctých narozenin a v tu chvíli se stalo fotografování jeho největší vášní. Úplně jemu propadl, stal se fotografem školního časopisu a díky tomu, že pocházel z “lepších” poměrů si mohli rodiče dovolit pořídit mu dokonce vlastní temnou komoru, ve které trávil Stanley spoustu času. Až fotografie, kterou pořídil těsně po Roosveltově smrti mu přinesla zasloužené ovoce… Zobrazovala stánkáře, prodejce novin, který truchlil nad smrtí tolik vážené osobnosti, s hlavou opřenou do dlaně a s leskem v očích, jež prozrazoval vše. Kubrickův objektiv zachytil dokonale lidské city a fotografii odkoupil časopis Look. Následovala spolupráce, při níž Kubrick byl externistou – fotografem a úspěšný magazín zveřejňoval jeho snímky z cest po Spojených státech. Svůj fotoaparát nosil na cestách v papírové tašce, aby na první pohled nevypadal jako turista.

V roce 1950 investoval Stanley své úspory, aby se dostal do filmové branže. Se svým přítelem Alexandrem Singerem natočil dokumentární snímek z prostředí boxu Day of the Fight (Den zápasu). Po tom, co byl uveden na scéně, dal Kubrick v časopise Look výpověď a živil se hrou šachů a natáčením krátkých dokumentárních filmů "na zakázku" (např. Flying Padre).

Jeho první hraný film Strach a touha vznikl v roce 1953. Paralelně s natáčením snímku se rozpadlo jeho manželství s kráskou ze střední školy - Tobou Metz. Na snímek panovaly rozporuplné názory, když v Kubrickově životě nastávalo období, kdy žil jen z podpory, a to z 30 dolarů týdně. Rozhodně si ale lidé a kritici nemohli nevšimnout jeho talentu a následující film Vrahův polibek už upoutal pozornost. To bylo v roce 1955, hned následující rok poté přibyl film další - Killing, tedy Zabíjení. Snímek se nedočkal přílišného komerčního úspěchu, přesto přinesl Kubrickovi dobrou pověst.

Nastal rok 1957 a s ním další Kubrickův očekávaný snímek Stezky slávy, kde se hlavní role ujal Kirk Douglas. Právě on byl tím, který Stanleyho požádal o převzetí natáčení filmu Spartacus v roce 1960. I díky Kubrickovým nápadům a inspiracím byl snímek úspěšným a získal 4 Oscary. Natáčení však nebylo vůbec snadné. Mnoho členů natáčecího štábu bylo Kubrickovým přístupem pobouřeno.

Šedesátá léta přinesla na hvězdné nebe filmově zpracovanou Nabokovovu Lolitu. Příběh o vztahu mladé krásné dívky a jejího nevlastního otce, kterého si zahrál James Mason. (1962). Kubrick mistrnými tahy přenesl nádech z knižní předlohy, přičemž zachoval humor i ironii příběhu. Dokázal z úhlavních herců dostat ty nejlepší výkony a utvořil provokativní snímek, který je dodnes řazen mezi nejlepší filmy odhalující téma sexuální posedlosti.

Roku 1964 přišel Stanley jako již "veleznámý" režisér s dnes už kultovní černou komedií Dr. Strangelove - Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Byl to první film v historii, který se odvážil podívat na atomovou válku z trošku jiného úhlu a zobrazit ji jako něco v podstatě absurdního. Nejen tato sžíravá satira mu přinesla pověst opravdového umělce, který již nemusel dbát na příkazy Hollywoodu.

Nastala nová kapitola dějin filmu, a to příchodem Kubrickova dalšího veledíla. 2001: Vesmírná Odysea (2001: A Space Odyssey) nasadila velmi vysoko laťku pro následovnou éru science fiction. Vesmírná Odysea, na které Stanley spolupracoval s významným vypravěčem sci-fi Arthurem C. Clarkem byla pro Kubricka velmi důležitá. Proto není divu, že byl rozčílen, když při její premiéře lidé vstávali od poloviny filmu a s nepochopením odcházeli. Kubrick byl zklamán a zmaten. Náhle ale slyšeli jeho přátelé zprávy z rádia, které všechno v dobré obrátily. Hlásaly: film se líbí! Ti, co odešli, byli hlupáci (pro zajímavost - bylo to asi 241 lidí).

Píše se rok 2001. Lety do vesmíru jsou samozřejmostí a pozvolné osídlování nejbližších planet a měsíců již také není nijak zvláštním jevem. Vědomosti o vesmíru však zatím nejsou tak hluboké, jak si mnozí představují a když se objeví něco prapodivného, o čem nikdo nic neví, je potřeba to, v zájmu zachování pořádku, utajit.

Sám Woody Allen dnes tvrdí, že když film viděl poprvé, vůbec se mu nelíbil a tak úplně nepochopil Kubrickův tah, ovšem po dalším shlédnutí trochu změnil názor a dnes už ví, že Odysea byla a stále je zaslouženě velmi váženým a zajímavým dílem.
Stejně tak, jako v předchozích několika Stanleyho režijních počinech se lidé rozdělili na dva tábory. Jedni zmiňovaný film milují, druzí ho nechápou nebo nenávidí. Snímek byl oceněn Oscarem za vizuální efekty.

Stanley Kubrick velmi obdivoval historickou osobnost - Napoleona, francouzského generála a císaře, jednoho z největších vojevůdců v historii lidstva. Ten strávil pár posledních let v zajetí, kde také zemřel. Kubrick tvrdil, že Bonaparte byl nepopsatelný génius a snad smíme říct, že byl i jeho velkým vzorem a inspirací. Stejně tak jako již zmiňované šachy... Kubrick byl mistrem "splétání pavučin". Vše si tak bohémsky propojoval a srovnával. Jeho nejčastější srovnání se týkalo právě šachové partie, války a filmu samotného...

Následovalo nelehké životní období Stanleyho Kubricka, které mu nadělilo jedno z nejkontroverznějších děl historie - Mechanický pomeranč. (Clockwork Orange, 1971). Kvůli násilnickým scénám byl snímek zakázán ve Velké Británii, ovšem v Hollywoodu se vysílal a Stanley trpěl. Vyslechl si nevyčíslitelně výhružek a obviňování, bál se pouštět na ulici svou rodinu, nechtěl vycházet z domu... Sám by rád film z vysílání stáhl, ovšem nepodařilo se mu tak učinit a Mechanický pomeranč se hrál celých 61 týdnů, po které pan režisér zažíval nemalé útrapy. Až po této době film stáhli.
Adaptace novely Anthonyho Burgese se chlubí nezapomenutelnými záběry a hudbou vrývající se pod kůži s Beethovenovou Devátou symfonií v čele. Úchvatný příběh o naprosté ztrátě morálky se vyvedl i díky obsazení, a to především hlavní role, kterou bravurně odvedl Malcolm McDowell. Film diváka doslova šokuje...

Britský historický film, natočený podle románové fresky WM Thackeraye Barry Lyndon (1975) přetrvává jako zlomový snímek, který na filmové plátno přenesl historii neuvěřitelně živě. Kubrick se při režírování Lyndona stal známý svými neuvěřitelnými požadavky, které měl nejen k hercům, ale celému štábu a dostal tak pověst "přísného režiséra". Desítky záběrů natáčel bez přestávky a byl tak říkajíc až nelítostným. I přes 4 nominace na Oscara se film nedočkal komerčního úspěchu a Stanley tak měl pocit, že jeho úsilí přišlo nazmar.

Roku 1980 Kubrick potvrdil fámy o tom, že jako režisér není nenáročný, a to při natáčení svého prvního hororu Osvícení (The Shining). Předlohou snímku byl uznávaný Stephen King, tomu se ovšem prý filmové zpracování nelíbilo. Hlavní herecké úlohy, spisovatele Jacka Torranceho, se ujal neméně obdivovaný Jack Nicholson. Opět se některé záběry točily stále dokola bez pauz, dokud Kubrick nebyl spokojený. Dokonce nutil hlavní představitele snímku dívat se na depresivní Lynchův film Mazací hlava, aby je tak uvedl do "patřičné" nálady.

Celých sedm let uběhlo, než se ukázalo na veřejnosti další očekávané dílo kontroverzního režiséra - Olověná vesta (1987). Myšlenka na tento snímek (Full Metal Jacket) se prý zrodila v režisérově hlavě už v roce, kdy bylo na scéně Osvícení, ovšem Stanley se také musel věnovat svému osobnímu životu, ne jen tomu "nereálnému filmovému". Oženil se a pořídil si tři krásné děti. Snímek se vyjadřoval k tématu vietnamské války a odehrává se ve dvou stejně dlouhých kapitolách.

Dalším následujícím oficiálním projektem Stanleyho Kubricka byl jeho poslední natočený snímek s hollywoodskými hvězdami v čele Eyes Wide Shut. (Spalující touha.) Manželský pár si zde "střihli" reální manželé Tom Cruise a Nicole Kidman. I když Kubrick veřejně prohlásil, že Spalující touha je jeho nejlepším filmem, jeho uvedení (1999) se dočkalo rozporuplných reakcí.

Už pár dní po dokončení snímku zemřel Kubrick na infarkt myokardu v klidném spánku dne 7. března 1999.

Nestačil tak dokončit rozpracovaný projekt A.I. - Umělá inteligence, na kterém spolupracoval s Brianem Aldissem a od kterého vyžadoval nejlepší vizuální efekty. Po nečekané režisérově smrti převzal tento úkol Steven Spielberg, který se Stanleym často diskutoval o jeho práci a jako osobnosti z filmové branže si ho velmi vážil. Film byl dokončen v roce 2001 a my můžeme jen spekulovat o tom, zda by pan Kubrick s konečnou podobou souhlasil.

Právoplatně je Stanley Kubrick považován za jednu z nejvýraznějších osob historie filmu. Možná právě díky přísnosti, kterou choval k hereckým představitelům "svých" filmových rolí můžeme jeho snímky řadit mezi nejpropracovanější.

To, že se veřejnost dělí na dva tábory (první Kubricka obdivuje a miluje, ten druhý zatracuje) jen dokazuje, že se Pan režisér (schválně s velkým P) nebál odhalovat různá témata, o kterých se mnozí z nás bojí mluvit.