Po maturitě na gymnáziu (1985) studoval rok drama u T. Pierfedericiho při římském divadle La Scaletta.

Pracoval jako číšník v Římě, kde vyrůstal, a také v New Yorku, kde žil rok na sklonku 80. let. Rád cestuje a několikrát (1987-91) navštívil Indii.

První herecká příležitost před film. kamerou se mu naskytla v úloze poslíčka Carla, do jehož milostného vztahu s psychicky labilní číšnicí (Nastassja Kinská) zasáhne tajemný soused, v psychologickém dramatu Tajemství (r. F. Maselli).

Působivý portrét tuláka vykreslil v postavě alkoholika Eugenia v příběhu dvou ztroskotanců Směr jih (r. P. Pozzessere). Do mezinárodního povědomí vstoupil titulní úlohou zmrzačeného sopranisty 18. století Carla Broschiho, zvaného Farinelli, v životopisném dramatu Farinelli (r. G. Corbiau).

Často účinkuje ve filmech se sociálním akcentem (Podle Pereiry, Příměří, Ztráta sexuální nevinnosti a Partyzán Johnny) nebo přijímá neobvyklé a kontroverzní role, pro jejichž věrohodné ztvárnění se podrobuje náročným přípravám, spojeným často i s tělesnými proměnami svého přitažlivého zevnějšku.

Kvůli nejednoznačné postavě slavného kastráta (Farinelli) absolvoval tříměsíční lekce operního zpěvu u belgického hudebního pedagoga Daniela Lipnicka, pro roli homosexuála (Bámbola) si odbarvil vlasy, pro roli přeživšího vězně z koncentračního tábora (Příměří) se nechal ostříhat téměř dohola a značně zhubnul, pro hlavní roli muže ochrnutého po autohavárii strávil měsíc v kolečkovém křesle (Běžet proti) a pro titulní roli partyzána (Partyzán Johnny) podstoupil měsíční průpravu na vojenských cvičištích.

V roce 1994 byl oceněn Zvláštním Donatellovým Davidem za podporu italské kinematografie.

Je majitelem produkční společnost Rats Produzioni a spolupracoval na hře Roberta Lericiho Didone a Margherita Gautierová, v níž vytvořila titulní roli jeho snoubenka a Lericiho dcera, herečka Barbara Lericiová.