Suzanne Rachel Flore Lenglenová byla francouzská tenistka, která mezi lety 1914 až 1926 získala 31 grandslamových titulů. Mnohými odborníky je řazena k nejlepším hráčkám všech dob, neboť dosáhla takového dominantního postavení nad svými...
Životopis
Suzanne Rachel Flore Lenglenová byla francouzská tenistka, která mezi lety 1914 až 1926 získala 31 grandslamových titulů. Mnohými odborníky je řazena k nejlepším hráčkám všech dob, neboť dosáhla takového dominantního postavení nad svými soupeřkami, které dodnes nepřekonala žádná jiná tenistka. Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou. Stala se skutečnou první ženskou tenisovou celebritou a mezinárodní sportovní hvězdou, francouzským tiskem označovanou jako La Divine.
Osobní život a kariéra
S tenisem začala relativně pozdě až v deseti letech, ale již čtyři roky poté ve svých 14 letech hrála své premiérové finále na French Open. První světová válka zapříčinila přerušení tenisového života na evropském kontinentě. Od roku 1919 však již ženskému tenisu kralovala, když v období 1919-1926 prohrála ve dvouhře tři zápasy, a to roku 1921 ve Forest Hills, kdy nemocná nestačila na Američanku Mollu Malloryovou a po prvním setu zápas zkrečovala. Podruhé v semifinále Wimbledonu 1924 a tamtéž v roce 1926. Taková řada vítězství se nepodařila žádné jiné tenistce před ani po ní. Ve Wimbledonu byla její dominance nastolena tak, že žádná z finálových protihráček neuhrála více než čtyři gamy. Z 32 tamních zápasů 30 vyhrála. Ze 66 setů ztratila pouze šest, z toho v 59 setech bylo skóre 6:2 nebo s větším rozdílem a ve 29 setech pak 6:0. Ve smíšené čtyřhře uspěla na nejslavnějším turnaji světa šestkrát, ve smíšené čtyřhře pak třikrát. V roce 1919 vytvořila ženský wimbledonský rekord, který nebyl do součanosti překonán. Je jím nejdelší wimbledonské ženské finále, v němž bylo odehráno 44 gamů. Soupeřkou jí byla Dorothea Douglassová Chambersová. I přes dva mečboly Lambertové Chambersové za stavu 6–5 ve 3. setu nakonec Lenglenová triumfovala výsledkem 8–10, 6–4, 9–7. Na French Open zvítězila šestkrát ve dvouhře, šestkrát ve čtyřhře a sedmkrát ve smíšené čtyřhře.
Její taktika a koncepce hry předběhla dobu minimálně o deset let. Vynikala výjimečně přesnými údery od základní čáry, pohybem po dvorci a způsobem překvapivého náběhu na síť, kde přehrávala soupeřky skvělými voleji. Konec její kariéry mezi amatéry byl nečekaný. Došlo k němu díky nedorozumění při nasazování hráček ve Wimbledonu v roce 1926, následně vzdala další zápasy a přestoupila k profesionálům.
V červnu 1938 francouzský tisk oznámil, že trpí leukemií. Tři týdny později oslepla. Zemřela předčasně 4. července 1938 ve svých 39 letech. Příčinou smrti byla perniciózní anemie. Je pochována na Cimetière de Saint-Ouen v Saint-Ouen nedaleko Paříže. Do Mezinárodní tenisové síně slávy vstoupila in memoriam v roce 1978. Na kurtech Stade Roland-Garros v Paříži, kde je hrán French Open je po ní pojmenován jeden ze dvou hlavních dvorců (Court Suzanne Lenglen).
Osobní život a kariéra
S tenisem začala relativně pozdě až v deseti letech, ale již čtyři roky poté ve svých 14 letech hrála své premiérové finále na French Open. První světová válka zapříčinila přerušení tenisového života na evropském kontinentě. Od roku 1919 však již ženskému tenisu kralovala, když v období 1919-1926 prohrála ve dvouhře tři zápasy, a to roku 1921 ve Forest Hills, kdy nemocná nestačila na Američanku Mollu Malloryovou a po prvním setu zápas zkrečovala. Podruhé v semifinále Wimbledonu 1924 a tamtéž v roce 1926. Taková řada vítězství se nepodařila žádné jiné tenistce před ani po ní. Ve Wimbledonu byla její dominance nastolena tak, že žádná z finálových protihráček neuhrála více než čtyři gamy. Z 32 tamních zápasů 30 vyhrála. Ze 66 setů ztratila pouze šest, z toho v 59 setech bylo skóre 6:2 nebo s větším rozdílem a ve 29 setech pak 6:0. Ve smíšené čtyřhře uspěla na nejslavnějším turnaji světa šestkrát, ve smíšené čtyřhře pak třikrát. V roce 1919 vytvořila ženský wimbledonský rekord, který nebyl do součanosti překonán. Je jím nejdelší wimbledonské ženské finále, v němž bylo odehráno 44 gamů. Soupeřkou jí byla Dorothea Douglassová Chambersová. I přes dva mečboly Lambertové Chambersové za stavu 6–5 ve 3. setu nakonec Lenglenová triumfovala výsledkem 8–10, 6–4, 9–7. Na French Open zvítězila šestkrát ve dvouhře, šestkrát ve čtyřhře a sedmkrát ve smíšené čtyřhře.
Její taktika a koncepce hry předběhla dobu minimálně o deset let. Vynikala výjimečně přesnými údery od základní čáry, pohybem po dvorci a způsobem překvapivého náběhu na síť, kde přehrávala soupeřky skvělými voleji. Konec její kariéry mezi amatéry byl nečekaný. Došlo k němu díky nedorozumění při nasazování hráček ve Wimbledonu v roce 1926, následně vzdala další zápasy a přestoupila k profesionálům.
V červnu 1938 francouzský tisk oznámil, že trpí leukemií. Tři týdny později oslepla. Zemřela předčasně 4. července 1938 ve svých 39 letech. Příčinou smrti byla perniciózní anemie. Je pochována na Cimetière de Saint-Ouen v Saint-Ouen nedaleko Paříže. Do Mezinárodní tenisové síně slávy vstoupila in memoriam v roce 1978. Na kurtech Stade Roland-Garros v Paříži, kde je hrán French Open je po ní pojmenován jeden ze dvou hlavních dvorců (Court Suzanne Lenglen).