Svatopluk Innemann

scénárista, režisér, kameraman

Narození:
18. února 1896
Úmrtí:
30. října 1945
Svatopluk Innemann byl český režisér, scénárista, kameraman a herec; jednalo se o jednoho z průkopníků české kinematografie. Narodil se jako syn režiséra Rudolfa Innemanna a operní pěvkyně Ludmily Lvové – Innemannové při jejich angažmá ve...

Životopis

Svatopluk Innemann byl český režisér, scénárista, kameraman a herec; jednalo se o jednoho z průkopníků české kinematografie.

Narodil se jako syn režiséra Rudolfa Innemanna a operní pěvkyně Ludmily Lvové – Innemannové při jejich angažmá ve Slovinsku. Po jejich návratu do Prahy se vyučil uzenářem a v roce 1918 se začal více zajímat o práci u filmu - zpočátku o práci s kamerou. Společně s Ottou Hellerem natočili jako kameramani svůj první film, od 1919 natáčel již samostatně a také hrál menší role.

Filmu se věnovala a měla také role v některých manželových režiích i Innemannova manželka Zdena Kavková (1896-1965). Např.: ve filmu Červená Karkulka (zde hrála také Innemannova matka).
Svatoplukův bratr Miroslav (1894-1953) byl promítačem filmů, později ředitelem několika kin a hercem v epizodních rolích.

Natáčel různé operetky, komedie a melodramata a je autorem různých dokumentárních a krátkometrážních filmů. Innemann byl ale především režisérem – první film režíroval již v roce 1920 - českou pohádku Červená karkulka, kterou také nasnímal. V roce 1925 natočil oblíbenou veselohru Z českých mlýnů a výpravný životopisný film Josef Kajetán Tyl. V letech 1919-1930 natočil 16 filmů němých . V roce 1931 vstoupil do zvukového filmu (natočil celkem 25 filmů) - a to filmem o Jaroslavu Haškovi s názvem Poslední bohém se Sašou Rašilovem starším v titulní roli a také výpravným filmem Psohlavci i komedií Fidlovačka. Také dodnes populární veselohrou Muži v offsidu (1931) s Hugo Haasem.

Innemannovým druhým režijním vrcholem je drama Před maturitou (1932)- ve spolupráci s Vladislavem Vančurou, dále povedená kriminálka Vražda v ostrovní ulici (1933); byl to první film natočený v nových ateliérech Barrandov. Svoji filmařskou činnost prakticky ukončil v roce 1937 báchorkou J. K. Tyla - Švanda dudák.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let trpěl vážnou psychickou poruchou a krizí. Léčil se u psychiatra. Za německé okupace chtěl dokonce v Moderním divadle uvést svoji divadelní hru o Adolfu Hitlerovi. Případnému poválečnému vyšetřování nakonec unikl smrtí; zemřel v pouhých čtyřiceti devíti letech.