Taťana Fischerová, známá převážně jako Táňa Fischerová, je česká herečka, spisovatelka, moderátorka, politička a občanská aktivistka. Od roku 2008 je předsedkyní a lídrem Klíčového hnutí, založeného na antroposofii. V letech 2002-2006 byla poslankyní Parlamentu České republiky. V roce 2013 kandidovala na prezidentku republiky.

Taťana Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze. Otec Jan Fischer (Fišer) byl divadelní režisér, za války byl vězněn v Terezíně a Osvětimi, matka byla baletka. Má mladšího bratra Jana.

Studovala na JAMU v Brně, studium ale nedokončila, protože získala angažmá v pražském Činoherním klubu, kde působila šest sezón do roku 1973. Z neznámých důvodů jí – podobně jako dalším hercům v souboru – nebyla prodloužena smlouva. Odešla proto do Divadla Jiřího Wolkra, kde strávila čtyři roky. Divadlo opustila po narození syna Kryštofa, jehož otcem je Petr Skoumal. Poté byla na volné noze. 70. a 80. léta však byla prakticky vytěsněna z uměleckého života.

Podepsala petici Několik vět, poté působila jako občanská aktivistka a politička.

Je odnaučená kuřačka, jí velmi málo maso. Žije v Praze, léto však tráví na chalupě v Kytlici. Hlásí se ke křesťanství, není však členkou žádné z denominací. Hlásí se k antroposofii a je od počátku (založení roku 2008) předsedkyní a lídrem antroposofického Klíčového hnutí, které pod jejím vedením podpořilo iniciativu ProAlt.

Herečka a moderátorka
Dva roky studovala na JAMU v Brně, pak nastoupila do Činoherního klubu v Praze. O tomto období prohlásila: „Činoherní klub a celá ta éra byla pro mě ztraceným divadelním rájem, který se už nikdy nevrátil.“ Po odchodu v roce 1973 hostovala v různých divadlech, spolupracovala zejména s Janem Kačerem a Evaldem Schormem, točila filmy s Antonínem Mášou, Jaromilem Jirešem, Miloslavem Lutherem a Karlem Kachyňou. Hrála například společně s Petrem Čepkem ve filmu Hotel pro cizince (režie Antonín Máša, 1966), v komedii Prodloužený čas s Milošem Kopeckým (Jaromil Jireš, 1984), Hanele (Karel Kachyňa, 1999) i v TV seriálech jako např. Lékař umírajícího času či Konec velkých prázdnin.

Společně s Martou Kubišovou a Janem Kačerem moderuje již řadu let televizní adventní koncerty, které získávají nemalé prostředky na charitativní činnost.

Veřejné působení
Ve volbách v roce 2002 byla zvolena do Poslanecké sněmovny (volební obvod Praha) jako nezávislá za stranu Unie svobody-DEU. Do sněmovny se dostala zásluhou velkého počtu preferenčních hlasů. Byla členkou Petičního výboru a Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Ve sněmovně setrvala do voleb v roce 2006. Spolupředkládala neúspěšný návrh změny ústavy, který si kladl za cíl zavést volbu prezidenta přímo občany. Spolu s dalšími předkládala zákon o registrovaném partnerství (a o změně některých souvisejících zákonů).

Měla vysokou účast při hlasování (přes 94%) a též často vystupovala (na 27 z 55 schůzí sněmovny). Ve statistikách organizace Zelený kruh se umístila ve svém funkčním období jako nejlepší v tabulce hlasování pro ekologické zákony.

V senátních volbách roku 2006 kandidovala neúspěšně za Hnutí Zelení do Senátu Parlamentu ČR na Praze 2. Postoupila do druhého kola, ale v něm ji, stejně jako v kole prvním, porazila Daniela Filipiová. Ve volbách do Sněmovny 2010 stála v čele kandidátky Klíčového hnutí.

Taťana Fischerová se podílí na práci řady neziskových organizací, nadací a občanských sdružení. Je členkou správní rady nadace Vize 97, členkou rady patronů přátel Hnutí Duha (veřejně podpořila např. Velkou výzvu), čestnou předsedkyní občanského sdružení Remedium (pro duševní zdraví), prezidentkou ITI (české středisko mezinárodního divadelního institutu), členkou poradního sboru občanského sdružení pro integraci mentálně postižených Máme otevřeno?, patronkou domu Šance, členkou Amnesty International, čestnou předsedkyní Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), několikrát též podpořila činnost hnutí Arnika.

Vyslovila se proti umístění radaru v Brdech. Je signatářkou Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ (ProAlt). V současné době publikuje komentáře a sloupky v Deníku Referendum.

V červenci 2012 vyslyšela výzvy svých blízkých a rozhodla se kandidovat na prezidentku. Sbírání podpisů hodlala nechat na svých příznivcích, do kampaně nechce investovat. Podporu ji veřejně na svém blogu vyjádřil třeba lékař Jan Hnízdil. Nakonec se jí podařilo získat víc než 72 000 podpisů a byla zaregistrována jako oficiální kandidátka na post prezidenta České republiky. V prezidentských volbách pak získala 3,23 % hlasů a nepostoupila do 2. kola.