Václav Neckář se narodil 23. října 1943 v Praze. Pochází z umělecké rodiny, již od mládí vystupoval v dětských operních rolích v inscenacích Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Po maturitě v roce 1962 se stal elévem Divadla...
Životopis
Václav Neckář se narodil 23. října 1943 v Praze.
Pochází z umělecké rodiny, již od mládí vystupoval v dětských operních rolích v inscenacích Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Po maturitě v roce 1962 se stal elévem Divadla pracujících v Mostě, roku 1964 byl angažován do plzeňského písničkového divadla Alfa. V té době začal nahrávat pro Československý rozhlas (Až louky rozkvetou, Jen tak).
Později byl přijat za člena divadla Rokoko, kde účinkoval ve hrách Čekání na slávu, Konvenční vražda nebo Filosofská historie, většinou spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou.
V letech 1968 až 1970 byl společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids (Zlatá kůzlata).
Od roku 1971 účinkoval s vlastní skupinou Bacily, jejímž vedoucím byl zpočátku Ota Petřina a od roku 1974 Jan Neckář (bratr Václava Neckáře).
Přelom 70. a 80. let lze označit za Neckářův umělecký vrchol. Jeho další alba již nebyla tak úspěšná a dodnes nejsou ve Vaškově diskografii příliš známá, například Atlantida 99 nebo Pod komandem lásky. Dovedl se však přerodit ve zpěváka písní hlubšího záběru a tím překonat bariéru, která mu jako stárnoucímu muži skoro neodvratně hrozila. Po roce 1989 a pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records, které vydalo výběr, Časy se mění a účinkovali na něm kromě Vaška i jiní čeští interpreti, kteří se skupinou Bacily za léta jejich existence zpívali.
90. léta nepřinesla již žádné nové Vaškovo profilové album, pouze výběry Jak ten čas letí a Zlatej Vašek a několik reedicí jeho starších alb. Došlo dokonce i ke znovu vzkřísení tria Golden Kids, i to však nemělo dlouhého trvání. Se vstupem do nového tisíciletí však přišel i Vaškův comeback.
Jako herec se proslavil především rolí ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, ale hrál i hlavní role ve filmech Skřivánci na niti a Šíleně smutná princezna, Kulhavý ďábel, Ta naše písnička česká.
V roce 2002 ho postihla mrtvice, po které se musel znovu učit mluvit a zpívat (zpívá již jen písně s pomalým rytmem).
V roce 2011 natočil se skupinou Umakart velmi úspěšný filmový soundtrack k filmu Alois Nebel s názvem Půlnoční.
Dne 28. října 2015 obdržel z rukou prezidenta České republiky Miloše Zemana státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně.
Pochází z umělecké rodiny, již od mládí vystupoval v dětských operních rolích v inscenacích Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Po maturitě v roce 1962 se stal elévem Divadla pracujících v Mostě, roku 1964 byl angažován do plzeňského písničkového divadla Alfa. V té době začal nahrávat pro Československý rozhlas (Až louky rozkvetou, Jen tak).
Později byl přijat za člena divadla Rokoko, kde účinkoval ve hrách Čekání na slávu, Konvenční vražda nebo Filosofská historie, většinou spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou.
V letech 1968 až 1970 byl společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids (Zlatá kůzlata).
Od roku 1971 účinkoval s vlastní skupinou Bacily, jejímž vedoucím byl zpočátku Ota Petřina a od roku 1974 Jan Neckář (bratr Václava Neckáře).
Přelom 70. a 80. let lze označit za Neckářův umělecký vrchol. Jeho další alba již nebyla tak úspěšná a dodnes nejsou ve Vaškově diskografii příliš známá, například Atlantida 99 nebo Pod komandem lásky. Dovedl se však přerodit ve zpěváka písní hlubšího záběru a tím překonat bariéru, která mu jako stárnoucímu muži skoro neodvratně hrozila. Po roce 1989 a pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records, které vydalo výběr, Časy se mění a účinkovali na něm kromě Vaška i jiní čeští interpreti, kteří se skupinou Bacily za léta jejich existence zpívali.
90. léta nepřinesla již žádné nové Vaškovo profilové album, pouze výběry Jak ten čas letí a Zlatej Vašek a několik reedicí jeho starších alb. Došlo dokonce i ke znovu vzkřísení tria Golden Kids, i to však nemělo dlouhého trvání. Se vstupem do nového tisíciletí však přišel i Vaškův comeback.
Jako herec se proslavil především rolí ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, ale hrál i hlavní role ve filmech Skřivánci na niti a Šíleně smutná princezna, Kulhavý ďábel, Ta naše písnička česká.
V roce 2002 ho postihla mrtvice, po které se musel znovu učit mluvit a zpívat (zpívá již jen písně s pomalým rytmem).
V roce 2011 natočil se skupinou Umakart velmi úspěšný filmový soundtrack k filmu Alois Nebel s názvem Půlnoční.
Dne 28. října 2015 obdržel z rukou prezidenta České republiky Miloše Zemana státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně.
