Václav Norman se narodil jako Václav Suchomel 7. června 1896 v Praze. Zprvu byl farmaceutem, ale záhy přešel na hereckou dráhu. Začínal roku 1918 v Divadle na Vinohradech. Své herecké schopnosti a pěvecký projev tenoristy využil v letech 1920 –...
Životopis
Václav Norman se narodil jako Václav Suchomel 7. června 1896 v Praze. Zprvu byl farmaceutem, ale záhy přešel na hereckou dráhu. Začínal roku 1918 v Divadle na Vinohradech. Své herecké schopnosti a pěvecký projev tenoristy využil v letech 1920 – 1945 jako operetní sólista.
Prošel olomouckým Českým divadlem a scénami v Praze: Vinohradská zpěvohra, Velká opereta, Uranie, Aréna na Smíchově, Tylovo divadlo v Nuslích, Novoměstské divadlo, Malá opereta a další. Po roce 1945 se postupně operetní žánr dostával do nemilosti. Tím postupně končila i kariéra Václava Normana, jež během 20. a začátku 30. let zažívala vzestup.
V poválečném zestátněném divadelnictví krátce vystupoval v operetním souboru Ústecko – Karlovarské zpěvohry v Ústí nad Labem (1945 – 1946) a v zájezdovém Vesnickém divadle (1946 – 1947). Tím jeho divadelní a umělecká kariéra skončila. Na operetních jevištích byl Václav Norman díky svému statnému zjevu především představitelem milovnických postav.
Později sehrál například postavy jako mj. byl Christoforus Kvarinonius („Dobrodruzi“), Robert Darvey („Grandhotel Nevada“), Dr. Dysk („Maminčiny starosti“) a nebo Hejtman („Vesnice Mladá“). Po překročení své padesátky se už jeho herecká kariéra nemohla dále rozvíjet.
Poprvé se před filmové kamery dostal na začátku druhé poloviny 20. let ještě v dobách němého filmu. Debutoval v hlavní roli jako malíř Novara ve snímku Jana S. Kolára ŘINA / TŘI LÁSKY ŘINY SEZIMOVÉ (1926) s Jarmilou Kronbauerovou. V dalších snímcích často vytvářel dvojici s herečkou Anitou Janovou (1907 – 1975).
O dva roky později se Václav Norman předvedl jako synovec továrníka Karla Čermáka (Josef Šváb – Malostranský) Ing. Mojmír Čermák v melodramatu Oldřicha Kmínka FILOSOFKA MÁJA (1928) a jako stavební asistent Ing. Jan Rybecký v dalším Kmínkově melodramatu KAINOVO ZNAMENÍ / VE SPÁRECH HŘÍŠNÉ ŽENY (1928). I v dalším roce (byl to jeho neúspěšnější, když sehrál šest úloh) ho několikrát využil režisér Kmínek a další spíše okrajoví režiséři.
Kmínek mu přidělil postavy továrního inženýra Jindřicha Vojena ve filmu HANKA A JINDRA (1929), jenž je nedochován, tenoristy Viktora Normana v melodramatu KDYŽ VALČÍK ZNÍ (1929) a malíře Františka Krále v ANDĚLÍČKÁŘCE (1929).
Dále se tento rok uvedl jako Števa Burija v Měšťákově přepisu JEJÍ PASTORKYNĚ (1929), Dr. Hanuš Bystřický v dnes nedochovaném titulu KAMARÁDSKÉ MANŽELSTVÍ (1929) Josefa Medeotti – Boháče a bratranec Dorotky (Margot Landa) Petr Seymour v koprodukčním československo – německém filmu Maxe W. Kimmicha a Viktora Brumlíka ZNÁŠ ONEN MALÝ DOMEK U JEZERA? / KENNST DU DAS KLEINE HAUS AM MICHIGANSEE? (1929).
Práci pro němý film ukončil na počátku 30. let jako letecký důstojník Roman Vinický v Martenově UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (1930). Ihned následující rok byl poprvé přizván před zvukovou kameru do titulní úlohy Dr. Jaroslava Bolara alias Bill Stín v diletantském snímku OSADA MLADÝCH SNŮ (1931) Oldřicha Kmínka.
Po této úloze se Václav Norman, který zde uplatnil i svůj zpěv, ve filmu odmlčel. Zapříčiněno to bylo zřejmě nejen špatnou kvalitou filmu, jenž vyvolal protesty skutečných trampů, o nichž film vyprávěl, a režiséra, ale i špatným mluveným a herecký projevem herce.
Po patnácti letech už v poválečné éře a až na samém konci své tvůrčí kariéry představoval epizodní úložku staršího muže s deštníkem v komedii Vladimíra Slavínského PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946). Na zbylých patnáct let se už do filmových ateliérů Norman nevrátil.
Spolupracoval taktéž s rozhlasem a gramofonovými deskami. Herec a zpěvák tenorista Václav Norman zemřel v naprostém zapomenutí roku 1961. Z jeho poválečných osudů po roce 1947 není nic známo, stejně jako jeho přesný den, měsíc a místo úmrtí. Přesto nechal v české kinematografii 20., 30. a 40. let na deset rolí němých a dvě úlohy zvukové, nejčastěji postavy milovnické.
Přesto zůstává „hvězdičkou“ především druhé poloviny 20. let, kdy v němé kinematografii filmaři využili především jeho výrazný zjev a herecký projev. Přesto, že se ve své době těšil zájmu publika a médií, dnes je jeho dílo i život naprosto zapomenuté.
Prošel olomouckým Českým divadlem a scénami v Praze: Vinohradská zpěvohra, Velká opereta, Uranie, Aréna na Smíchově, Tylovo divadlo v Nuslích, Novoměstské divadlo, Malá opereta a další. Po roce 1945 se postupně operetní žánr dostával do nemilosti. Tím postupně končila i kariéra Václava Normana, jež během 20. a začátku 30. let zažívala vzestup.
V poválečném zestátněném divadelnictví krátce vystupoval v operetním souboru Ústecko – Karlovarské zpěvohry v Ústí nad Labem (1945 – 1946) a v zájezdovém Vesnickém divadle (1946 – 1947). Tím jeho divadelní a umělecká kariéra skončila. Na operetních jevištích byl Václav Norman díky svému statnému zjevu především představitelem milovnických postav.
Později sehrál například postavy jako mj. byl Christoforus Kvarinonius („Dobrodruzi“), Robert Darvey („Grandhotel Nevada“), Dr. Dysk („Maminčiny starosti“) a nebo Hejtman („Vesnice Mladá“). Po překročení své padesátky se už jeho herecká kariéra nemohla dále rozvíjet.
Poprvé se před filmové kamery dostal na začátku druhé poloviny 20. let ještě v dobách němého filmu. Debutoval v hlavní roli jako malíř Novara ve snímku Jana S. Kolára ŘINA / TŘI LÁSKY ŘINY SEZIMOVÉ (1926) s Jarmilou Kronbauerovou. V dalších snímcích často vytvářel dvojici s herečkou Anitou Janovou (1907 – 1975).
O dva roky později se Václav Norman předvedl jako synovec továrníka Karla Čermáka (Josef Šváb – Malostranský) Ing. Mojmír Čermák v melodramatu Oldřicha Kmínka FILOSOFKA MÁJA (1928) a jako stavební asistent Ing. Jan Rybecký v dalším Kmínkově melodramatu KAINOVO ZNAMENÍ / VE SPÁRECH HŘÍŠNÉ ŽENY (1928). I v dalším roce (byl to jeho neúspěšnější, když sehrál šest úloh) ho několikrát využil režisér Kmínek a další spíše okrajoví režiséři.
Kmínek mu přidělil postavy továrního inženýra Jindřicha Vojena ve filmu HANKA A JINDRA (1929), jenž je nedochován, tenoristy Viktora Normana v melodramatu KDYŽ VALČÍK ZNÍ (1929) a malíře Františka Krále v ANDĚLÍČKÁŘCE (1929).
Dále se tento rok uvedl jako Števa Burija v Měšťákově přepisu JEJÍ PASTORKYNĚ (1929), Dr. Hanuš Bystřický v dnes nedochovaném titulu KAMARÁDSKÉ MANŽELSTVÍ (1929) Josefa Medeotti – Boháče a bratranec Dorotky (Margot Landa) Petr Seymour v koprodukčním československo – německém filmu Maxe W. Kimmicha a Viktora Brumlíka ZNÁŠ ONEN MALÝ DOMEK U JEZERA? / KENNST DU DAS KLEINE HAUS AM MICHIGANSEE? (1929).
Práci pro němý film ukončil na počátku 30. let jako letecký důstojník Roman Vinický v Martenově UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (1930). Ihned následující rok byl poprvé přizván před zvukovou kameru do titulní úlohy Dr. Jaroslava Bolara alias Bill Stín v diletantském snímku OSADA MLADÝCH SNŮ (1931) Oldřicha Kmínka.
Po této úloze se Václav Norman, který zde uplatnil i svůj zpěv, ve filmu odmlčel. Zapříčiněno to bylo zřejmě nejen špatnou kvalitou filmu, jenž vyvolal protesty skutečných trampů, o nichž film vyprávěl, a režiséra, ale i špatným mluveným a herecký projevem herce.
Po patnácti letech už v poválečné éře a až na samém konci své tvůrčí kariéry představoval epizodní úložku staršího muže s deštníkem v komedii Vladimíra Slavínského PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946). Na zbylých patnáct let se už do filmových ateliérů Norman nevrátil.
Spolupracoval taktéž s rozhlasem a gramofonovými deskami. Herec a zpěvák tenorista Václav Norman zemřel v naprostém zapomenutí roku 1961. Z jeho poválečných osudů po roce 1947 není nic známo, stejně jako jeho přesný den, měsíc a místo úmrtí. Přesto nechal v české kinematografii 20., 30. a 40. let na deset rolí němých a dvě úlohy zvukové, nejčastěji postavy milovnické.
Přesto zůstává „hvězdičkou“ především druhé poloviny 20. let, kdy v němé kinematografii filmaři využili především jeho výrazný zjev a herecký projev. Přesto, že se ve své době těšil zájmu publika a médií, dnes je jeho dílo i život naprosto zapomenuté.