Václav Talich byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také...
Životopis
Václav Talich byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také nejvýrazněji podílel na vytváření jejího repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr. Jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku.
Byl učitelem řady hudebních osobností (např. Charles Mackerras, Milan Munclinger). V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.
Mládí a působení před Českou filharmonií
Václav Hugo Talich se narodil 28. května 1883 v Kroměříži jako třetí dítě Jana Talicha a Antonie, rozené Moudré. Záhy se rodina přestěhovala do Klatov, kde Václav navštěvoval až do kvarty gymnázium. Roku 1897 přešel na pražskou konzervatoř do houslové třídy Jana Mařáka. Protože pocházel z velmi chudé rodiny, Mařák se zajímal o to, jak nadanému studentovi pomoci a navštívil Antonína Dvořáka. Ten se studentem Talichem promluvil a za několik dní se přimluvil u mecenáše Josefa Hlávky, který Talichovi přidělil stipendium až do konce konzervatorních studií. Po dokončení čtvrtého ročníku, po prázdninách roku 1901, přešel od Mařáka na vlastní žádost k prof. Otakaru Ševčíkovi.
Školu absolvoval v roce 1903 a na Ševčíkovo doporučení se stal hráčem a po dvou měsících koncertním mistrem Berlínské filharmonie. Tam, pod vlivem Artura Nikische, se rozhodl stát dirigentem. Pro plicní nemoc v roce 1904 opustil Berlín a stal se koncertním mistrem městské opery v Oděse a od podzimu 1905 profesorem houslové hry na carském učilišti v Tbilisi, kde také řídil orchestr, složený z posluchačů školy.
Kvůli politickým nepokojům v tehdejším Rusku se vrátil do vlasti, kde soukromě učil a řídil amatérské Orchestrální sdružení v Praze. Dále korepetoval v pěvecké škole Maruše Langové. Od října 1907 do května 1908 vedl Podskalskou filharmonii, což bylo sdružení přátel, skladatelů i výkonných hudebních umělců, kteří se scházeli v bytě u prof. Adolfa Mikeše v Podskalí. (Zde se seznámil i se skladatelem Vítězslavem Novákem.)
V sezóně 1907-8 dostal nabídku řídit Orchestrální sdružení, což bylo v podstatě amatérské těleso složené z vyspělých, ale neprofesionálních hudebníků. Když z České filharmonie odešel Milan Zuna - koncertní mistr a zároveň druhý kapelník - usiloval Václav Talich o místo druhého dirigenta, ale neúspěšně.
Na podzim roku 1908 vznikl Lublaňský koncertní orchestr, v konkursu na dirigenta Talich uspěl. Několik měsíců poté se těleso přejmenovalo na Lublaňskou filharmonii. S tímto 36členným tělesem musel Talich často provádět druhořadé operety ve Slovinském zemském divadle, což ho umělecky neuspokojovalo.
V Lublani se seznámil s klavíristkou Vidou Prelesnikovou, se kterou se 30. července 1910 oženil.
Protože dosud neměl ucelené dirigentské vzdělání, rozhodl se pro další studium nejprve v Lipsku - od dubna do konce roku 1910 zde studoval klavír u prof. Wünsche, kontrapunkt u Maxe Regera a dirigování u Hanse Sitta. Navíc mu Artur Nikisch, který teď byl šéfem Gewandhaus orchestru, umožnil přístup do svých zkoušek a poskytoval mu i konzultace. Od února 1911 pokračoval ve studiu v Miláně, kde se sedm týdnů vzdělával u dirigenta a znalce italské opery Artura Vigny a též navštěvoval operní představení v La Scale.
V sezóně 1911-12 se vrátil do Lublaně, tentokrát už jako hlavní dirigent ve Slovinském zemském divadle, kde setrval do konce března 1912.
Na doporučení skladatele Josefa Suka pak byl bez konkursního řízení přijat za šéfa a prvního kapelníka opery v Plzni, kam oficiálně nastoupil 15. srpna 1912. Kvůli zkvalitnění orchestru vyměnil 14 hudebníků z pětatřicetičlenného orchestru a polovinu zpěváků z operního sboru, který měl 32 členů.
7. října 1912 se manželům Talichovým narodil syn Václav.
Česká filharmonie a Národní divadlo
Českou filharmonii řídil poprvé v rámci abonentního cyklu 12. prosince 1917. 30. října 1918 premiéroval Sukovo "Zrání", tento úspěch ho připoutal k orchestru vedle L. Čelanského. Počátkem sezóny 1919-20 byl již samostatným šéfem ČF, kde setrval až do roku 1941; jen na tři roky své působení přerušil kvůli tříletému angažmá ve stockholmském Konzertföreningenu.
Po smrti Otakara Ostrčila byl pověřen správcovstvím opery Národního divadla (1935). Jako první své představení uvedl Dvořákovu Rusalku v červnu 1936. Obě funkce vykonával souběžně po dobu šesti let, zároveň vyučoval na pražské konzervatoři jako profesor dirigování na mistrovské škole - jmenován byl v roce 1932.
Po válce
Po květnu 1945 přestal být šéfem opery ND. Česká filharmonie pro něj vypsala 4 abonentní koncerty. Založil Český komorní orchestr, který přetrval necelé dva roky, pak byl rozpuštěn. Od července 1947 do února 1948 působil opět v opeře ND. Pak byl pozván na Slovensko k řízení tamní Filharmonie, občas pracoval též v pražském rozhlase. Po delší přestávce se objevil před ČF 5. března 1954, do listopadu tohoto roku veřejně dirigoval. Potom ještě nahrával pro tehdejší gramofonový průmysl.
V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.
Byl učitelem řady hudebních osobností (např. Charles Mackerras, Milan Munclinger). V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.
Mládí a působení před Českou filharmonií
Václav Hugo Talich se narodil 28. května 1883 v Kroměříži jako třetí dítě Jana Talicha a Antonie, rozené Moudré. Záhy se rodina přestěhovala do Klatov, kde Václav navštěvoval až do kvarty gymnázium. Roku 1897 přešel na pražskou konzervatoř do houslové třídy Jana Mařáka. Protože pocházel z velmi chudé rodiny, Mařák se zajímal o to, jak nadanému studentovi pomoci a navštívil Antonína Dvořáka. Ten se studentem Talichem promluvil a za několik dní se přimluvil u mecenáše Josefa Hlávky, který Talichovi přidělil stipendium až do konce konzervatorních studií. Po dokončení čtvrtého ročníku, po prázdninách roku 1901, přešel od Mařáka na vlastní žádost k prof. Otakaru Ševčíkovi.
Školu absolvoval v roce 1903 a na Ševčíkovo doporučení se stal hráčem a po dvou měsících koncertním mistrem Berlínské filharmonie. Tam, pod vlivem Artura Nikische, se rozhodl stát dirigentem. Pro plicní nemoc v roce 1904 opustil Berlín a stal se koncertním mistrem městské opery v Oděse a od podzimu 1905 profesorem houslové hry na carském učilišti v Tbilisi, kde také řídil orchestr, složený z posluchačů školy.
Kvůli politickým nepokojům v tehdejším Rusku se vrátil do vlasti, kde soukromě učil a řídil amatérské Orchestrální sdružení v Praze. Dále korepetoval v pěvecké škole Maruše Langové. Od října 1907 do května 1908 vedl Podskalskou filharmonii, což bylo sdružení přátel, skladatelů i výkonných hudebních umělců, kteří se scházeli v bytě u prof. Adolfa Mikeše v Podskalí. (Zde se seznámil i se skladatelem Vítězslavem Novákem.)
V sezóně 1907-8 dostal nabídku řídit Orchestrální sdružení, což bylo v podstatě amatérské těleso složené z vyspělých, ale neprofesionálních hudebníků. Když z České filharmonie odešel Milan Zuna - koncertní mistr a zároveň druhý kapelník - usiloval Václav Talich o místo druhého dirigenta, ale neúspěšně.
Na podzim roku 1908 vznikl Lublaňský koncertní orchestr, v konkursu na dirigenta Talich uspěl. Několik měsíců poté se těleso přejmenovalo na Lublaňskou filharmonii. S tímto 36členným tělesem musel Talich často provádět druhořadé operety ve Slovinském zemském divadle, což ho umělecky neuspokojovalo.
V Lublani se seznámil s klavíristkou Vidou Prelesnikovou, se kterou se 30. července 1910 oženil.
Protože dosud neměl ucelené dirigentské vzdělání, rozhodl se pro další studium nejprve v Lipsku - od dubna do konce roku 1910 zde studoval klavír u prof. Wünsche, kontrapunkt u Maxe Regera a dirigování u Hanse Sitta. Navíc mu Artur Nikisch, který teď byl šéfem Gewandhaus orchestru, umožnil přístup do svých zkoušek a poskytoval mu i konzultace. Od února 1911 pokračoval ve studiu v Miláně, kde se sedm týdnů vzdělával u dirigenta a znalce italské opery Artura Vigny a též navštěvoval operní představení v La Scale.
V sezóně 1911-12 se vrátil do Lublaně, tentokrát už jako hlavní dirigent ve Slovinském zemském divadle, kde setrval do konce března 1912.
Na doporučení skladatele Josefa Suka pak byl bez konkursního řízení přijat za šéfa a prvního kapelníka opery v Plzni, kam oficiálně nastoupil 15. srpna 1912. Kvůli zkvalitnění orchestru vyměnil 14 hudebníků z pětatřicetičlenného orchestru a polovinu zpěváků z operního sboru, který měl 32 členů.
7. října 1912 se manželům Talichovým narodil syn Václav.
Česká filharmonie a Národní divadlo
Českou filharmonii řídil poprvé v rámci abonentního cyklu 12. prosince 1917. 30. října 1918 premiéroval Sukovo "Zrání", tento úspěch ho připoutal k orchestru vedle L. Čelanského. Počátkem sezóny 1919-20 byl již samostatným šéfem ČF, kde setrval až do roku 1941; jen na tři roky své působení přerušil kvůli tříletému angažmá ve stockholmském Konzertföreningenu.
Po smrti Otakara Ostrčila byl pověřen správcovstvím opery Národního divadla (1935). Jako první své představení uvedl Dvořákovu Rusalku v červnu 1936. Obě funkce vykonával souběžně po dobu šesti let, zároveň vyučoval na pražské konzervatoři jako profesor dirigování na mistrovské škole - jmenován byl v roce 1932.
Po válce
Po květnu 1945 přestal být šéfem opery ND. Česká filharmonie pro něj vypsala 4 abonentní koncerty. Založil Český komorní orchestr, který přetrval necelé dva roky, pak byl rozpuštěn. Od července 1947 do února 1948 působil opět v opeře ND. Pak byl pozván na Slovensko k řízení tamní Filharmonie, občas pracoval též v pražském rozhlase. Po delší přestávce se objevil před ČF 5. března 1954, do listopadu tohoto roku veřejně dirigoval. Potom ještě nahrával pro tehdejší gramofonový průmysl.
V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.