,, Velký herec malých rolí ,, Ačkoliv jen málokdo si pamatuje jeho jméno, jeho tvář je každému důvěrně známá z desítek starších českých filmů. Jeho doménou byli manželé pod pantoflem, svobodní mládenci,roztržití profesoři a různí životem skřípnutí človíčkové, ale také pruďasové a vzteklí dědci.

Václav Trégl vždy jen jakoby sekundoval velkým hvězdám - Burianovi, Haasovi, Novému, Marvanovi i Voskovcovi a Werichovi, ale všichni tito velcí umělci si ho nanejvýš vážili , protože dobře věděli,že bez těchto herců drobných rolí se neobejde ani divadlo, ani film.

Před kamerou se objevil v roce 1932 ve filmu Pudr a benzín. Pak následovaly desítky filmových rolí, jeho postavy mnohdy utkvěly v paměti diváků víc než hlavní představitelé / sluha Baltazar z filmu Ať žije nebožtík, Jan Rabas , který se rozvádí ve filmu Ducháček to zařídí,skladník Pivoda z filmu Přednosta stanice atd./

Dokázal například ve filmu Batalión a Lidé pod horami, že umí zahrát i jinou než komickou roli. V poválečné kinematografii už dostával méně rolí, jednou ze zajímavějších rolí byla figurka obecního pastýře v Haškových povídkách ze starého mocnářství. Na sklonku života vytvořil několik postav dědečků - Bílá paní 1965, Marečku ,podejte mi pero! 1976 a ve stejném roce Na samotě u lesa.