Jako dcera řecké malířky a profesora germanistiky a literárního kritika časopisu Il Messagero vyrůstala v Aténách, kde se už jako čtrnáctiletá stala modelkou.

Pro film ji objevila italská režisérka Lina Wertmüllerová, která často využívá ve svých dokumentárně pojímaných filmech osoby bez hereckých zkušeností a vzdělání.

Poprvé na sebe V. G. výrazněji upozornila a cenu na MFF v Benátkách 1986 získala díky roli temperamentní uklízečky Bruny, pro niž se stane vztah ke dvěma milencům (Blas Roca-Rey a Livio Panieri) natolik neúnosný, že raději volí smrt, v milostném dramatu z prostředí dělnické mládeže Příběh lásky (r. F. Maselli).

Také její další hrdinka, Carla Marchettiová, se pokouší vyrovnat se složitým osudem; když se po patnácti letech vrací do marockého přístavního města, aby pomstila svého zavražděného otce, v kriminálním dramatu Poslední léto v Tangeru (r. A. Arcady).

Neméně zdařile se zhostila také postavy veselé studentky Sandry, nejmladší ze tří sester (Fanny Ardantová a Greta Scacchiová), o jejichž tužbách i milostných a citových problémech vypráví psychologické komorní drama Strach a láska (r. M. von Trottová).

Jako mezinárodní hvězda se prosadila teprve koncem 80. let, kdy zahájila svou hollywoodskou kariéru. Avšak úlohy atraktivních, exoticky vyhlížejících černovlásek, jaké ztělesnila v komerčně velmi úspěšných filmech, jí neumožnily plně projevit herecké schopnosti, neboť protagonisty těchto snímků (mj. Rain Man) byli především její mužští kolegové.

Přestože jí nejlépe vyhovují dramaticky komplikované role, není jí zcela cizí ani poloha komediální nadsázky, jak o tom přesvědčila mj. v dobrodružných parodiích Žhavé výstřely a Žhavé výstřely 2 (r. J. Abrahams), kde se představila jako sympatická vojenská psychiatrička Ramada Thompsonová, o jejíž přízeň soupeří s různými soky pilot námořního letectva a posléze velitel bojového komanda (Charlie Sheen).