Tato velice malá (výška pouze 151 cm) a neobyčejně krásná herečka a modelka se narodila v roce 1919 v Brooklynu jako Constance Frances Marie Ockelman, její otec byl zaměstán v ropné společnosti jako zaměstnanec na lodi. Když jí nebyl ani rok,...
Životopis
Tato velice malá (výška pouze 151 cm) a neobyčejně krásná herečka a modelka se narodila v roce 1919 v Brooklynu jako Constance Frances Marie Ockelman, její otec byl zaměstán v ropné společnosti jako zaměstnanec na lodi. Když jí nebyl ani rok, přestěhovali se s rodiči na Floridu. Když jí bylo pět let, vrátili se všichni opět do Brooklynu. Když jí bylo 12 let, její otec zemřel při explozi na ropné lodi. O rok později se její matka znovu provdala za Anthonyho Keane a Veronica převzala poté jeho příjmení. Od této doby se rodina mnohokrát stěhovala, žili v Kanadě, v New Yorku, v Miami na Floridě. Když Veronica maturovala na střední škole, byla již v Miami známa jako jedna z místních krásek. V té době cítila, že je připravena pro film. V roce 1938 se její matka s nevlastním otcem přestěhovali do malého domu v Beverly Hills v Kalifonii, kde ji matka přihlásila do herecké školy.
Ve 40. letech se stala ikonou, a to především díky svému účesu. To ona je zakladatelkou účesu s názvem "peek-a-boo bang" (což byla později také její přezdívka) - kde jedno oko a téměř polovina pravé strany obličeje je zakryta padajícími vlnitými vlasy. Každá dívka v té době kopírovala její účes (dnes např. i Christina Aguilera). Její účes se v té době stal v podstatě "národním problémem", jelikož během války pracovaly milióny žen v továrnách, kde byl takový účes nebezpečný, jelikož těžké ruční stroje vyžadovaly obě oči otevřené a žádné dlouhé vlasy, které se mohly kdekoliv zamotat. Vláda Spojených států dokonce oficiálně požádala Veronicu, aby účes změnila, a ona nakonec souhlasila. Vojáci ve válce, kteří byli daleko od své domoviny, potřebovali vidět krásné obličeje, které by jim připomínaly rodnou vlast a udržovaly jejich morální cítění. Říká se, že filmová studia často dávala do páru tuto herečku s hercem Alanem Laddem, protože oba dva byli malého vzrůstu.
Krátká kariéra této herečky probíhala v první polovině 40. let. Zlomovým rokem byl pravděpodobně rok 1942, kdy začinala hrát v několika filmech a byla zvolena ženou roku v časopise Life. Ve Spojených státech se stala velice populární.
Avšak i přes oblibu této herečky začala její kariéra bez nějakého zjevného důvodu upadat. Lidé říkali, že byla tvrdohlavá a bylo obtížné s ní spolupracovat. Filmová studia jí nabízela špatné role ve špatných filmech točených špatnými režiséry.
Téměř na celou dekádu se vytratila z povědomí lidí. Řešila hodně problémů - její matka se soudila o peníze, sama Veronica se mnohokrát vdávala a rozváděla, přišla o dítě, pravděpodobně trpěla neléčenou schizofrenií a hodně pila.
O 10 let později, v roce 1962, novináři objevili, že tato zapomenutá hvězda pracuje jako barmanka v jednom hotelu v New Yorku. V této době se pokoušela o návrat, ale nefungovalo to. V roce 1969 napsala svou autobiografii. Zemřela v roce 1973 na hepatitidu, zničená a zapomenutá. Bylo jí pouhých 53 let. Dle svého přání byla spálena a celé tři roky zůstal její popel ležet v urně na polici, protože nikdo nebyl schopen zaplatit za jeho rozptýlení v Miami, jak si přála - ani po smrti neměla moc štěstí.
Ve 40. letech se stala ikonou, a to především díky svému účesu. To ona je zakladatelkou účesu s názvem "peek-a-boo bang" (což byla později také její přezdívka) - kde jedno oko a téměř polovina pravé strany obličeje je zakryta padajícími vlnitými vlasy. Každá dívka v té době kopírovala její účes (dnes např. i Christina Aguilera). Její účes se v té době stal v podstatě "národním problémem", jelikož během války pracovaly milióny žen v továrnách, kde byl takový účes nebezpečný, jelikož těžké ruční stroje vyžadovaly obě oči otevřené a žádné dlouhé vlasy, které se mohly kdekoliv zamotat. Vláda Spojených států dokonce oficiálně požádala Veronicu, aby účes změnila, a ona nakonec souhlasila. Vojáci ve válce, kteří byli daleko od své domoviny, potřebovali vidět krásné obličeje, které by jim připomínaly rodnou vlast a udržovaly jejich morální cítění. Říká se, že filmová studia často dávala do páru tuto herečku s hercem Alanem Laddem, protože oba dva byli malého vzrůstu.
Krátká kariéra této herečky probíhala v první polovině 40. let. Zlomovým rokem byl pravděpodobně rok 1942, kdy začinala hrát v několika filmech a byla zvolena ženou roku v časopise Life. Ve Spojených státech se stala velice populární.
Avšak i přes oblibu této herečky začala její kariéra bez nějakého zjevného důvodu upadat. Lidé říkali, že byla tvrdohlavá a bylo obtížné s ní spolupracovat. Filmová studia jí nabízela špatné role ve špatných filmech točených špatnými režiséry.
Téměř na celou dekádu se vytratila z povědomí lidí. Řešila hodně problémů - její matka se soudila o peníze, sama Veronica se mnohokrát vdávala a rozváděla, přišla o dítě, pravděpodobně trpěla neléčenou schizofrenií a hodně pila.
O 10 let později, v roce 1962, novináři objevili, že tato zapomenutá hvězda pracuje jako barmanka v jednom hotelu v New Yorku. V této době se pokoušela o návrat, ale nefungovalo to. V roce 1969 napsala svou autobiografii. Zemřela v roce 1973 na hepatitidu, zničená a zapomenutá. Bylo jí pouhých 53 let. Dle svého přání byla spálena a celé tři roky zůstal její popel ležet v urně na polici, protože nikdo nebyl schopen zaplatit za jeho rozptýlení v Miami, jak si přála - ani po smrti neměla moc štěstí.
