Viera Husáková byla slovenská novinářka, překladatelka z francouzštiny a němčiny a druhá manželka osmého československého prezidenta Gustava Husáka.

Narodila se v dobře zajištěné české rodině žijící v Bratislavě. Jejím otcem byl inspektor státních lesů Karel Čáslavský. Díky rodinnému zázemí jí bylo dopřáno dobré vzdělání, což později zúročila v roli první dámy. Vystudovala právnickou fakultu v Bratislavě, vstoupila do KSČ, pak se vdala za právníka Jozefa Millera. Z manželství s Millerem vzešly dvě děti - syn Vladimír a dcera Alexandra.

Od roku 1948 pracovala jako redaktorka komunistických novin Pravda. Poté, co její první manžel upadl v 50. letech 20. století v nemilost komunistického režimu, odešla do méně exponovaného místa v redakci časopisu Slovenka. Přes všechny ústrky zůstávala přesvědčenou komunistkou. Na začátku šedesátých let získala místo v časopise Kulturný život, kde se poprvé potkala s Husákem (podle jiné verze s ní měl Husák známost už v době Slovenského národního povstání), kvůli kterému se později rozvedla. Nevadilo jí, že i po Husákově rozvodu, se s ní neoženil.

K tomu došlo až po tom, co Gustáv Husák nastoupil do úřadu prezidenta ČSSR kvůli tomu, že nebylo vhodné, aby prezident byl při oficiálních příležitostech sám nebo s nějakou přidělenou soudružkou. Vzali se tedy až v roce 1975, údajně na nátlak Brežněva. Viera ale nadále žila v Bratislavě a do Prahy cestovala jen na oficiální akce nebo na víkendy.

Manželství ale netrvalo dlouho. Zemřela při převozu vrtulníkem z Bardejova, kde se zotavovala v lázních, do bratislavské nemocnice kvůli tomu, že strana chtěla pro první dámu prvotřídní péči, i když její zlomenou ruku mohli ošetřit kdekoli jinde. Vrtulník havaroval kvůli pilotovi, který se rozhodl přistát, i když nevěděl, kde je. Na palubě nikdo nepřežil. Prezidenta prý smrt jeho ženy hluboce zasáhla.