Vincenc Makovský byl sochař, designer, prof. brněnské techniky a Akademie výtvarných umění v Praze; účastník protinacistického odboje.

Je považován za čelného představitele meziválečné avantgardy.
Jeho sochařská tvorba prošla různými obdobími od počátečního civilismu, přes kubismus ve 20. letech, po abstrakci. Od poloviny třicátých let v jeho tvorbě převažuje realismus.

Za studií na novoměstské reálce uvažoval budoucí přední avantgardní sochař o dráze malíře. První léta studií na pražské Akademii výtvarných umění v Praze, zejména pak vliv Jana Štursy, rovněž rodáka z Vysočiny, rozhodly ve prospěch jiné tvůrčí orientace.

Vincenc byl nejstarší ze šesti dětí novoměstského řezníka a váženého měšťana. Značný vliv na utváření Makovského osobnosti měla jeho matka, dbalá tradic přísné evangelické výchovy.
Především však byl věrným synem rodného Horácka, kam se neustále vracel a které ho poznamenalo rysy zemité neústupnosti a vytrvalosti, což se odrazilo i v jeho tvorbě.

Po maturitě byl odvelen k 81. pluku v Jihlavě, sběhl však k "zeleným kádrům". Konec války a vznik ČSR ho zachránil před trestem.
Roku 1919 byl demobilizován a přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Prošel malířskými ateliéry Jakuba Obrovského a K. Krattnera, sochařskými Bohumila Kafky a Jana Štursy, který pro něj představoval lidskou i uměleckou inspiraci. Záhy se však poučení z jeho díla prolíná s vlivem Otto Gutfreunda.

Za studií získal Makovský první cenu za školní práci Hoch s mušlí. V roce 1925 uspořádal první výstavu svých sochařských prací. Po absolutoriu AVU (1926) dostal stipendium francouzské vlády a v letech 1926-1930 studoval a pracoval v Paříži (ateliér Antoina Bourdella).

Na sklonku 20. a v polovině 30. let vytváří Makovský v osobité reakci na syntetický kubismus a poetiku surrealismu vyhraněná díla, jimiž významně předběhl vývoj českého sochařství (reliéf Ležící žena, Návrh plastiky pro fontánu, Skloněný ženský akt, Dívčí sen, Dívka s děckem, Léda, reliéf Žena s vázou).
Od roku 1930 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, vystavoval se Skupinou výtvarných umělců, stal se členem Surrealistické skupiny.

Po francouzském pobytu přichází Makovský do Brna.
Kolem poloviny 30. let se v jeho pracích projevuje realistická linie jeho tvorby (Podobizna Josefa Šimka, Sedící žena, Hlava Prométhea, Torzo, Sousoší pro fontánu v Mělníku, četné sochy T. G. Masaryka pro různá česká a moravská města).
V roce 1935 obeslal soutěž na výzdobu síně Národního památníku na Vítkově v Praze cyklem reliéfů Z české historie, v roce 1938 získal v Brně první cenu v soutěži na pomník Národního osvobození.

Druhou světovou válku prožil Makovský ve Zlíně. Pomáhal zakládat a organizovat tamní Školu umění, zúčastnil se odboje jako člen ilegálního Národně revolučního výboru inteligence.

Se zlínským obdobím je spojeno jeho působení v průmyslovém designu, na něž navázal jeho žák prof. Zdeněk Kovář.
Do této doby spadá celá řada sochařských portrétů (B. Němcová, K. H. Borovský, A. Jirásek, J. A. Komenský). Po osvobození se Makovský vrací do Brna.

Stává se docentem modelování na Fakultě architektury Vysoké školy technické, v roce 1947 jejím profesorem, je členem České akademie věd a umění.

V roce 1952 získává profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze.
V poválečném období se věnuje převážně monumentální pomníkové tvorbě (Partyzán ve Zlíně, Památník osvobození a sousoší Bratří Mrštíků v Brně, busta S. K. Neumanna v Bílovicích nad Svitavou, J. A. Komenský v Uherském Brodě, nizozemském Naardenu a na univerzitě v Betlehemu v USA).

Makovského dílo, zejména poválečné pomníkové realizace, oceňoval tehdejší režim (laureát státní ceny 1955 a 1958, téhož roku jmenován národním umělcem);
na Světové výstavě v Bruselu získává v roce 1958 Velkou cenu za alegorické sousoší Nový věk.

Poválečný návrat k tradičnímu zobrazování nesnižuje Makovského zásluhy o rozšíření obzorů naší výtvarné kultury. Umělec obohatil naše i evropské umění o hodnoty zásadního významu.

Vincenc Makovský je pochován na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě.

Jeho jméno nese od roku 1968 náměstí v Brně-Žabovřeskách a od září 2001 i lávka přes řeku Svitavu v Brně-Obřanech;
plaketa na jeho domě na Mlýnském nábřeží č. 17 v Brně-Obřanech připomíná místo, kde v letech 1945-1966 žil a tvořil.


Některá jeho díla :

- busta Karla st. ze Žerotína na nádvoří Nové radnice v Brně;
- busta prof.MUDr. Edwarda Babáka, zakladatele LF Masarykovy univerzity v Brně, (pův. na Komenského nám. před univerzitou, nyní v depozitáři Masarykovy univerzity);
- busta maršála Malinovského před Domem umění v Brně;
- busta S. K. Neumanna v Bílovicích nad Svitavou;
- busta prezidenta T.G. Masaryka před ZŠ T.G. Masaryka v Pudlově
(dnes měst. část Bohumín - Pudlov);
- pomník Vítězství Rudé armády nad fašismem na Moravském nám. v Brně;
- pomník J. A. Komenského v Uherském Brodě a v Naardenu;
- pomník Aloise Jiráska v Litomyšli;
- socha partyzána pro město Zlín;
- alegorická skupina pro fontánu v Mělníku;
- návrh Plastiky pro bazén, který realizoval jeho syn ing.arch. Zd. Makovský (plastika byla osazena r. 1998 u vstupu do areálu novostavby Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně);
- Heraldická postava lva na Pražském hradě;
- socha u pamětní desky obětí EF VUT v Brně, Antonínská 1;

Ocenění:
1938 – první cena v soutěži na pomník Národního osvobození v Brně
1958 – Velká cena za alegorické sousoší Nový věk na světové výstavě v Bruselu (nyní je umístěno před hlavní bránou brněnského výstaviště)
1960 – jmenován národním umělcem
1960 – Řád republiky