Violoncellista Vladimír Leixner vyrůstal v rodině známého teplického právníka, ale justiční svět ho příliš nelákal. Zvítězila u něj hudba a za svůj poměrně krátky život se stal významným českým violoncellistou a také zapáleným hudebním...
Životopis
Violoncellista Vladimír Leixner vyrůstal v rodině známého teplického právníka, ale justiční svět ho příliš nelákal. Zvítězila u něj hudba a za svůj poměrně krátky život se stal významným českým violoncellistou a také zapáleným hudebním organizátorem. Leixner své síly věnoval festivalu EuroArt, který si od roku 2oo1 vydobyl respektovanou pozici v pražském hudebním životě. Díky této akci se v České republice mohla představit pestrá škála zahraničních souborů a sólistů. Vladimíra Leixnera kolegové vnímali nejenom jako mimořádně skromného a slušného člověka, ale také jako tichého, cílevědomého a skromného umělce, který odešel na vrcholu svých tvůrčích sil. Vladimír Leixner zemřel po těžké nevyléčitelné nemoci ve věku 55 let.
Hudba:
Vladimír Leixner již v dětství projevoval výrazný hudební talent, proto vystudoval pražskou konzervatoř u prof. Josefa Chuchro a poté studoval ve třídě prof. Miloše Sádla Hudební akademii musických umění. Leixner byl ve svých 2o letech zakládajícím členem Doležalova kvarteta a v tomto uskupení vydržel až do r. 1985, kdy se stal členem jednoho z našich nejlepších komorních souborů, členem Stamicova kvarteta.
Tituly a ocenění:
Vladimír Leixner s oběma špičkovými soubory posbíral řadu velmi významných úspěchů. S Doležalovým kvartetem získal v roce 1973 cenu Pražského jara, r. 1978 stříbrnou medaili na festivalu v Bordeaux. Se Stamicovým kvartetem obdrželi v roce 1986 1. cenu Evropské rozhlasové unie na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Salzburgu, v roce 1988 získali v Paříži Grand Prix za nahrávku smyčcových kvartet Antonína Dvořáka a v roce 1991 stejnou cenu znovu, tentokráte za nahrávku děl Bohuslava Martinů.
Diskografie:
Na kontě Vladimíra Leixnera zcela logicky najdeme několik nosičů s interpretací vážné klasické i soudobé hudby a nahrávky se ani nedají dost dobře spočítat. Z mnoha desítek titulů si připomenutí zaslouží alespoň kvartetní tvorba a koncerty violoncellového repertoáru, které byly natočeny pro četná nahrávací studia. Leixner zvěčnil díla Johanese Brahmse, Antonína Dvořáka, Aloise Háby, Leoše Janáčka, Jana Klusáka, Bohuslava Martinů, Antonína Rejchy nebo Bedřicha Smetany. V roce 2oo3 vznikla také unikátní nahrávka Janáčkových Listů důvěrných podle skladatelovy neupravované verze.
Hudba:
Vladimír Leixner již v dětství projevoval výrazný hudební talent, proto vystudoval pražskou konzervatoř u prof. Josefa Chuchro a poté studoval ve třídě prof. Miloše Sádla Hudební akademii musických umění. Leixner byl ve svých 2o letech zakládajícím členem Doležalova kvarteta a v tomto uskupení vydržel až do r. 1985, kdy se stal členem jednoho z našich nejlepších komorních souborů, členem Stamicova kvarteta.
Tituly a ocenění:
Vladimír Leixner s oběma špičkovými soubory posbíral řadu velmi významných úspěchů. S Doležalovým kvartetem získal v roce 1973 cenu Pražského jara, r. 1978 stříbrnou medaili na festivalu v Bordeaux. Se Stamicovým kvartetem obdrželi v roce 1986 1. cenu Evropské rozhlasové unie na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Salzburgu, v roce 1988 získali v Paříži Grand Prix za nahrávku smyčcových kvartet Antonína Dvořáka a v roce 1991 stejnou cenu znovu, tentokráte za nahrávku děl Bohuslava Martinů.
Diskografie:
Na kontě Vladimíra Leixnera zcela logicky najdeme několik nosičů s interpretací vážné klasické i soudobé hudby a nahrávky se ani nedají dost dobře spočítat. Z mnoha desítek titulů si připomenutí zaslouží alespoň kvartetní tvorba a koncerty violoncellového repertoáru, které byly natočeny pro četná nahrávací studia. Leixner zvěčnil díla Johanese Brahmse, Antonína Dvořáka, Aloise Háby, Leoše Janáčka, Jana Klusáka, Bohuslava Martinů, Antonína Rejchy nebo Bedřicha Smetany. V roce 2oo3 vznikla také unikátní nahrávka Janáčkových Listů důvěrných podle skladatelovy neupravované verze.