Český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný „Legenda“. Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán....
Životopis
Český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný „Legenda“. Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet spoluzakládal jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors, v jejichž čele se začal hudbou zabývat profesionálně.
Dále prošel Orchestrem Karla Duby, založil první vlastní kapelu New Force, se kterou odehrál jediný koncert v srpnu 1968, posléze byl krátkodobě angažován jako sólový kytarista v George & Beatovens Petra Nováka. V zimě 1968 s bývalým kolegou z Komet a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založil Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace. Po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav ´Erno´ Šedivý pozval do další slavné kapely tehdejší doby, Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík dodnes nesmrtelné album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo a Mišík založil epizodní soubor Formace.
Ke konci první poloviny sedmdesátých let založil skupinu ETC..., se kterou – přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech – koncertuje dodnes. Zároveň se začal věnovat vedlejšímu akustičtějšímu sdružení Čunderground (původně s Vladimírem Mertou, Petrem Kalandrou ad., dnes vesměs se členy ETC...).
V letech 1976 – 2004 vydal Vladimír Mišík s ETC... deset řadových alb, několik dalších kompilací a podílel se na několika vedlejších projektech. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), doslova zlidověly a jsou ozdobami „kytarových večírků“ několika generací.
Rozhovor s Vladimírem Mišíkem ze dne 17. 3. 2004
Vaše nové album Umlkly stroje bylo anoncováno už na loňský rok. Proč se vydání zdrželo?
Měli jsme krédo, že budeme točit jen v tom nejúžasnějším psychickém i fyzickém rozpoložení – a to zejména v mém případě není příliš často. Vyskytly se i nějaké lehce technické problémy. Do toho přišlo léto, Jirka Veselý má u svého studia úžasný palouk a když bylo teplo a hezky, seděli jsme tam a dovnitř se nám ani moc nechtělo. Ale ten nejhlavnější důvod byl v tom, že nás netlačil žádný termín. Sice jsme si ho několikrát v upřímné víře dali, ale pořád jsme měli potřebu něco vylepšovat. Co vám mám povídat – jen Pavel Skála asi čtrnáctkrát přetáčel kytary... Doufám, že to všechno bylo jen k lepšímu.
Kapely vašeho typu většinou točí ve velkých studiích typu Sona. Vy jste ale tentokrát zvolili jinou variantu...
Sono je výborné studio, ale my jsme tentokrát chtěli vyzkoušet, trošku jiný způsob nahrávání, než je v takovém studiu běžný, tzn. že se nazkouší repertoár, člověk tam přijde a za měsíc musí být všecko hotovo. V tom totiž může být problém. Co se týče mě osobně, já jsem několik svých posledních desek nazpíval v zánětu průdušek a jiných indispozicích, protože jsme měli studio zamluvené a natáčet se prostě muselo. Proto jsme tentokrát zvolili poklidnější tempo, což bychom v Sonu prostě nemohli, jakkoli je to, znovu opakuji, výborné studio.
A mělo to ještě jeden důvod. Někteří muzikanti mají pořád výhrady k tomu, když je točí někdo jiný. Proto jsme si chtěli tu práci vyzkoušet sami, tedy že člověk nejen přijde a odehraje si svoje party, ale zároveň si ošetří všecko okolo. A myslím, že za soubor, zejména za hlavní natáčecí trio Jirka Veselý – Jirka Zelenka – Pavel Skála, můžu přiznat, že jsme zjistili, že to vůbec není lehké. Ale poprali jsme se s tím a myslím, že to nedopadlo nejhůř a nahrávka zní tak, jak si kapela představovala.
Jaká je teď vlastně stálá sestava ETC...? Z proměnlivě obsazených nahrávek desky to úplně jasně nevyplývá.
Je rozdíl mezi deskou a koncertem. Při nahrávání se vycházelo z aranží, co která skladba potřebovala. Když je třeba některá písnička „kytarovka“, Honza Hrubý tam neměl prostor, v těch lyričtějších zase jeho housle byly na místě. Album jsme začali navíc točit, když s námi ještě byl Olin Nejezchleba a pokračovali jsme, když místo něj přišel Kulich, tedy Petr Pokorný. Tím pádem se to v nahrávkách trochu prolnulo. Ale důvod byl ryze hudební.
Je reálné, že budete všechny písničky z alba hrát i na koncertech?
To z důvodu aranží reálné není nikdy. Už několik měsíců hrajeme Nočního chodce, Nad usínající milovanou a Z flámu. Já teď na měsíc odjíždím na léčení a za tu dobu kluci nazkoušejí další věci, které od května určitě do koncertního repertoáru zařadíme.
Dále prošel Orchestrem Karla Duby, založil první vlastní kapelu New Force, se kterou odehrál jediný koncert v srpnu 1968, posléze byl krátkodobě angažován jako sólový kytarista v George & Beatovens Petra Nováka. V zimě 1968 s bývalým kolegou z Komet a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založil Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace. Po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav ´Erno´ Šedivý pozval do další slavné kapely tehdejší doby, Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík dodnes nesmrtelné album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo a Mišík založil epizodní soubor Formace.
Ke konci první poloviny sedmdesátých let založil skupinu ETC..., se kterou – přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech – koncertuje dodnes. Zároveň se začal věnovat vedlejšímu akustičtějšímu sdružení Čunderground (původně s Vladimírem Mertou, Petrem Kalandrou ad., dnes vesměs se členy ETC...).
V letech 1976 – 2004 vydal Vladimír Mišík s ETC... deset řadových alb, několik dalších kompilací a podílel se na několika vedlejších projektech. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), doslova zlidověly a jsou ozdobami „kytarových večírků“ několika generací.
Rozhovor s Vladimírem Mišíkem ze dne 17. 3. 2004
Vaše nové album Umlkly stroje bylo anoncováno už na loňský rok. Proč se vydání zdrželo?
Měli jsme krédo, že budeme točit jen v tom nejúžasnějším psychickém i fyzickém rozpoložení – a to zejména v mém případě není příliš často. Vyskytly se i nějaké lehce technické problémy. Do toho přišlo léto, Jirka Veselý má u svého studia úžasný palouk a když bylo teplo a hezky, seděli jsme tam a dovnitř se nám ani moc nechtělo. Ale ten nejhlavnější důvod byl v tom, že nás netlačil žádný termín. Sice jsme si ho několikrát v upřímné víře dali, ale pořád jsme měli potřebu něco vylepšovat. Co vám mám povídat – jen Pavel Skála asi čtrnáctkrát přetáčel kytary... Doufám, že to všechno bylo jen k lepšímu.
Kapely vašeho typu většinou točí ve velkých studiích typu Sona. Vy jste ale tentokrát zvolili jinou variantu...
Sono je výborné studio, ale my jsme tentokrát chtěli vyzkoušet, trošku jiný způsob nahrávání, než je v takovém studiu běžný, tzn. že se nazkouší repertoár, člověk tam přijde a za měsíc musí být všecko hotovo. V tom totiž může být problém. Co se týče mě osobně, já jsem několik svých posledních desek nazpíval v zánětu průdušek a jiných indispozicích, protože jsme měli studio zamluvené a natáčet se prostě muselo. Proto jsme tentokrát zvolili poklidnější tempo, což bychom v Sonu prostě nemohli, jakkoli je to, znovu opakuji, výborné studio.
A mělo to ještě jeden důvod. Někteří muzikanti mají pořád výhrady k tomu, když je točí někdo jiný. Proto jsme si chtěli tu práci vyzkoušet sami, tedy že člověk nejen přijde a odehraje si svoje party, ale zároveň si ošetří všecko okolo. A myslím, že za soubor, zejména za hlavní natáčecí trio Jirka Veselý – Jirka Zelenka – Pavel Skála, můžu přiznat, že jsme zjistili, že to vůbec není lehké. Ale poprali jsme se s tím a myslím, že to nedopadlo nejhůř a nahrávka zní tak, jak si kapela představovala.
Jaká je teď vlastně stálá sestava ETC...? Z proměnlivě obsazených nahrávek desky to úplně jasně nevyplývá.
Je rozdíl mezi deskou a koncertem. Při nahrávání se vycházelo z aranží, co která skladba potřebovala. Když je třeba některá písnička „kytarovka“, Honza Hrubý tam neměl prostor, v těch lyričtějších zase jeho housle byly na místě. Album jsme začali navíc točit, když s námi ještě byl Olin Nejezchleba a pokračovali jsme, když místo něj přišel Kulich, tedy Petr Pokorný. Tím pádem se to v nahrávkách trochu prolnulo. Ale důvod byl ryze hudební.
Je reálné, že budete všechny písničky z alba hrát i na koncertech?
To z důvodu aranží reálné není nikdy. Už několik měsíců hrajeme Nočního chodce, Nad usínající milovanou a Z flámu. Já teď na měsíc odjíždím na léčení a za tu dobu kluci nazkoušejí další věci, které od května určitě do koncertního repertoáru zařadíme.
