Jeho matka byla židovského původu a otec byl ruský pop, než se rodina přestěhovala do USA. Vyrůstal v chudých poměrech na Manhattanu, kde si se svým bratrem přivydělával mytím aut, čištěním bot a podomním prodejem likérů. Od svých jedenácti let...
Životopis
Jeho matka byla židovského původu a otec byl ruský pop, než se rodina přestěhovala do USA. Vyrůstal v chudých poměrech na Manhattanu, kde si se svým bratrem přivydělával mytím aut, čištěním bot a podomním prodejem likérů. Od svých jedenácti let vystupoval v židovském divadle na 2. Avenue a jako čtrnáctiletý hrál Polonia ve školní inscenaci Shakespearova Hamleta. Později byl boxerským instruktorem a basketbalovým koučem.
Po 2. světové válce, kdy sloužil jako telegrafista u letectva, absolvoval herecké kurzy v manhattanské dramatické dílně Erwina Piscatora při New School for Social Research. Profesionální kariéru zahájil se zájezdovými divadelními soubory, mj. County Playhouse v Erie a Orange County Playhouse v New Yorku. 1948 debutoval na Broadwayi v historickém dramatu Maxwella Andersona Tisíc dnů s Annou, ale první výraznější úspěch slavil v komedii George Axelroda Zkazí úspěch Rocka Huntera? (1955-56) a komedii Harryho Kurnitze Ještě jednou, s citem (1958).
Od pol. 50. let se uplatnil před film. kamerou, ale dlouho byl obsazován do menších rolí padouchů a nesympatických chlapíků ve westernech, psychologických a kriminálních filmech, z nichž vyniká zejm. cynický reportér Mel Miller v satirickém pohledu do zákulisí americké komerční TV Tvář v davu (r. E. Kazan). Výrazněji se prosadil až v 60. letech, kdy nejprve jako režisér natočil laciné kriminální drama Gangsterský příběh; do širšího diváckého povědomí se zapsal hlavní úlohou zvláštního agenta Lexe Rogerse v TV seriálu Tallahassae 7000 (1961).
Úspěšně si počínal také na Broadwayi, kde mu byla za roli francouzského aristokrata v komedii Harryho Kurnitze a Marcela Acharda Komisař Clouseau na stopě udělena cena Tony 1962; jejím laureátem se stal i o tři roky později díky úloze nepořádného a nedbalého sportovního reportéra Oscara Madisona ve hře Podivný pár, kterou speciálně pro něho napsal dramatik Neil Simon. Tuto roli si zahrál jak v broadwayské inscenaci, tak ve stejnojmenné film. verzi (r. G. Saks). Jeho herecký vývoj značně ovlivnila spolupráce s režisérem Billym Wilderem, v jehož komediích vytvořil populární komickou dvojici s Jackem Lemmonem; jejich humor byl založen na kontrastu dvou odlišných typů.
Osobitá mimika jeho vrásčité buldočí tváře s typickými úšklebky a pomalá artikulace byly zdrojem poněkud jiného komického stylu než byl Lemmonův. Oproti postavám ušlápnutých, rozpačitých a potrhlých smolařů a nešiků, které ztělesňoval Lemmon, představovali hrdinové W. M. spíš drsné, prohnané, lhostejné až cynické světáky. Oscarem 1966 byla odměněna jeho vedlejší úloha pokoutního právníka Willieho Gingriche, snažícího se podvodem vymoci milion dolarů jako bolestné pro těžce zraněného sportovního kameramana (Jack Lemmon), v satirické frašce Štístko.
Zajímavou zkušeností pro něho byla role bohatého majitele obchodu s krmivy Horace Vandergeldera, do jehož života osudově zasáhne temperamentní vdova (Barbra Streisandová), ve film. podobě slavného muzikálu Michaela Stewarta Hello, Dolly (r. G. Kelly). Neúspěšně se ucházel o Oscara 1971 rolí dobrosrdečného, neposedného a umíněného starého vdovce Josepha Kotchera zvaného Kotch, který odmítne jít do domova důchodců a ujme se svobodné dívky (Deborah Wintersová) s dítětem, v sentimentální komedii Kotch (r. J. Lemmon).
Neunikla mu však cena BAFTA 1973, kterou obdržel za postavu sukničkáře Peta, o jehož manželských peripetiích vypráví tragikomedie podle románu Petera de Vriese Pete a Tillie (r. M. Ritt). Tatáž cena ho neminula ani v následujícím roce díky titulnímu partu bankovního lupiče, pronásledovaného zároveň policií a členy mafie, která měla v bance ukryté peníze, v kriminálním thrilleru Charley Varrick (r. D. Siegel). Mezi kandidáty na Oscara 1975 ho vynesla úloha vaudevillového veterána, komika Willyho Clarka, jenž se opět po mnoha letech schází na jednom pódiu se svým někdejším kolegou (George Burns), ve film. přepisu Simonovy nostalgické komedie Vstupte (r. H. Ross).
Zcela jiného ražení je postava rázného šéfredaktora vlivného časopisu Waltera Burnse, za jejíž ztvárnění ve film. adaptaci satirické hry o novinářské etice Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (r. B. Wilder) získal Donatellova Davida 1975. Zájem o spolupráci s ním neochabl ani v posledních letech, jak o tom svědčí mj. úloha zdánlivě nerudného, ve skutečnosti však dobráckého George Wilsona, který se nakonec spřátelí se svým neposedným šestiletým sousedem (M. Gamble), v rodinné situační komedii Dennis - postrach okolí (r. N. Castle).
Hold jeho umění vzdal italský komik Roberto Benigni, když ho obsadil do role amerického kněze Maurice, k němuž se na Zemi připojí nezkušený ďábel (Roberto Benigni), v komedii Ďáblík. 1948-58 měl za manželku Grace Johnsonovou a 1959 se oženil s herečkou Carol Marcusovou-Saroyanovou, provdanou předtím za spisovatele Williama Saroyana; jejich syn Charles Matthau (nar. 1965) je hercem a režisérem.
Po 2. světové válce, kdy sloužil jako telegrafista u letectva, absolvoval herecké kurzy v manhattanské dramatické dílně Erwina Piscatora při New School for Social Research. Profesionální kariéru zahájil se zájezdovými divadelními soubory, mj. County Playhouse v Erie a Orange County Playhouse v New Yorku. 1948 debutoval na Broadwayi v historickém dramatu Maxwella Andersona Tisíc dnů s Annou, ale první výraznější úspěch slavil v komedii George Axelroda Zkazí úspěch Rocka Huntera? (1955-56) a komedii Harryho Kurnitze Ještě jednou, s citem (1958).
Od pol. 50. let se uplatnil před film. kamerou, ale dlouho byl obsazován do menších rolí padouchů a nesympatických chlapíků ve westernech, psychologických a kriminálních filmech, z nichž vyniká zejm. cynický reportér Mel Miller v satirickém pohledu do zákulisí americké komerční TV Tvář v davu (r. E. Kazan). Výrazněji se prosadil až v 60. letech, kdy nejprve jako režisér natočil laciné kriminální drama Gangsterský příběh; do širšího diváckého povědomí se zapsal hlavní úlohou zvláštního agenta Lexe Rogerse v TV seriálu Tallahassae 7000 (1961).
Úspěšně si počínal také na Broadwayi, kde mu byla za roli francouzského aristokrata v komedii Harryho Kurnitze a Marcela Acharda Komisař Clouseau na stopě udělena cena Tony 1962; jejím laureátem se stal i o tři roky později díky úloze nepořádného a nedbalého sportovního reportéra Oscara Madisona ve hře Podivný pár, kterou speciálně pro něho napsal dramatik Neil Simon. Tuto roli si zahrál jak v broadwayské inscenaci, tak ve stejnojmenné film. verzi (r. G. Saks). Jeho herecký vývoj značně ovlivnila spolupráce s režisérem Billym Wilderem, v jehož komediích vytvořil populární komickou dvojici s Jackem Lemmonem; jejich humor byl založen na kontrastu dvou odlišných typů.
Osobitá mimika jeho vrásčité buldočí tváře s typickými úšklebky a pomalá artikulace byly zdrojem poněkud jiného komického stylu než byl Lemmonův. Oproti postavám ušlápnutých, rozpačitých a potrhlých smolařů a nešiků, které ztělesňoval Lemmon, představovali hrdinové W. M. spíš drsné, prohnané, lhostejné až cynické světáky. Oscarem 1966 byla odměněna jeho vedlejší úloha pokoutního právníka Willieho Gingriche, snažícího se podvodem vymoci milion dolarů jako bolestné pro těžce zraněného sportovního kameramana (Jack Lemmon), v satirické frašce Štístko.
Zajímavou zkušeností pro něho byla role bohatého majitele obchodu s krmivy Horace Vandergeldera, do jehož života osudově zasáhne temperamentní vdova (Barbra Streisandová), ve film. podobě slavného muzikálu Michaela Stewarta Hello, Dolly (r. G. Kelly). Neúspěšně se ucházel o Oscara 1971 rolí dobrosrdečného, neposedného a umíněného starého vdovce Josepha Kotchera zvaného Kotch, který odmítne jít do domova důchodců a ujme se svobodné dívky (Deborah Wintersová) s dítětem, v sentimentální komedii Kotch (r. J. Lemmon).
Neunikla mu však cena BAFTA 1973, kterou obdržel za postavu sukničkáře Peta, o jehož manželských peripetiích vypráví tragikomedie podle románu Petera de Vriese Pete a Tillie (r. M. Ritt). Tatáž cena ho neminula ani v následujícím roce díky titulnímu partu bankovního lupiče, pronásledovaného zároveň policií a členy mafie, která měla v bance ukryté peníze, v kriminálním thrilleru Charley Varrick (r. D. Siegel). Mezi kandidáty na Oscara 1975 ho vynesla úloha vaudevillového veterána, komika Willyho Clarka, jenž se opět po mnoha letech schází na jednom pódiu se svým někdejším kolegou (George Burns), ve film. přepisu Simonovy nostalgické komedie Vstupte (r. H. Ross).
Zcela jiného ražení je postava rázného šéfredaktora vlivného časopisu Waltera Burnse, za jejíž ztvárnění ve film. adaptaci satirické hry o novinářské etice Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (r. B. Wilder) získal Donatellova Davida 1975. Zájem o spolupráci s ním neochabl ani v posledních letech, jak o tom svědčí mj. úloha zdánlivě nerudného, ve skutečnosti však dobráckého George Wilsona, který se nakonec spřátelí se svým neposedným šestiletým sousedem (M. Gamble), v rodinné situační komedii Dennis - postrach okolí (r. N. Castle).
Hold jeho umění vzdal italský komik Roberto Benigni, když ho obsadil do role amerického kněze Maurice, k němuž se na Zemi připojí nezkušený ďábel (Roberto Benigni), v komedii Ďáblík. 1948-58 měl za manželku Grace Johnsonovou a 1959 se oženil s herečkou Carol Marcusovou-Saroyanovou, provdanou předtím za spisovatele Williama Saroyana; jejich syn Charles Matthau (nar. 1965) je hercem a režisérem.