Wayne Douglas Gretzky, přezdívaný The Great One, je bývalý kanadský hokejista, který je v současnosti spoluvlastníkem a trenérem Pheonix Coyotes. Gretzky je často považován za nejlepšího hráče v historii NHL. Total Hockey: The Official...
Životopis
Wayne Douglas Gretzky, přezdívaný The Great One, je bývalý kanadský hokejista, který je v současnosti spoluvlastníkem a trenérem Pheonix Coyotes.
Gretzky je často považován za nejlepšího hráče v historii NHL. Total Hockey: The Official Encyclopedia of the NHL označuje Gretzkyho jako „největšího hráče všech dob“. Je obecně přijímán jako největší hráč své éry a mnoha sportovními komentátory, hráči, trenéry a fanoušky je považován za nejlepšího hráče všech dob.
Již ve věku dítěte byl odhalen jeho obrosvký talent, hrál o úroveň výše než jeho vrstevníci. Profesionálním hráčem se stal v 17 letech ve World Hockey Association, odkud později přešel do NHL. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, 6 All-Star rekordů, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, zíksal 9x Hart Trophy a 10x Art Ross Trophy. Je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezónu získal 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL získal více než 100 bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii.
Kariéru ukončil v roce 1999, na Zimních olympijských hrách 2002 byl manažerem kanadského týmu. V roce 2000 se stal spolumajitelem týmu Phoenix Coyotes a po výluce NHL v letech 2004-2005 se stal hlavním trenérem.
Kromě mnoha rekordů a ocenění, které během své kariéry získal, je také jediným hráčem NHL, který měl číslo dresu 99 a po skončení jeho kariéry bylo v celé NHL vyřazeno.
Mládí:
K tomu, aby jste mohli hrát nějakou hokejovou soutěž v okolí Brantfordu, malého města na severu Kanady mezi Buffalem a Torontem, potřebujete být starší alespoň deseti let. Přesto jste z ochozů brantfordského zimáku v roce 1968 mohli zahlédnout šestiletého caparta proplétajícího se mezi o hlavu vyššími spoluhráči. Ten chlapec se totiž jmenoval Wayne Gretzky a s jedenáctkou na dresu měl právo nastupovat ve třetím útoku brantfordských "Steelers" tak brzy proto, že se svým o čtyři roky starším spoluhráčům bez problémů vyrovnal. Ve své druhé sezóně vstřelil 27 branek, o rok později už 104 a pak 196! Když konečně oslavil své desáté narozeniny, vstřelil 130 cm vysoký Gretzky v sezóně 1971-72 za svůj tým 378 branek v 69 zápasech!!! V této věkové skupině je to pochopitelně dodnes rekord. Ve svém prvním rozhovoru pro Toronto Telegram´s se tehdy vyznal: "Mým velkým vzorem je Gordie Howe. Chtěl bych být jako on."
Malý Wayne se náhle stal malou hvězdou celého Ontaria. Jeden z novinářů mu poprvé přiřkl přízvisko "Great" a objevila se dokonce spekulace, že New York Rangers koupí celý tým Brantfordu, jen aby měli na Gretzkého výsadní právo. Sám Wayne ale z celého poprasku kolem své osoby nebyl zrovna nadšený, a až přehnanou pozornost nepříliš dobře snášel. Když tenkrát jezdil Brantford na turnaj mimo město, bylo možné vidět plakáty typu: "Přijďte se podívat na Wayna Gretzkého, desetileté střelecké eso". Úspěchy však většinou doprovází také závist, v tomto případě paradoxně od rodičů Gretzkyho spoluhráčů, kteří tvrdili, že Wayne má až příliš často puk na úkor ostatních. Často na něj pokřikovali a jednou jej dokonce při představování na domácím ledě vypískali. Pro náctileté dítě to byla až příliš krutá zkušenost. Přestože pravidelně hrával před vyprodaným patnáctitisícovým stadionem, stále více si uvědomoval, že vždycky budou existovat dva druhy lidí. Jedni jej budou chtít vytesat do žuly a druzí nejraději hned pověsit. Ve čtrnácti letech už ten přehnaný tlak na svoji osobu přestal snášet a rozhodl se, že chce pryč z města...
Když se v roce 1976 naskytla příležitost hrát v juniorském týmu Toronta, neváhal Gretzky ani minutu. Neustálý tlak pomluv a nadávek od lidí z rodného Brantfordu začínal být totiž už nesnesitelný. Původně měl v Torontu nastupovat za starší dorost, ale trenéři "šoupli" čtrnáctiletého Gretzkyho rovnou mezi dvacetileté juniory Toronta Seneca. Nervozita z něj spadla hned v prvním zápase, kdy vstřelil dva góly. V Torontu bydlel u cizí rodiny a brzy se mu začalo stýskat, ale nemohl si vynachválit skutečnost, že jej nikdo nezná a začínal se znovu cítit svobodně. Během dvou let v Torontu si udržoval průměr branky na zápas a byl oporou týmu. Svoji profesionální kariéru zahájil v ontarijské hokejové lize OHA za Petersborough na konci sezóny 1976-77, kdy dres "Petes" oblékl na tři zápasy.
Další ročník v OHA už zahájil v Sault Ste. Marie, kam se mu původně vůbec nechtělo. Ale po shlédnutí města a dohodnutí podmínek změnil názor. Nejvíce se mu zamlouvalo, že mohl bydlet u rodiny, kterou dobře znal a rodiče si zas nemohli vynachválit klauzuli, podle které mu v případě zranění klub zaplatí čtyři roky na jakékoliv univerzitě v Severní Americe. Právě v Sault Ste. Marie začal Gretzky nosit číslo 99. Chtěl sice devítku jako Gordie Howe, ale tu už měl spoluhráč Brian Gualazzi, tak nosil devatenáctku a chvíli čtrnáctku. V době, kdy Phil Esposito zdvojil svoji sedmičku na 77, poradil Gretzkému trenér Muzz MacPherson, aby nosil číslo devadesát devět. Zrodil se nový sportovní mýtus.
Za jeden rok v Sault Ste. Marie dokázal Gretzky zařídit více jak polovinu branek celého týmu, ale po odchodu trenéra MacPhersona zatoužil změnit působiště. NHL tehdy mladým juniorům příliš šancí nedávala a tak mu jeho agent sehnal místo v rádobykonkurenční WHA. Zájem o něj nejprve projevil Birmingham, kde by se sešel s Michelem Gouletem, budoucím spoluhráčem v kanadské reprezentaci, ale nakonec zamířil do Indianapolis. Ve městě automobilových závodů podepsal 12. června 1978 svoji první profesionální smlouvu na 1,75 miliónu - z původních sedmi let bylo nakonec pouze osm zápasů.
V Indianapolis zažíval stejné pocity anonymity jako u torontských juniorů - nikdo si jej příliš nevšímal, možná že až příliš. Kromě zahajovacího utkání chodila na zápasy týmu polovina diváků a když šel Gretzky rozdávat autogramy do obchodního centra, zájem o podpis "největšího taháku klubu" projevili pouze čtyři kolemjdoucí. Šest bodů v osmi zápasech bylo zklamáním i pro majitele zadluženého týmu a tak v listopadu 1978 poslal Gretzkyho za odstupné 850.000 dolarů do Edmontonu.
Gretzky je často považován za nejlepšího hráče v historii NHL. Total Hockey: The Official Encyclopedia of the NHL označuje Gretzkyho jako „největšího hráče všech dob“. Je obecně přijímán jako největší hráč své éry a mnoha sportovními komentátory, hráči, trenéry a fanoušky je považován za nejlepšího hráče všech dob.
Již ve věku dítěte byl odhalen jeho obrosvký talent, hrál o úroveň výše než jeho vrstevníci. Profesionálním hráčem se stal v 17 letech ve World Hockey Association, odkud později přešel do NHL. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, 6 All-Star rekordů, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, zíksal 9x Hart Trophy a 10x Art Ross Trophy. Je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezónu získal 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL získal více než 100 bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii.
Kariéru ukončil v roce 1999, na Zimních olympijských hrách 2002 byl manažerem kanadského týmu. V roce 2000 se stal spolumajitelem týmu Phoenix Coyotes a po výluce NHL v letech 2004-2005 se stal hlavním trenérem.
Kromě mnoha rekordů a ocenění, které během své kariéry získal, je také jediným hráčem NHL, který měl číslo dresu 99 a po skončení jeho kariéry bylo v celé NHL vyřazeno.
Mládí:
K tomu, aby jste mohli hrát nějakou hokejovou soutěž v okolí Brantfordu, malého města na severu Kanady mezi Buffalem a Torontem, potřebujete být starší alespoň deseti let. Přesto jste z ochozů brantfordského zimáku v roce 1968 mohli zahlédnout šestiletého caparta proplétajícího se mezi o hlavu vyššími spoluhráči. Ten chlapec se totiž jmenoval Wayne Gretzky a s jedenáctkou na dresu měl právo nastupovat ve třetím útoku brantfordských "Steelers" tak brzy proto, že se svým o čtyři roky starším spoluhráčům bez problémů vyrovnal. Ve své druhé sezóně vstřelil 27 branek, o rok později už 104 a pak 196! Když konečně oslavil své desáté narozeniny, vstřelil 130 cm vysoký Gretzky v sezóně 1971-72 za svůj tým 378 branek v 69 zápasech!!! V této věkové skupině je to pochopitelně dodnes rekord. Ve svém prvním rozhovoru pro Toronto Telegram´s se tehdy vyznal: "Mým velkým vzorem je Gordie Howe. Chtěl bych být jako on."
Malý Wayne se náhle stal malou hvězdou celého Ontaria. Jeden z novinářů mu poprvé přiřkl přízvisko "Great" a objevila se dokonce spekulace, že New York Rangers koupí celý tým Brantfordu, jen aby měli na Gretzkého výsadní právo. Sám Wayne ale z celého poprasku kolem své osoby nebyl zrovna nadšený, a až přehnanou pozornost nepříliš dobře snášel. Když tenkrát jezdil Brantford na turnaj mimo město, bylo možné vidět plakáty typu: "Přijďte se podívat na Wayna Gretzkého, desetileté střelecké eso". Úspěchy však většinou doprovází také závist, v tomto případě paradoxně od rodičů Gretzkyho spoluhráčů, kteří tvrdili, že Wayne má až příliš často puk na úkor ostatních. Často na něj pokřikovali a jednou jej dokonce při představování na domácím ledě vypískali. Pro náctileté dítě to byla až příliš krutá zkušenost. Přestože pravidelně hrával před vyprodaným patnáctitisícovým stadionem, stále více si uvědomoval, že vždycky budou existovat dva druhy lidí. Jedni jej budou chtít vytesat do žuly a druzí nejraději hned pověsit. Ve čtrnácti letech už ten přehnaný tlak na svoji osobu přestal snášet a rozhodl se, že chce pryč z města...
Když se v roce 1976 naskytla příležitost hrát v juniorském týmu Toronta, neváhal Gretzky ani minutu. Neustálý tlak pomluv a nadávek od lidí z rodného Brantfordu začínal být totiž už nesnesitelný. Původně měl v Torontu nastupovat za starší dorost, ale trenéři "šoupli" čtrnáctiletého Gretzkyho rovnou mezi dvacetileté juniory Toronta Seneca. Nervozita z něj spadla hned v prvním zápase, kdy vstřelil dva góly. V Torontu bydlel u cizí rodiny a brzy se mu začalo stýskat, ale nemohl si vynachválit skutečnost, že jej nikdo nezná a začínal se znovu cítit svobodně. Během dvou let v Torontu si udržoval průměr branky na zápas a byl oporou týmu. Svoji profesionální kariéru zahájil v ontarijské hokejové lize OHA za Petersborough na konci sezóny 1976-77, kdy dres "Petes" oblékl na tři zápasy.
Další ročník v OHA už zahájil v Sault Ste. Marie, kam se mu původně vůbec nechtělo. Ale po shlédnutí města a dohodnutí podmínek změnil názor. Nejvíce se mu zamlouvalo, že mohl bydlet u rodiny, kterou dobře znal a rodiče si zas nemohli vynachválit klauzuli, podle které mu v případě zranění klub zaplatí čtyři roky na jakékoliv univerzitě v Severní Americe. Právě v Sault Ste. Marie začal Gretzky nosit číslo 99. Chtěl sice devítku jako Gordie Howe, ale tu už měl spoluhráč Brian Gualazzi, tak nosil devatenáctku a chvíli čtrnáctku. V době, kdy Phil Esposito zdvojil svoji sedmičku na 77, poradil Gretzkému trenér Muzz MacPherson, aby nosil číslo devadesát devět. Zrodil se nový sportovní mýtus.
Za jeden rok v Sault Ste. Marie dokázal Gretzky zařídit více jak polovinu branek celého týmu, ale po odchodu trenéra MacPhersona zatoužil změnit působiště. NHL tehdy mladým juniorům příliš šancí nedávala a tak mu jeho agent sehnal místo v rádobykonkurenční WHA. Zájem o něj nejprve projevil Birmingham, kde by se sešel s Michelem Gouletem, budoucím spoluhráčem v kanadské reprezentaci, ale nakonec zamířil do Indianapolis. Ve městě automobilových závodů podepsal 12. června 1978 svoji první profesionální smlouvu na 1,75 miliónu - z původních sedmi let bylo nakonec pouze osm zápasů.
V Indianapolis zažíval stejné pocity anonymity jako u torontských juniorů - nikdo si jej příliš nevšímal, možná že až příliš. Kromě zahajovacího utkání chodila na zápasy týmu polovina diváků a když šel Gretzky rozdávat autogramy do obchodního centra, zájem o podpis "největšího taháku klubu" projevili pouze čtyři kolemjdoucí. Šest bodů v osmi zápasech bylo zklamáním i pro majitele zadluženého týmu a tak v listopadu 1978 poslal Gretzkyho za odstupné 850.000 dolarů do Edmontonu.
