Vyrůstala s jednou sestrou v dělnické rodině. V letech 1961-64 studovala na Akademii dramatických umění v Amsterdamu. Poté pět let působila v divadelních souborech v Haagu, Rotterdamu a Amsterdamu, kde účinkovala většinou v dílech moderních autorů.

Ve filmu začínala na konci 60. let u režisérů s uměleckými ambicemi. První významnou rolí byla titulní hrdinka, jejíž svobodomyslné chování a milostné vztahy vzbudí rozruch mezi obyvateli malé vesnice na břehu řeky, ve film. přepisu románu Stijna Streuvelse Mira (r. F. Rademakers).

V pol. 70. let účinkovala v několika francouzských erotických filmech. Během 70. a 80. let se prosadila jako hlavní ženská hvězda nizozemské kinematografie, zejm. díky spolupráci s režiséry Pimem de la Parrou, Wimem Verstappenem a Harrym Kümmelem.

Do mezinárodního povědomí však vstoupila teprve titulní úlohou vdovy, sdílející na venkově čtyřicet let osud nezávislé ženy se svými potomky a přáteli, v psychologické rodinné sáze Antonia (r. M. Gorrisová), oceněné Oscarem 1997.

Hrála rovněž v TV seriálech Mag het iets meer zijn? (1990, Může toho být trochu víc?) a Eine kleine Nachtmerrie (1996, Malá noční můra).

Od 90. let se věnuje také filmové (zejm. krátké filmy a reklamy) a divadelní režii. Její celovečerní režijní debut Motýl zvedá kočku, na němž se scenáristicky podílela, vypráví příběh architekta (Arjan Kindermans), kterého na vrcholu života sklátí roztroušená skleróza.

V dubnu 1996 navštívila Prahu jako host přehlídky Dny evropského filmu a v lednu 1999 se zúčastnila v Praze premiéry filmu Antonia.