William Wallace (cca 1270 – 1305) byl skotský národní hrdina a jedna z hlavních postav skotských válek o nezávislost.
William Wallace se narodil jako druhý syn sira Alana Wallace of Elderslie, který byl vazal Jamese Stewarda, předka pozdější...
Životopis
William Wallace (cca 1270 – 1305) byl skotský národní hrdina a jedna z hlavních postav skotských válek o nezávislost.
William Wallace se narodil jako druhý syn sira Alana Wallace of Elderslie, který byl vazal Jamese Stewarda, předka pozdější skotské královské dynastie, a rytířem. Patřil tedy k nižší šlechtě tzv. gentry. William byl svými dvěma strýci vychováván k povolání kněze, mimo jiné také ovládl francouzštinu a latinu. O jeho dalších osudech před rokem 1297 nejsou potvrzené zprávy a proto se o nich spíše spekuluje.
Válka o nezávislost:
Za jeho první vystoupení proti Angličanům se považuje potyčka v městě Lanark, při níž zabil dva vojáky. Poté se z něj stal psanec. Sir William Heselrig, anglický guvernér města Lanark ve snaze chytit Wallace zajal a později popravil Marion Braidfute, která měla být jeho tajnou ženu. V květnu 1297 se Wallace pomstil a Heselriga zabil. Tak aspoň popisuje Wallacovy začátky legenda. Jisté je, že Wallace kolem sebe soustředil malou armádu a v srpnu 1297 se spojil se silami, které vedl Andrew Moray u města Stirling.
Bitva u Stirling bridge:
Došlo k ní 11. září 1297. Skotská armáda pod vedením Wallace a Moraye byla slabší početně i výzbrojí, ale zaujala výhodné obranné postavení. Angličané se pod vedením hraběte ze Surrey pokusili přejít most, byli ale na konci mostu zatlačeni zpět na něj. Skotové podle předem připraveného plánu most strhli a velká část anglických těžkooděných rytířů se po pádu mostu utopila. Naneštěstí pro Skoty byl během bitvy Moray zraněn a za tři měsíce zraněním podlehl.
Ochráncem království a velitelem jeho armád:
Tato bitva dala Skotům naději. Po bitvě byl William pasován rytířem - pravděpodobně Robertem Brucem - a prohlášen Ochráncem Skotska a velitelem jeho armád po dobu nepřítomnosti krále Jana Balliola. Během zbytku roku a začátku dalšího se Wallace pokoušel stmelit skotskou šlechtu. Když v dubnu 1298 vtáhli Angličané do Skotska, vyhýbal se Wallace bitvě.
Bitva u Falkirku:
21. července 1298 se konečně skotská a anglická armáda střetly v bitvě. Wallace zaujal obranné postavení tvořené čtyřmi čtverci kopiníků tzv. schiltron. Tato obranná hráz kopí měla zastavit anglickou těžkou jízdu a zároveň poskytnout krytí lukostřelcům a lehké jízdě. Ta měla po zastavení Angličanů využít zmatku v jejich řadách a rozehnat je. Tento plán ale počítal se součinností šlechtické těžké jízdy, která měla napadnout anglický týl a porazit velšské lučištníky. Rytíři Wallace zradili a opustili pole. Těžkopádná formace Skotů nemohla za této situace nijak manévrovat. Anglický velitel, král Eduard I. této situace využil a nechal před útokem jízdy lukostřelce, aby „připravili půdu“. Oslabené schiltrony nebyly schopny odolat náporu těžké jízdy a bitva skončila naprostým zničením skotské armády. Podobný plán použil Robert Bruce v bitvě u Bannockburnu. Díky tomu, že jeho jízda zničila anglické lukostřelce, skončila bitva drtivým vítězstvím Skotů.
Další osudy:
Po prohrané bitvě se Wallace v záři 1298 vzdal titulu Ochránce království ve prospěch Roberta Bruce, hraběte z Carricku a Johna Comyna of Badenoch, bratrance zajatého krále Jana. Doufal tak, že tím donutí spolupracovat dva rivaly v boji o skotský trůn. To se částečně dařilo. V roce 1302 se ale Bruce smířil s anglickým králem. Odpor Skotů se pomalu hroutil. Wallace se pokusil zabránit úplné porážce tím, že se vydal hledat podporu do Francie. Výsledek této mise je nejasný. Wallace byl po návratu zajat, takže pokud došlo k nějaké dohodě s Francouzi, nebyla uskutečněna.
Zajetí a poprava:
Wallace byl zrazen skotským šlechticem a zajat. Došlo k tomu někdy v létě 1305 před 5. srpnem. Byl převezen do Londýna, kde byl obviněn z velezrady. Jelikož pokládal stále za krále Skotska Jana Balliola, tvrdil že nemohl zradit Eduarda I., který nebyl jeho králem a ani mu nepřisahal věrnost. Soud ho shledal vinným a jelikož Eduard I. doufal, že s jeho smrtí skončí odpor a zároveň zastraší Skoty, byl podroben 23. srpna 1305 drastické popravě. Tento předpoklad Eduardovi I. nevyšel, už v roce 1306 se mu znovu postavil Robert Bruce. Eduard I. se vydal na další tažení do Skotska, ale cestou zemřel.
William Wallace se narodil jako druhý syn sira Alana Wallace of Elderslie, který byl vazal Jamese Stewarda, předka pozdější skotské královské dynastie, a rytířem. Patřil tedy k nižší šlechtě tzv. gentry. William byl svými dvěma strýci vychováván k povolání kněze, mimo jiné také ovládl francouzštinu a latinu. O jeho dalších osudech před rokem 1297 nejsou potvrzené zprávy a proto se o nich spíše spekuluje.
Válka o nezávislost:
Za jeho první vystoupení proti Angličanům se považuje potyčka v městě Lanark, při níž zabil dva vojáky. Poté se z něj stal psanec. Sir William Heselrig, anglický guvernér města Lanark ve snaze chytit Wallace zajal a později popravil Marion Braidfute, která měla být jeho tajnou ženu. V květnu 1297 se Wallace pomstil a Heselriga zabil. Tak aspoň popisuje Wallacovy začátky legenda. Jisté je, že Wallace kolem sebe soustředil malou armádu a v srpnu 1297 se spojil se silami, které vedl Andrew Moray u města Stirling.
Bitva u Stirling bridge:
Došlo k ní 11. září 1297. Skotská armáda pod vedením Wallace a Moraye byla slabší početně i výzbrojí, ale zaujala výhodné obranné postavení. Angličané se pod vedením hraběte ze Surrey pokusili přejít most, byli ale na konci mostu zatlačeni zpět na něj. Skotové podle předem připraveného plánu most strhli a velká část anglických těžkooděných rytířů se po pádu mostu utopila. Naneštěstí pro Skoty byl během bitvy Moray zraněn a za tři měsíce zraněním podlehl.
Ochráncem království a velitelem jeho armád:
Tato bitva dala Skotům naději. Po bitvě byl William pasován rytířem - pravděpodobně Robertem Brucem - a prohlášen Ochráncem Skotska a velitelem jeho armád po dobu nepřítomnosti krále Jana Balliola. Během zbytku roku a začátku dalšího se Wallace pokoušel stmelit skotskou šlechtu. Když v dubnu 1298 vtáhli Angličané do Skotska, vyhýbal se Wallace bitvě.
Bitva u Falkirku:
21. července 1298 se konečně skotská a anglická armáda střetly v bitvě. Wallace zaujal obranné postavení tvořené čtyřmi čtverci kopiníků tzv. schiltron. Tato obranná hráz kopí měla zastavit anglickou těžkou jízdu a zároveň poskytnout krytí lukostřelcům a lehké jízdě. Ta měla po zastavení Angličanů využít zmatku v jejich řadách a rozehnat je. Tento plán ale počítal se součinností šlechtické těžké jízdy, která měla napadnout anglický týl a porazit velšské lučištníky. Rytíři Wallace zradili a opustili pole. Těžkopádná formace Skotů nemohla za této situace nijak manévrovat. Anglický velitel, král Eduard I. této situace využil a nechal před útokem jízdy lukostřelce, aby „připravili půdu“. Oslabené schiltrony nebyly schopny odolat náporu těžké jízdy a bitva skončila naprostým zničením skotské armády. Podobný plán použil Robert Bruce v bitvě u Bannockburnu. Díky tomu, že jeho jízda zničila anglické lukostřelce, skončila bitva drtivým vítězstvím Skotů.
Další osudy:
Po prohrané bitvě se Wallace v záři 1298 vzdal titulu Ochránce království ve prospěch Roberta Bruce, hraběte z Carricku a Johna Comyna of Badenoch, bratrance zajatého krále Jana. Doufal tak, že tím donutí spolupracovat dva rivaly v boji o skotský trůn. To se částečně dařilo. V roce 1302 se ale Bruce smířil s anglickým králem. Odpor Skotů se pomalu hroutil. Wallace se pokusil zabránit úplné porážce tím, že se vydal hledat podporu do Francie. Výsledek této mise je nejasný. Wallace byl po návratu zajat, takže pokud došlo k nějaké dohodě s Francouzi, nebyla uskutečněna.
Zajetí a poprava:
Wallace byl zrazen skotským šlechticem a zajat. Došlo k tomu někdy v létě 1305 před 5. srpnem. Byl převezen do Londýna, kde byl obviněn z velezrady. Jelikož pokládal stále za krále Skotska Jana Balliola, tvrdil že nemohl zradit Eduarda I., který nebyl jeho králem a ani mu nepřisahal věrnost. Soud ho shledal vinným a jelikož Eduard I. doufal, že s jeho smrtí skončí odpor a zároveň zastraší Skoty, byl podroben 23. srpna 1305 drastické popravě. Tento předpoklad Eduardovi I. nevyšel, už v roce 1306 se mu znovu postavil Robert Bruce. Eduard I. se vydal na další tažení do Skotska, ale cestou zemřel.