Je tomu již více než padesát let, co na ledě NHL poprvé stanul hokejista černé pleti. Willie O´Ree vzpomíná, jak na ledě musel čelit rasistickým narážkám a v soukromí anonymním výhrůžkám smrtí.
Hrozby smrti přišly až v posledních několika letech, od doby, kdy dnes 72letý O´Ree začal pracovat pro NHL coby propagátor hokeje mezi mladými hráči černé pleti a hráči s rozličným etnickým původem.

"V dopisech stálo: „Víme, že hráči jako ty jsou v Kanadě, ale nemusíš je tahat do Států.“ A že prý vědí, jak se s takovým týpkem jako já vypořádat.“ Naposledy ho anonymní dopis varoval, aby se nezúčastnil jednoho turnaje, nakterém hrály týmy složené z hráčů pocházejících z národnostních menšin. NHL zajistila pro O´Reeho bezpečnost a ten se turnaje přesto zúčastnil. „Bál jsem se víc o děti než o mě. Nechápu, že se takovéhle věci mohou stále dít.“

O´Ree si v NHL zahrál v částech dvou sezon, celkem 45 zápasů, ve kterých vstřelil čtyři branky. „Nyní je ale důležitější, protože ovlivňuje děti,“ říká McCants, prezident Detroitské hokejové asociace. Ve Frederictonu v New Brunswicku vybudovali hokejový stadion, který pojmenovali po svém rodákovi. Boston uspořádá po sobotním utkání s Rangers exhibiční utkání místních týmů z Bostonu a Harlemu. Příští ročník by se mělo opět začít hrát Willie O´Ree All Star Game, střetnutí, ve kterém nastupují nejlepší hráči s rozličným původem.

Rasismus O'Ree poznal na vlastní kůži, až když vstoupil do velkého světa hokeje. „Ve Frederictonu žily v našem domě jen dvě černé rodiny, ale nikdo se k nám nechoval jinak než k jiným.“ O'Ree byl stejně dobrým hokejistou jako baseballistou. Jako dvacetiletého si ho v roce 1956 dostal od Milwaukee Braves pozvánku do kempu. Tam se poprvé setkal s předsudky. Černí hráči byli ubytováni odděleně od ostatních. Ve městě vídal na záchodcích nápisy „jen pro bílé“ a „jen pro barevné“. Když vstoupil do obchodu s nápoji, dostalo se mu urážek a nebyl obsloužen.“ Smlouva mu nakonec nebyla nabídnuta. „Ale i kdyby byla, nepodepsal bych ji. Bylo to tam o život.“

Místo baseballové kariéry v Georgii se O'Ree vydal do Quebecu, kde s klubem Aces vyhrál tamější ligu. Tam si ho všimli bafuňáři z Bostonu a dali mu šanci si zahrát. V sezoně 1957/58 debutoval O'Ree v NHL na ledě Montrealu. Historicky první start černého hráče v soutěži ale zůstal médii bez povšimnutí. „Všichni mluvili jen o tom, jak Bruins tehdy vyhráli 3:0.“ V Bostonu si jej fanoušci oblíbili. „Protože hrál poctivý hokej. Byl to opravdu hráč pro tým,“ vzpomíná jeho tehdejší spoluhráč Bronco Horvath. Milt Schmidt, O'Reeho bývalý trenér, nyní 89letý pán, o něm říká: „Pořád se usmíval, ať se dělo cokoli. Hokej hrál hlavou. V klubu si ihned získal respekt všech.“

Potíže pro O'Reeho kvůli jeho barvě pleti začaly, až když se do NHL probojoval zpět v sezoně 1960-61. „Když jsme hráli v Chicagu, zažíval jsem opravdu krušné chvíle. Rasistické nadávky jsem si musel vyslechnout i v Detroitu.“

Při svém prvním zápase v Chicagu obdržel zákerný úder opačným koncem hokejky Erica Nesterenka úder a přišel o dva přední zuby a silně krvácel z natrženého rtu. Reagoval tak, že Nesterenka přetáhl svojí hokejkou přes hlavu. Obě střídačky se nahrnuly na led v hromadnou rvačku. Rasistické nadávky slyšel O'Ree jak na ledě, tak z ochozů. Coby hráč vyloučený do konce utkání se chtěl vráti zpět na střídačku, trenér Schmidt mu to ale zakázal s obavou o jeho život. Místo toho ho střežili dva policisté zavřeného v šatně.

„Zhasnul jsem a říkal si: „Willie, nemáš to zapotřebí. Vrátíš se hrát do rodného města a nic takového nebudeš znovu zažívat.“ Jenže pak jsem se najednou rozhodl, že neskončím proto, že mě někdo chce z této soutěže vyštípat.“ Nicméně tato sezona byla pro O'Reeho v NHL poslední. Odešel do konkurenční WHL, kde hrál za Los Angeles Blades a San Diego Gulls až do roku 1979.

O´Reeho předává nyní dětem své zkušenosti na setkáních, během nichž se setkal již s více než 40.000 začínajících hokejistů. „Jeho poselství ale nemá nic do činění s barvou. Je o vzdělání, tréninku a následování vašich snů,“ říká McCants. O´Ree je inspirující člověk. Při svých setkání neovlivňuje jen děti, ale také dospělé. „Trénuji děti a nedokáži je přimět, aby mě deset minut poslouchaly. Někdy je i deset vteřin příliš. Williemu ale naslouchají. Přirozeně lidi přitahuje svou osobností,“ řekl McCants.

Kapitán Calgary Jarome Iginla o O´Reem řekl: „Má ohromné množství energie. Je inspirující vidět, jak moc hokeji potažmo dětem dává. Žasnu, když si představím, čím musel projít. Dnes slýcháváte na ledě spousty provokací. Raději si ani nepředstavuji, co si musel vyslechnout on.“

Jedním z výsledků O´Reeovy práce v diverzitním programu je úspěch Geralda Colemana, brankáře, který byl draftovaný Tampou a v sezoně 2005/06 odehrál v NHL dvě utkání. „Willie mě motivoval. Dokázal to, co nikdo před ním. Říkal jsem si, proč bych to nemohl také dokázat? Když přivede k hokeji dvě tři děti v každém městě, kde se objeví, je to úžasné,“ myslí si Coleman, brankář na farmě Anaheimu v Portlandu.

O'Ree také napomáhá mladým hráčům, aby se dokázali snáze vyrovnat s narážkami na jejich původ. „Kdybyste mě zákeřně faulovali, půjdu po vás. Ale kdybych se měl mstít každému, kdo měl rasistické narážky, ani bych nevyjel z trestné lavice. Naučil jsem se je ignorovat.“

Padesát let poté, co O'Ree napsal historii, dodnes mění v zámoří tvář hokeje.

Ocenění:
- WHL Second All-Star Team (1969)
- Lester Patrick Award (2000)
- Order of New Brunswick (2005)
- Willie O'Ree Place' (Fredericton arena, dedicated 2008)