Dcera slavného herce Raoula Schránila, studovala klasický balet, v 17 letech získala angažmá u Vesnického divadla, hned v roce 1959 dostala roli Hedviky (v alternaci s Renatou Tůmovou) v první semaforské hře Člověk z půdy. Navíc díky ní mohl Jiří Suchý, Miroslava Horníčka nebo Miloše Kopeckého ohrožovat skutečnou bambitkou, kterou si Xandra doma natajno vypůjčila od svého otce. V Semaforu zůstala v této jediné roli necelé dva roky, odcházele ke konci sezony 1961 (vedle toho vystupovala i v Černém divadle Ivana Holečka).

Naučila se šest jazyků, měla románek s Milošem Kopeckým, později se provdala za doktora Šťastného a několik let s ním žila v drsných podmínkách v Africe, v roce 1968 se natrvalo a přestěhovala do Německa, kde se provdala a z Xandry Schránilové se stala Sandra Hettich von Huttary. Usadila se v Mnichově, studovala dějiny umění a nadchla se do čarodějnictví, kterým se postupně začala profesionálně živit (numerologie, astrologie, chiromantie, grafologie, tarot).

Nakonec se překvapivě k Semaforu znovu přiblížila právě přes toto odvětví - po revoluci psala do časopisu Semafórum rubriku Věštírna. Napsala i knihu Sandra - die Hexe aus Prag (v češtině vyšlo jako Sandra - Já, čarodějka).

Hry: Člověk z půdy