Zbigniew Zapasiewicz

herec, režisér

Narození:
13. září 1934
Úmrtí:
14. července 2009
Po ročním studiu chemie na varšavské Vysoké škole polytechnické studoval v letech 1952-56 herectví na Vysoké divadelní škole (PWST) ve Varšavě. V letech 1956-59 působil ve varšavském divadle Teatr Klasyczny, od roku 1959 až do roku 1966 byl...

Životopis

Po ročním studiu chemie na varšavské Vysoké škole polytechnické studoval v letech 1952-56 herectví na Vysoké divadelní škole (PWST) ve Varšavě.

V letech 1956-59 působil ve varšavském divadle Teatr Klasyczny, od roku 1959 až do roku 1966 byl členem divadla Teatr Współczesny a od roku 1966 hraje v divadle Teatr Dramatyczny.

Na film. plátně se nejprve objevoval v epizodních úlohách, první výrazné role vytvořil v krátkém TV filmu Szansa (1970, Šance; r. Edward Żebrowski) a v TV snímku Za stěnou.

Třebaže posléze spolupracoval s mnoha významnými polskými režiséry, do mezinárodního povědomí se dostal až díky spolupráci s režisérem Krzysztofem Zanussim, v jehož psychologických, společenskokritických dramatech ztělesňoval typ intelektuálů (mj. vědec, učitel, lékař), jejichž morální postoje a charaktery jsou odhalovány a prověřovány v různých podmínkách a složitých, často krizových situacích.

Na národním film. festivalu v Gdaňsku 1977 získal ocenění za roli jazykovědce Jakuba Szelestowského, pod jehož cynickou maskou se skrývá citová prázdnota a rezignace, v dramatu Ochranné zbarvení.

K jeho nejlepším rolím, jaké kdy před kamerou vytvořil, patří bezesporu postava významného tiskového zpravodaje Jerzyho Michałowského, který prožívá hlubokou krizi v zaměstnání i osobním životě, v psychologickém dramatu Bez umrtvení (r. A. Wajda).

Neméně působivý výkon podal v hořké retrokomedii z poč. 30. let Baryton (r. J. Zaorski), kde se představil jako světoznámý operní pěvec, barytonista Antonio Taviatini, do jehož tvůrčí a osobní krize se promítají hrozivé stíny dobové společenské situace.

Úloha smrtelně nemocného lékaře Tomasze v existenciálním dramatu Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (r. K. Zanussi) mu vynesla ocenění na národním festivalu v Gdyni 2000 a Polskou film. cenu Orel 2001.

Za svou divadelní, film. a TV činnost obdržel Z. Z. řadu poct; V roce 1968 a 1974 byl vyznamenán Cenou ministra kultury III. a I. stupně, roku 1980 obdržel Státní cenu.

Vedle herectví se dodnes věnuje pedagogické práci (od roku 1981 je děkanem varšavské PWST) a režírování na divadle, v rozhlase a TV.