Zdeněk Fierlinger byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1944–1946 (nejprve v exilové londýnské vládě, později i v osvobozeném Československu). Jeho jméno je spojováno především se...
Životopis
Zdeněk Fierlinger byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1944–1946 (nejprve v exilové londýnské vládě, později i v osvobozeném Československu). Jeho jméno je spojováno především se zradou své demokratické strany a jejím „sloučením" s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.
Původ a počátek kariéry
Zdeněk Fierlinger pocházel ze středostavovské rodiny, vystudoval obchodní akademii. Rodina se na venek orientovala německy. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil do českolovenských legií. Mimo jiné se zúčastnil například bitvy u Zborova.
Po válce se Fierlinger vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně-demokratické strany.
V legiích: Fierliger byl kavalír řádu sv.Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku.) U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. (zdroj: Deník plukovníka Švece, Praha 1926)
Působení v SSSR
Od roku 1937 do roku 1945 zastával Fierlinger post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V tomto svém „moskevském období" byl Fierlinger velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fielingerem „připravili" podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem.
Konec války a nástup komunistů k moci
Těsně před koncem války (duben 1945) se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stává vůdcem „levého křídla" sociální demokracie, které usiluje o co nejtěsnější spolupráci s KSČ.
V letech 1946–1947 byl předsedou ČSSD. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Fierlinger hlavním iniciátorem „sloučení" sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a přesun jejích kádrů se silnějším žaludkem do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ.
Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění {1953–1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951-1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných „akcí“ bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s „údajně“ protestní nótou.
Původ a počátek kariéry
Zdeněk Fierlinger pocházel ze středostavovské rodiny, vystudoval obchodní akademii. Rodina se na venek orientovala německy. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil do českolovenských legií. Mimo jiné se zúčastnil například bitvy u Zborova.
Po válce se Fierlinger vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně-demokratické strany.
V legiích: Fierliger byl kavalír řádu sv.Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku.) U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. (zdroj: Deník plukovníka Švece, Praha 1926)
Působení v SSSR
Od roku 1937 do roku 1945 zastával Fierlinger post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V tomto svém „moskevském období" byl Fierlinger velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fielingerem „připravili" podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem.
Konec války a nástup komunistů k moci
Těsně před koncem války (duben 1945) se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stává vůdcem „levého křídla" sociální demokracie, které usiluje o co nejtěsnější spolupráci s KSČ.
V letech 1946–1947 byl předsedou ČSSD. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Fierlinger hlavním iniciátorem „sloučení" sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a přesun jejích kádrů se silnějším žaludkem do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ.
Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění {1953–1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951-1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných „akcí“ bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s „údajně“ protestní nótou.