Zdeněk Podskalský se narodil v Malenicích na Šumavě. Toužil se stát ochotnickým hercem, ale trpěl velkou trémou. Začal studovat na reálném gymnáziu ve Strakonicích, které ukončil maturitou v roce 1942. Následně absolvoval ještě abiturientský kurz. Po válce pokračoval v letech 1945-1949 studiem sociologie, psychologie a divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně studoval v letech 1947-1950 na FAMU.

V lednu 1951 přešel na Vysokou filmovou školu v Moskvě (VGIK), kterou absolvoval v roce 1954 jako kandidát estetických věd. Po návratu domů pracoval v televizním studiu jako režisér televizních pásem a her. V průběhu své pracovní kariéry ostatně věnoval televizním projektům přinejmenším stejnou pozornost jako klasickému filmu.

Na výrobě filmu se podílel sice už ve 40. letech jako posluchač FAMU spoluprací na scénáři krátkého filmu o přípravách XI. všesokolského sletu JEDEN, TISÍC, MILIÓN, ale jako samostatný režisér debutoval v oblasti hraného filmu až v roce 1957, kdy natočil středometrážní snímek ze života současné rodiny V PÁTEK RÁNO. Poté spolu s hercem Vlastimilem Brodským napsal scénář satirické komedie namířené proti byrokracii MEZI NEBEM A ZEMÍ. U diváků a kritiky prorazil ale až komedií KAM ČERT NEMŮŽE, kde oprášil starý faustovský motiv a využil herectví mladé Jany Hlaváčové.

Méně úspěšný byl experimentálně pojatý snímek podle námětu Jaroslava Dietla EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ. Příběh dvou věrných přátel - pilného vědce a lehkomyslného kariéristy, kteří spolu vyrůstali od dětských let, se odehrával ve čtyřech časových úsecích a každý byl natáčen v jiném žánru. To bylo pro soudobého diváka poněkud nestravitelné sousto. Nepoměrně lépe byla přijata BÍLÁ PANÍ, satirická komedie natočená podle povídky Karla Michala Jak Pupenec ke štěstí přišel. V titulní roli tehdy zazářila Irena Kačírková. Podle námětu Jaroslava Dietla natočil komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ o muži ztvárněném V. Brodským, který má tak pokorný obdiv k ženám, až mu to komplikuje život.

Velkou láskou Zdeňka Podskalského byl hudební film. Natočil TU NAŠI PÍSNIČKU ČESKOU - sentimentální příběh o panně Stázi zahrané Pavlínou Filipovskou, kde režisér využil písniček Karla Hašlera a celé řady populárních zpěváků, mezi které patřil např. Matuška, Gott, Neckář, Pilarová či Hegerová. Další muzikál NOC NA KARLŠTEJNĚ natočil volně podle stejnojmenné divadelní komedie Jaroslava Vrchlického a obsadil jej svými oblíbenými herci - Janou Brejchovou a Vlastimilem Brodským. Ti se objevili i v hlavních rolích crazy komedie ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY, ke které si konec konců napsali i scénář.

Patrně nejúspěšnějším režisérovým snímkem se stala skvěle obsazená komedie SVĚTÁCI o třech nevzdělaných venkovských fasádnících, kteří touží prožít aspoň jednu noc po boku krásných žen. Ve druhé polovině 70. let natočil Podskalský crazy komedii s kriminální zápletkou DRAHÉ TETY A JÁ, kde využil komediálního talentu stárnoucí Natašy Gollové a mladého Jiřího Hrzána. Koncem 70. let navázal spolupráci s "cimrmanology" Smoljakema Svěrákem a jejím výsledkem byla komedie o 12-násobné směně bytů pod názvem KULOVÝ BLESK. Na režii se spolupodílel Ladislav Smoljak. Následovala průměrná hudební komedie TRHÁK, kde se po boku Josefa Abrháma objevila zpěvačka Hana Zagorová.

Od počátku 60. let se stále častěji uplatňoval v Československé televizi jako režisér televizních filmů, inscenací, hudebně zábavných pořadů, přímých přenosů a revuí jako byly např. BABIČČINA KRABIČKA, v zahraničí oceněné pořady ZTRACENÁ REVUE nebo PŮJČOVNA TALENTŮ, PLECHOVÉ DOSTAVENÍČKO, SETKÁNÍ S ORLOJEM, SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, BLÁZINEC V PRVNÍM POSCHODÍ nebo KABARET U DOBRÉ POHODY. Je autorem a režisérem řady silvestrovských večerů Československé televize, včetně těch nejproslulejších.

V menší míře se uplatnil jako divadelní režisér, mj. je i autorem hry Návštěva staré dámy, kterou v roce 1969 režíroval jako zájezdovou inscenaci Miloše Kopeckého a Ivy Janžurové. Nebyl jen režisérem, ale i úspěšným scénáristou, několikrát si zahrál také drobné role ve filmech, jako byla např. postava faráře v POSTŘIŽINÁCH. Aktivně pracoval do konce 80. let. Žil dlouhá léta v Praze na velmi hezké adrese - ve věži na rohu Mostecké ulice s výhledem na chrám sv. Mikuláše. Rád se vracel do kraje svého dětství, na Šumavu. Životní partnerkou mu 27 let byla Jiřina Jirásková. Zdeněk Podskalský byl rozporuplný tvůrce. Na jedné straně nesmírně vzdělaný, bytostný intelektuál s hlubokou analytickou schopností, na druhé straně tvůrce, který celý život inklinoval k lehčím, ryze zábavným žánrům, což mu odborná kritika také vyčítala.