Zdeněk Venera se narodil 20.září 1957 v Hranicích, oženil se s manželkou Jindřiškou a narodili se mu dva synové - Tomáš (1979) a Jakub (1983). Ve Zlíně debutoval v sezoně 1973/74 v šestnácti letech a strávil zde patnáct let s dvouletou vojenskou službou v Trenčíně. V roce 1976 hrál na ME 18, patřil k nejlepším bekům ligy, ale do reprezentačního "A"čka se nikdy nedostal. V roce 1985 byl u prvního úspěchu tehdejší TJG v nejvyšší soutěži, když mužstvo z Baťova města obsadilo 3. příčku. V roce 1988 odešel dohrát kariéru do Dánska, kde působil 3 roky pod trenérem Justrou ve Frederikshavnu a hned v úvodní sezoně dotlačil mužstvo k mistrovskému titulu. Poté pověsil brusle na hřebíček a začal s trénovaním. Nejprve trénoval mladší a starší dorost ve Vsetíně. Poté se vrátil do Zlína, kde pomohl dorostencům k titulu přeborníka a v roce 97 a 98 hráli dorostenci vždy finále.

V prosinci 1997 odvolalo vedení klubu Eduarda Nováka a pověřilo Veneru dočasným vedením mužstva. Premiéru si odbyl 30. prosince v Opavě a mužstvo hned zvítězilo 4:3. I přes zlepšené výsledky nedokázal Zlín smazat předešlé ztráty a do play-off nepostoupil. Po sezoně se chtěl Venera vrátit k dorostencům a pokračovat v podnikatelských aktivitách, ale nově příchozí Antonín Stavjaňa, bývalý spoluhráč, chtěl mít někoho, kdo mu pomůže v prvním roce rozhlédnout se v klubu. Zlín pod vedením dvojice Venera-Stavjaňa postoupil do play-off, vytvořil sérii 24 výher v domácím prostředí bez přerušení a korunoval úspěch druhým místem, když nestačil jen na Vsetín. Ing.Zdeněk Venera se stal trenérem roku, ale i přesto se rozhodl k návratu k dorostu.

Tam vydržel jen jednu sezonu a nechal se přesvědčit k návratu na lavičku mužů. S Antonínem Stavjaňou dostali Zlín opět do play-off z osmé příčky (2000/01) a ve čtvrtfinále znepříjemnili Vsetínu cestu za posledním titulem. Po odchodu Stavjani se Venera ujal opět místa hlavního trenéra a "Berani" získali rekordní počet bodů v základní části (92). Po obrovské bitvě ve čtvrtfinále se Znojmem jeho svěřenci nestačili na Vítkovice. V sezoně 2002/03 se Venera přesunul na post manažera a asistenta gen. manažera Bohumila Kožely. Klub plánoval jeho přechod na post nejvyšší, ale vstup mužstva do soutěže byl katastrofální. Po 14.kole se poroučel Stavjaňa, protože HC Hamé devětkrát v řadě nezvítězilo. Venera tak narychlo převzal mužstvo a dokázal během devíti zápasů získat 15 bodů, ale na posun z předposlední příčky to nestačilo a celek propadl skepsi, ze které se již nevzpamatoval.

Od sezóny 2005/06 se stává trenérem HC Energie Karlovy Vary. Začínají roky budování kvalitního týmu, které se vyplácejí již v následující sezóně 2006/07 kdy tým postupuje ze sedmého místa do předkola playoff (kde podlehne Třinci). O sezónu později se panu Venerovi podaří nejlepší výkon za celou dobu trénování Energie a to přímý postup do playoff ze čtvrtého místa v základní části. V prvním kole naráží tým na Litvínov, který jednoznačně poráží 4:1 na zápasy.

V semifinále přichází jeden z nejtěžších soupeřů, a to vítěz základní části České Budějovice. Rozjetý tým však nezastaví ani to a po sedmi zápasové bitvě, která lépe vyjde pro hráče Karlových Varů, postupují do finále, ve kterém je čeká Slavia Praha. Ač byla Energie důstojným soupeřem a finálovou sérii dotáhla až k sedmému rozhodujícímu zápasu, podlehla v O2 Aréně domácí Slavii 4:2 a celkově 4:3 na zápasy. I přes prohru je účast ve finále playoff Extraligy největším úspěchem karlovarského hokeje vůbec. Největší zásluhu na tomto úspěchu má hlavně trenér Venera, který dokázal vybudovat tým, který již není ve spodních částech tabulky Extraligy, ale je rovnocenným soupeřem všech extraligových týmů.