Zdeňka Baladová se narodila 20. února 1885 v České Trebové.
Současně se studiem na průmyslové škole studovala řeči a hudbu. Zprvu hrála s ochotníky ve spolcích Žižkovan a Pokrok, aby v roce 1907 přijala angažmá ve vinohradském divadle. Tam se...
Životopis
Zdeňka Baladová se narodila 20. února 1885 v České Trebové.
Současně se studiem na průmyslové škole studovala řeči a hudbu. Zprvu hrála s ochotníky ve spolcích Žižkovan a Pokrok, aby v roce 1907 přijala angažmá ve vinohradském divadle. Tam se poznala se svým budoucím manželem, významným českým divadelním režisérem Karlem Hugo Hilarem, s nímž už jako jeho manželka přešla v roce 1922 do Národního divadla. "Baldinka", jak jí její kolegové přezdívaly, byla typ ženy, pro kterou byla na prvním místě kariéra manžela a tak zatímco se Hilar mohl za podpory manželky rozvíjet, Baldová upadla do stereotypu. To se však změnilo po Hilarově předčasné smrti v roce 1935.
Baldová se začala pomalu rozvíjet a vyhraňovat svůj typ. Přestože toužila po tom, stát se velkou tragédkou, v Národním divadle navázala na dílo zemřelé Marie Hübnerové. Převzala její typ i role. Jako herečka velkého formátu se stala jednou z nejvýznamějších představitelek českého realistického herectví. Mimořádný cit a smysl pro komiku z ní udělal skvělou komičku, jednu z neoblíbenějších z hereckého souboru Národního divadla. Její skřehotavý hlas, šišlavá a švitořivá mluva - to obojí bylo jako stvořené pro komické role, jaké většinou hrála. Síla její komiky tkvěla hlavně v laskavosti a citlivosti pro bolesti druhých. S neobyčejným pochopením a přesností dokázala zachytit povahu českého člověka, jeho optimismus, chytrost, pocitvost, humor a lišáctví. Mezí její nejvýznamější role patří Kukuškinová (Ostrovskij - Výnosné místo), Tekla Ivanovna (Gogol - Ženitba), sochařova žena (Nezval - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) nebo Dulská (Zapolská - Morálka paní Dulské).
První filmovou roli dostala Baldová v roce 1921 v němém filmu NEZNÁMÉ MATKY. Ale jelikož síla herectví Baldové byla především v řeči, v období němého filmu se na plátně už neobjevila. Až po deseti letech se vrátila před kameru v komedii OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY. Nevšední hbitost mluvy, jakou Baldová ovládala, předurčila její typ ve filmu. Byly to většinou brebentivé, hodné, starostlivé maminky, tetičky, babičky, sousedky, zákaznice apod. Přesto, jakou oblíbenou herečkou byla, nebránila se ve své skromnosti ani malým rolím, jakou byla např. matka kvintána Živného ve studentské komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA. Její role, to byla galerie různých českých žen, které však přesto měli jednu věc společnou. Byly hluboce lidské a prosté. Vyjmenujme ty nejznámější a nejoblíbenější. Baldová byla tupou Annou Andrejevnou Dmuchanovskou v burianovské komedii REVIZOR, ušlápnutou, poslušnou a bojácnou ženou pedantského profesora Kohouta v podání Hugo Haase v POSLEDNÍM MUŽI, upjatou hospodyní Hubáčkovou v komedii TŘI MUŽI VE SNĚHU, starostlivou maminkou kvočnou v dramatu LIDÉ NA KŘE, věčně nachmelenou a dojímající se předsedkyní spolku pro povznesení mravnosti Drážnou v komedii MRAVNOST NADE VŠE, lakotnou Felixovou v TETIČCE, klepnou Fejfarovou v USMĚVAVÉ ZEMI, maminkou Hlubinovou v MĚSÍCI NAD ŘEKOU, kořenářkou Marynou v ADVENTU nebo trhovkyní Mirzou v LABAKANU.
Pokud by Baldová zemřela o rok dříve, nedočkala by se své životní role ve filmu. Tato příležitost přišla v roce 1958 a hned dvakrát. Na vrcholu svých tvůrčích sil a zároveň na pokraji svých sil fyzických točila Baldová dvě titulní role už vážně nemocná. Tou první rolí byla dobrosrdečná a od rodiny využívaná babička Skořepová v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU. Ta druhá role byla úplným protikladem. Byla to despotická majitelka domu Dulská v tragikomedii MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, která ovládá nejen dění ve své rodině, ale i v celém domě. Baldová tak přenesla svojí úspěšnou divadelní roli na filmové plátno. Týden po premiéře filmu Baldová zemřela.
Jak již bylo řečeno, Zdeňka Baldová byla manželkou režiséra Národního divadla Karla Hugo Hilara. Od roku 1951 byla laureátkou státní ceny za herecký výkon v Ostrovského hře Výnosné místo na scéně Národního divadla. V roce 1953 získala titul Zasloužilá umělkyně a u příležitosti jejích 70. narozenin jí byl v roce 1955 udělen titul Národní umělkyně.
Současně se studiem na průmyslové škole studovala řeči a hudbu. Zprvu hrála s ochotníky ve spolcích Žižkovan a Pokrok, aby v roce 1907 přijala angažmá ve vinohradském divadle. Tam se poznala se svým budoucím manželem, významným českým divadelním režisérem Karlem Hugo Hilarem, s nímž už jako jeho manželka přešla v roce 1922 do Národního divadla. "Baldinka", jak jí její kolegové přezdívaly, byla typ ženy, pro kterou byla na prvním místě kariéra manžela a tak zatímco se Hilar mohl za podpory manželky rozvíjet, Baldová upadla do stereotypu. To se však změnilo po Hilarově předčasné smrti v roce 1935.
Baldová se začala pomalu rozvíjet a vyhraňovat svůj typ. Přestože toužila po tom, stát se velkou tragédkou, v Národním divadle navázala na dílo zemřelé Marie Hübnerové. Převzala její typ i role. Jako herečka velkého formátu se stala jednou z nejvýznamějších představitelek českého realistického herectví. Mimořádný cit a smysl pro komiku z ní udělal skvělou komičku, jednu z neoblíbenějších z hereckého souboru Národního divadla. Její skřehotavý hlas, šišlavá a švitořivá mluva - to obojí bylo jako stvořené pro komické role, jaké většinou hrála. Síla její komiky tkvěla hlavně v laskavosti a citlivosti pro bolesti druhých. S neobyčejným pochopením a přesností dokázala zachytit povahu českého člověka, jeho optimismus, chytrost, pocitvost, humor a lišáctví. Mezí její nejvýznamější role patří Kukuškinová (Ostrovskij - Výnosné místo), Tekla Ivanovna (Gogol - Ženitba), sochařova žena (Nezval - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) nebo Dulská (Zapolská - Morálka paní Dulské).
První filmovou roli dostala Baldová v roce 1921 v němém filmu NEZNÁMÉ MATKY. Ale jelikož síla herectví Baldové byla především v řeči, v období němého filmu se na plátně už neobjevila. Až po deseti letech se vrátila před kameru v komedii OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY. Nevšední hbitost mluvy, jakou Baldová ovládala, předurčila její typ ve filmu. Byly to většinou brebentivé, hodné, starostlivé maminky, tetičky, babičky, sousedky, zákaznice apod. Přesto, jakou oblíbenou herečkou byla, nebránila se ve své skromnosti ani malým rolím, jakou byla např. matka kvintána Živného ve studentské komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA. Její role, to byla galerie různých českých žen, které však přesto měli jednu věc společnou. Byly hluboce lidské a prosté. Vyjmenujme ty nejznámější a nejoblíbenější. Baldová byla tupou Annou Andrejevnou Dmuchanovskou v burianovské komedii REVIZOR, ušlápnutou, poslušnou a bojácnou ženou pedantského profesora Kohouta v podání Hugo Haase v POSLEDNÍM MUŽI, upjatou hospodyní Hubáčkovou v komedii TŘI MUŽI VE SNĚHU, starostlivou maminkou kvočnou v dramatu LIDÉ NA KŘE, věčně nachmelenou a dojímající se předsedkyní spolku pro povznesení mravnosti Drážnou v komedii MRAVNOST NADE VŠE, lakotnou Felixovou v TETIČCE, klepnou Fejfarovou v USMĚVAVÉ ZEMI, maminkou Hlubinovou v MĚSÍCI NAD ŘEKOU, kořenářkou Marynou v ADVENTU nebo trhovkyní Mirzou v LABAKANU.
Pokud by Baldová zemřela o rok dříve, nedočkala by se své životní role ve filmu. Tato příležitost přišla v roce 1958 a hned dvakrát. Na vrcholu svých tvůrčích sil a zároveň na pokraji svých sil fyzických točila Baldová dvě titulní role už vážně nemocná. Tou první rolí byla dobrosrdečná a od rodiny využívaná babička Skořepová v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU. Ta druhá role byla úplným protikladem. Byla to despotická majitelka domu Dulská v tragikomedii MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, která ovládá nejen dění ve své rodině, ale i v celém domě. Baldová tak přenesla svojí úspěšnou divadelní roli na filmové plátno. Týden po premiéře filmu Baldová zemřela.
Jak již bylo řečeno, Zdeňka Baldová byla manželkou režiséra Národního divadla Karla Hugo Hilara. Od roku 1951 byla laureátkou státní ceny za herecký výkon v Ostrovského hře Výnosné místo na scéně Národního divadla. V roce 1953 získala titul Zasloužilá umělkyně a u příležitosti jejích 70. narozenin jí byl v roce 1955 udělen titul Národní umělkyně.
