Zuzana Navarová (18. června 1959 – 7. prosince 2004) byla česká zpěvačka, skladatelka a textařka.

Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1980 zpívala se skupinou Nerez. Již v té době byla oceňována jako výjimečná sólistka a získala si uznání odborné kritiky i posluchačů. Záběr Zuzany Navarové byl velmi široký a tak skládala hudbu i k divadelním představením. Byla také producentkou (Věra Bílá – ROM POP a KALE, KALORÉ) a objevila zpěvačku Radůzu.

Dlouho pobývala na Kubě, kde potkala svého manžela Luíse. Kubánská hudba inspirovala její vlastní skladby. V roce 1987 vystupovala na Kubě se skupinou Nerez. Na prvním sólovém albu Caribe (1992) ji doprovázel Caribe Jazz Quintet.

Na konci roku 1994 začala spolupracovat s kolumbijským písničkářem a brilantním kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Spolu s baskytaristou Karlem Cábou vytvořili trojčlenné uskupení Tres a vydali stejnojmenné album (1995). Kolem dvojice Zuzana Navarová – Iván Gutérrez se posléze vytvořila skupina KOA – Mário Bihári (akordeon, klavír, klarinet), Camillo Caller (bicí a perkuse) a František Raba (kontrabas) a vzniklo album Skleněná vrba (1999, za které dostala cenu Žlutá ponorka) a koncertní Zelené album (2000).

Po odchodu Gutiérreze zpět do své vlasti vyplnil uprázdněné místo kytaristy Omar Khaouaj. V takovéto sestavě vznikla dvě alba – Barvy všecky (oceněna českým Andělem za rok 2002) a poslední album nazvané Jako Šántidéví z roku 2003; kromě češtiny, romštiny, slovenštiny, ruštiny a jidiš na něm Zuzana Navarová zpívá i kečuánsky.

Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce.

Pozoruhodné jsou její písňové texty, v nichž se dokázala oprostit od charakteristických folkových a countryových klišé (jimž se celý život vysmívala – viz parodická skladba Cesta dom z alba Jako Šántidéví) a vdechnout textu zvláštní poetiku, v němž využila nápadité anakoluty a další básnické prvky („hubená noc přisedla si s otráveným vínem/bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem“). Navarová se zařadila mezi několik málo českých textařů, jejichž texty dokáží obstát samy o sobě i jako poezie.

Ukázka z písně Do nebes (album Jako Šántidéví):
Neste mě, neste, ptáci, do nebes
k divokým kachnám volám přes vrátka
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
a straky odnesou má zrcátka

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
divokým kachnám čechrám peřinky
Přes moře žluté přejdu lila vřes
a straky odnesou mé hodinky ještě dnes

Hou, hou, hou
Kam zas všichni jdou
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou

Méně přízně než u kritiky a posluchačů si Zuzana Navarová získala u nahrávacích firem a v rozhlasových stanicích, které její hudbu zařadily do kategorie menšinových žánrů a hrály ji jen sporadicky. To se změnilo až v roce 2004, kdy se Navarová a skupina KOA prosadila do vysílání mainstreamových radií se skladbou Marie z alba Jako Šántidéví. V té době jí však zbývalo už jen několik posledních měsíců života.

Zuzana Navarová zemřela na rakovinu ve věku 45 let.

Ocenění:
- hlavní cena folkového festivalu Porta z r. 1982
- nejlepší vokální projev na pražské VOKALÍZE (1982)
- hlavní cena PORTY a VOKALÍZY (1982)
- v r. 1991 jí udělil Český hudební fond titul NEJLEPŠÍ LIBRETISTKA ROKU 1990
- v roce 1993 byla navržena hudební kritikou na cenu České Grammy v kategorii zpěvaček
- Žlutá ponorka v r. 1999 (cena udělovaná každoročně Periskopem, společenstvím nezávislých novinářů)
- v roce 2001 ji Akademie populární hudby udělila cenu Anděl v kategorii folk
- časopis Folk & Country ji v roce 2003 odměnil výroční cenou Zlatý klíč
- 2004 převzala zlatou desku od vydavatelství Indies Records za prodej alba Barvy všecky
- 2005 byla při vyhlašování Cen Akademie populární hudby za rok 2004 posmrtně uvedena do Síně slávy.